Povídková sbírka Mrtvý v parovodu: Steampunk dobývá Česko, Vlado Ríša ed.: Mrtvý v parovodu
 |
Ze západu se už dávno ozývá syčení páry a cvakání ozubených koleček, a tak není divu, že o žánr jménem steampunk se začali zajímat kromě českých fanoušků i čeští autoři. A zatímco jedna sbírka povídek je stále ve výrobě, antologie jménem Mrtvý v parovodu již spatřila světlo světa. A nesestavil ji nikdo menší než Vlado Ríša.
Co že to vlastně ten steampunk je? Lze říci, že to je literární předchůdce dalších subžánrů jako kupříkladu biopunk. Přesná definice je složitá, ale bývá zasazen v alternativním světě, kde jako hlavní zdroj energie slouží pára. Nejčastěji se jedná o viktoriánskou Anglii, ovšem, jak se čtenář sám přesvědčí, záběr steampunku je opravdu rozsáhlý.
Ve sbírce Mrtvý v parovodu se nachází celkem osm povídek středního rozsahu. Každá z nich cílí na jiný aspekt steampunku, a tak si zde najde oblíbenou povídku snad každý čtenář. Prim hrají zajímavé postavy jako třeba Sherlock Holmes, zloděj/elegán nebo soukromé očko. A kromě klasického Londýna se autoři podívají i do Prahy a trochu nečekaně i do indického pralesa a dalších míst.
Sbírku zahajuje povídka jménem Příběh zloděje, kterou napsal Leonard Medek. Ústředním charakterem je tu malý zlodějíček jménem Jáša Vosyka, který se rozhodne využít příležitosti a pokusí se vykrást dům tajemného doktora. Jenže jak se nitky příběhu postupně odkrývají a on se vloupe dovnitř, bude se chtít zase rychle dostat ven. Děj postupně graduje a čtenáři je jasné, že ne všechno je u doktora Richardse v pořádku. Aby Leonard Medek navodil správnou atmosféru, používá, ať už prostřednictvím popisů, či Jášy, spoustu slangových výrazů.
Zlodějinou se živí i pan Desmond Finnegan z příběhu od Julie Novákové, ten ovšem krade se stylem, jak se na pravého gentlemana a romantického hrdinu sluší. O hlavní roli se ještě dělí s tajemnou zlodějkou, Femme Fatale, která se mu připlete do cesty při krádeži. Celý příběh se vlastně točí okolo setkání těchto dvou propracovaných charakterů a autorka v něm pečlivě střídá akci i odpočinkové pasáže – to vše zasazené v kulisách toho nejklasičtějšího steampunku. Díky tomu se žádné velké překvapení nekoná, vše se ovšem čte velmi dobře.
Následuje příběh jménem Pási spási. Už jen jméno autora – Martin D. Antonín – slibuje dobré počtení. Na rozdíl od ostatních spisovatelů, se Darion vydal spíše netradičním směrem střeleného golbiního steampunku. Děj volně navazuje na autorův román Zelená, a tak se čtenáři opět setkají s šílenými inžinýry Hribnikem a Gutnikem a jejich nejnovějším vynálezem Pásorkem. Pási spási mají rozsah úctyhodných devadesáti stran, což z nich činí nejrozsáhlejší povídku ve sbírce.
Antonín celou dobu zaplavuje čtenáře humorem, někdy až absurdním, který k postavám ze Zelené patří. Nechybí ani známý Orkamluv, a tak opět zazní věty jako: „Zelená, dobrý,“ či: „Ty pitogob!“ Autorovy schopnosti manipulace s jazykem se projevily i v různých názvech, přestože jména ras v alternativním světě (elofové a golbini) můžou někomu přijít už přes čáru. Bohužel vzhledem k tomu, že celý příběh představuje v podstatě popis jedné obrovské bitvy, bude možná na někoho působit až příliš přímočaře, přesto to neznamená, že se nikdo nebude při čtení bavit.
