Poslední Strážce Věčnosti, John C. Wright
 |
Všechny zdravé a pevné věci se mění v mlhu a sny. Tak tomu bylo kdysi, a tak se děje nyní. Komu ale toto poselství předat, když na zemi zbyl poslední Strážce, který se výstrahou řídit nemíní, neboť je na to příliš slabý a starý, a mladík, následující své sny a znamení hrozby, není schopen přicházejícím nočním můrám zabránit, jelikož ještě se Strážcem ještě zcela nestal a nemá žádnou moc a váženost?
Lidské city nemají se spravedlností nic společného a navíc každý z nás věří na zázraky. Ty se dějí, ať si kdo chce, co chce, říká. Myslím tím každodenní zázraky: východ slunce, zrození nového života, láska. Nezáleží na tom, že se stávají každý den. Pokud se rozhodneme v ně věřit, dokážeme prakticky cokoli, stačí správně užité slovo, pravé pojmenování, vhodně vržená kletba.
Ano, kouzla mohou být přímo famózní psina… do té doby, než si někdo vypíchne oko. Na druhou stranu, nemůžeme prostě jen tak zůstat stát s pusou dokořán a civět jako ryby! Je nutné si znovu vzpomenout na tajné zbraně proti mocnostem stínů a zla, znovu usnout a věřit, že nalezením devíti talismanů lze zvrátit boj proti zlu Devíti, jejichž příchod předpovídá vyzvánění mořského Zvonu. Prvním zlem je srdce zbavený nekromant, dalšími obři ledu a ohně, bouřní páni, selkiové vkrádající se do těl smrtelníků, kelpiové roznášející světem choroby, dále tvor nazývající se Válkou a Nenávistí… to, co by vzešlo z moře po sedmém úderu Zvonu, už si nelze ani představit, ne tak pokusit se tomu čelit. Hádejte, kolikrát na počátku tohoto příběhu Zvon udeřil? přesně tak, vyzváněl v jednom kuse.
Na ostré hraně snu a bdění se skví fabule Posledního strážce věčnosti Johna C. Wrighta, stejně jako umístění tajemného domu, v němž se nakonec odehrává převážná část tohoto dobrodružství. vydáváme se zde na pomoc usínajícím, spícím, kteří se nemohou navrátit zpátky do svých těl, jsou obelstěni a uvězněni v říši proradných stínů, zbaveni vlastních kůží a snů. Právě proto se nám o nich a jejich činech může pouze zdát. Tedy vyslyšet a porozumět mohou ti důvěřiví, přející kouzelným silám a naslouchající příběhům a pohádkám, mající v sobě kousek dětské, vílí duše. Ti, kteří uměli kdysi létat a stále věří, že si znovu rozpomenou, jak na to. Pouto krve a zrady volá ty, jimž je nutno napravit hříchy nejen minulé, ale především sliby, díky nimž zemřeli nevědomí a nevinní. Přestože důvody vedoucí k těmto činům vycházely z nejčistší lásky.
Ani ve snu si nepředstavíte, jak prapodivná výprava se nakonec z této směsky těch nejnepravděpodobněji nahromaděných podivínů vyklube. Víla, lovec, invalida, rytíř kulatého stolu… postavy naprosto neporovnatelné, jejichž největší problém netkví v tom, že musí zachránit svět před vpádem symboly oplývajícími představami, ale ve vzájemném porozumění. Každý má totiž svou vlastní a jedinou správnou představu o světě, jíž věří, a ta se nevyhnutelně jednoho dne střetně s vírou opačnou a naprosto se o ni rozseká.
Hledáme-li smysl knihy, smysl tohoto života, jeho příčiny a následky, jež jsou obklopeny zemí nevědomosti, každodenní realitou, musíme být předně odvážní, toť první z ctností propouštějících nás do země snů – země rozvážnosti a skromnosti – a následně smíme spočinout v blaženosti skýtající možnost stvoření si vlastních světů, umírněně vymýšlet taková pravidla, aby poskytovala spravedlivé rozvržení uskutečnitelných radostí, která jsou nám nutná k životu… stálým nacházením a hledáním přežíváme.
Tato kniha, respektive první díl zamýšleného celku, je radostná, je rozvážně rozvrženým dílem, s vytříbeně vybranými pravidly hry. Je skloubením minulosti se současností – legend a symbolů s ryzí, syrovou, smrtelnou šedí reality. Je snahou k návratu k humorné fantasy založené na rychlých, úderných výměnách replik jednotlivých postav, které se jednoduše nemohou proplétat, protože zastupují rozličné období skutečnosti, rozličné části reality. Také proto působí jejich vtipnost velice odlehčeným a přirozeným dojmem – napíná a povoluje sevření, díky němuž se stává tento příběh spádným a velice příjemně čtivým. Moderním dílem je právě a jedině v tomto ohledu, vrací se znovu k jazykovým hrám, které se stávají mnohem zajímavějšími a důležitějšími než samotná výpravná akce za záchranou světa. Hrdinové si tvoří hranice světa hranicemi svého jazyka.
- John C. Wright: Poslední Strážce Věčnosti
- vydal: Laser-books, Praha 2010
- přeložil: Roman Tilcer
- přebal: Justin Sweet
- 296 stran / 269 Kč