Člověku se ani nechce věřit, že závěr mamutí fantasy ságy Kolo času je konečně na dohled. Věže půlnoci se odehrávají pouhý měsíc před Poslední bitvou a Brandon Sanderson tu uzavírá dějové linky jednu za druhou. Tak dobře, jak jen dokáže.

Věže půlnoci začínají přesně měsíc před Poslední bitvou a končí pouhý jeden den před ní. Finále je tedy za dveřmi a Brandon Sanderson hodlá v souladu s odvěkými šablonami fantasy sérií uzavřít myriádu Jordanových dějových linek, aby všechno dávalo smysl a mělo pro výbušné finále nějaké důsledky.

Americký autor na to jde skutečně metodicky – kniha začíná ve chvíli, kdy Rand sestupuje po svém prozření z Dračí hory a vydává se (konečně!) promluvit s amyrlin, toho času Egwain. Od té doby už to jede jako na drátkách a dočkáme se uspokojivého uzavření zcela zásadních linek, ale i těch, na které už jsme dávno zapomněli – dozvíme se například, co se celou dobu děje v Černé věži, jestli ještě žije Moirain nebo kdo zabil Asmodeana (škoda jen, že to poslední se nedozvíme z děje, ale ze slovníčku v závěru knihy).

Ačkoli si vývojem projdou snad všechny myslitelné dějové linky, do popředí vystupují především Mat a Perrin, kterých jsme si v minulém svazku Bouře přichází přece jen užili o poznání méně. Sandersonovi navíc bylo vytýkáno, že Matovu povahu příliš nevystihl, a tak je víc než příjemné sledovat, že tentokrát se mu to hned v několika pasážích povedlo na výbornou. Sledovat Matovu výpravu za hady a liškami je pak už jen výpravná třešnička na dortu. Ještě víc pak potěší posun u Perrina, který se konečně s mnoha věcmi vyrovná a jehož dějová linka, po dlouhou dobu oproti jiným výrazně pozadu ve vnitřní chronologii, mílovými kroky nabírá rychlost a dohání ostatní (byť to znamená, že se Tam al’Thor zdánlivě v jednu chvíli nachází na dvou místech zároveň). A jen tak mimochodem tu Sanderson také hravě vyřeší roli Gawyna a bělokabátníků v nadcházející Poslední bitvě.

Mentální veletoče

Spolu s vývojem všemožných zápletek a podzápletek také dochází k evoluci mnoha postav. Nejkřiklavější je tento psychologický vývoj u Randa, který prodělal svou radikální proměnu na konci minulého dílu a nyní působí tak trochu jako spasitel typu Ježíše (ne že by se to od něj vlastně nemělo očekávat). K posunu ale dojde opět takřka na všech frontách včetně Egwain, Lana nebo třeba Morgasy. Problémem Sandersonových dílů je skutečnost, že se ale všechny tyto mentální veletoče dějí v porovnání s předchozími svazky až překotně. Tam, kde Jordan vše pomalu a robustně stavěl, Sanderson jednoduše nemá prostor na nějaké vytáčky, a tak ke změně u té či oné postavy prostě dojde a tečka.

Podobně je to vidět i v samotném vyprávění rozdíl mezi rozvláčnějšími částmi, které ještě pocházejí z pera zesnulého spisovatele, a svižnějšími úseky autora nového, ve finále to ale zas tolik nevadí. V neposlední řadě pečliví čtenáři odhalí několik pasáží, kde autor není konzistentní vůči jiným detailům v předchozích knihách. Nekonzistentní však byl chvílemi i sám Jordan, je tedy otázka, jak by se k tomu postavil on sám.

Ve jménu příběhu

Nedá se svítit, na detailní popisy rozličných kultur a vzdychání mužské či ženské postavy nad tím, jak je opačné pohlaví nemožné, nezbylo ve Věžích půlnoci stejně jako v dílu Bouře přichází moc prostoru. Hlavní housle tu jednoznačně hraje uvěřitelné a uspokojivé uzavírání všech dějových linek a tomu autor podřídil vše od vývoje postav, přes dynamiku vyprávění až po důraz na detaily a konzistentnost.

I přesto či právě proto se sluší dodat, že Sanderson zvládá ukočírovat Jordanův neukázněný syžet na výbornou a ještě ke všemu jeho vyprávění baví a vtahuje do děje tak jako Jordan ve svých nejlepších dílech. Sanderson dokonce ve Věžích půlnoci poprvé odhaluje, že celá tahle fantasy sága vlastně vůbec nemusí mít šťastný konec – a to způsobem, nad nímž komukoli, a především Aviendze, bude přejíždět mráz po zádech.

Co tedy říct závěrem? Snad jen, aby tu poslední díl byl co nejdříve. Vzpomínka na světlo možná nebude tou nejideálnější knihou, rozhodně však bude tím nejlepším možným zpracováním, když sám původní autor není dostupný.

• Robert Jordan, Brandon Sanderson: Věže půlnoci (Kolo času 13)
• FANTOM Print, 2016
• Překlad: Zuzana Hanešková
• Obálka: Raymond Swanland
• 642 stran, 549 Kč (v e-shopu Fantasye již za 384 Kč)