Vlado Ríša v pěti bodech
- narodil se v roce 1949 v Rožňavě na Slovensku, avšak většinu života prožil v Čechách
- je rozvedený, má jednoho syna; více než čtyřicet let hraje basketbal a létá na ultralightu
- studoval nejprve na pražské VŠCHT, aby pokračoval jako odborný asistent, posléze i vědecký pracovník v Ústavu jaderného výzkumu; protože však ještě studia neměl dost, věnoval se postgraduálnímu studiu pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě UK
- v roce 1990 založil vlastní sci-fi a fantasy nakladatelství Golem Ríša; od devadesátých let začal v Mladé frontě pracovat jako redaktor, posléze v Ikarii jako šéfredaktor, v současnosti pokračuje na stejném postu v jejím nástupnickém časopise XB-1
- kromě téměř dvaceti povídek napsal též podobný počet žánrových knih (ze známých hrdinů například Gooka, Conana, Bruncvíka či JFK) a sestavil několik antologií sci-fi a fantasy povídek; věnuje se též překladům z ruštiny i návštěvám mnoha žánrových conů
Antonín není jediný, kdo přimíchal k páře i trochu staré dobré fantastiky. Stejnou cestou se vydal také Petr Schink. Chlapec a jeho trol pojednává o jednom nečekaném mezidruhovém přátelství, které začalo uprostřed válkou zpustošené země. Autor velmi realisticky vykresluje zoufalství a beznaděj, způsobené zuřící válkou, kterou trpí všichni bez rozdílu stran. Charakter malého chlapce je vykreslen uvěřitelně a čtenář mu bude od začátku fandit. Zajímavě působí i samotný svět a jeho synergie mezi fantastikou a technikou, která určitě má ještě spoustu potenciálu i pro další povídky.
Chytni štěstí za pačesy od Hany Šochové vypráví příběh z poklidného venkova, který jako by vypadl z Babičky. Márinka Lahodových se po smrti svého otce stane svěřenkou hraběte Otakara Beulwitze, majitele textilky. A ten se jí po čase rozhodne svěřit se svým velkým tajemstvím. Oproti všem ostatním povídkám ovšem Chytni štěstí za pačesy postrádá akčnější pasáže, a tak se jedná o ryze odpočinkovou záležitost. Zajímavý příběh poněkud kazí závěr, který je příliš neurčitý a čtenáře možná zklame.
Šestou povídku v řadě si vzal na starost samotný editor sbírky Vlado Ríša. Tony Rendl pracuje jako soukromý detektiv. Takovej ten drsňák, co by spíš než do steampunku zapadl do temnejch uliček kyberpunkový metropole, kde se v záři neonů válí po zemi mrtvoly. V Sérii třináct, jak se příběh jmenuje, žádné neony nejsou. Ale mrtvoly tam budou, a přestože se člověk nemůže ubránit dojmu, že by této postavě sedl jiný žánr, čtenáři se budou rozhodně bavit. A to nejen z toho důvodu, že hlavní hrdina je sympaťák, který neopomíná házet za akce cynické poznámky. Také proto, že té akce nebude málo a povídku zhltnou čtenáři jedním dechem.
Pokud u Ríši někomu přijde, že se jedná o povídku, na kterou někdo narouboval steampunk až dodatečně, to samé rozhodně neplatí u Mrtvého v parovodu od Josefa Pecinovského. Ten totiž zapracoval motiv přímo do zápletky. A nejen to, zasadil páru snad kamkoli, kde to bylo možné. A záhadu mrtvoly nalezené v parovodu se tu rozhodne vyřešit samotný Sherlock Holmes, hrající na své parní housle. Přestože celá záhada je ve své podstatě jednoduchá a její řešení není nikterak zapeklité, ztvárnění hlavní postavy rozhodně neurazí a povídka se bude líbit nejen fanouškům původních příběhů Arthura Conana Doyla.
Poslední povídku sbírky jménem Čestné slovo napsala Lucie Lukačovičová. Dobrodružný příběh se odehrává v Indii a nutno říci, že steampunkový kabátek zde působí už jen jako takový dodatečný bonus. Protože i kdyby nebyl, stále by se jednalo o výborný příběh, notně inspirovaný mytologií, jak je u autorky zvykem. Právě díky jejím zkušenostem s indickým bájeslovím má příběh dobrou atmosféru a udržuje si tempo po celou dobu, kterou čtenář se sympatickou trojicí hrdinů stráví.
Vzhledem k výběru autorů je sbírka Mrtvý v parovodu po řemeslné stránce zvládnuta na jedničku. Povídky mají spád a atmosféru. Díky velkému záběru si svou oblíbenou povídku najde snad každý, na druhou stranu tu lze diskutovat, který z textů steampunk ještě je a který už zdaleka není. Žádná z povídek výrazněji nepřevyšuje ostatní a s největší pravděpodobností se nejedná o dílo, na které budou čtenáři za pár měsíců až let vzpomínat. Čte se skvěle a svůj účel tak plní dobře.
- Vlado Ríša ed.: Mrtvý v parovodu
- Konektor XB-1, 2012
- obálka: Jana Šouflová
- 296 stran, 295 Kč (v e-shopu Fantasye již za 266 Kč)
