Posel, Markus Zusak
 |
Markus Zusak se u nás i po celém světě proslavil bestsellerem Zlodějka knih. Kniha, ve které Smrt vypráví o holčičce Liesel, jež za druhé světové války kradla knihy, si získala srdce spousty čtenářů. Teď se k nám dostává i další kniha tohoto australského autora, Posel. Otázka zní, bude stejně dobrá jako ta předchozí?
Devatenáctiletý taxikář Ed Kennedy žije se svým na kávě závislým psem Portýrem a volný čas dělí mezi práci, čtení knih a hraní karet se svými třemi nejlepšími přáteli, Marvem, Ritchiem a Audrey – do které je beznadějně zamilovaný. A to je tak vesměs vše. Ed má pocit, že se hodí jen na jednu věc: na nic. Ale pak jednoho dne zabrání přepadení v bance a jeho život se naprosto změní. Nedlouho poté dostane první eso, na kterém jsou napsány tři adresy, nic víc. Edovi rychle dochází, že tyhle adresy jsou nějak důležité – lidem, kterým patří, má nějak pomoci…
Posel je jedna z těch knih, které nejsou příliš nabité akcí, ale čtenář se rozhodně nudit nebude. Jeden z nejlepších prvků je proměna hlavního hrdiny. Ed začíná jako naprosto průměrný a nezajímavý člověk, který má pocit, že se k ničemu nehodí a nemůže s tím nic dělat. Když pak začne dostávat karty a pomáhat lidem, postupně se změní. Pochopí, že každý člověk může něco dokázat, ať už je to záchrana světa nebo zdánlivá maličkost, která ale někomu změní život. Zatímco na začátku měl jen pár přátel, v průběhu knihy skrz poselství vstoupí do života spoustě lidí.
V tom jediným okamžiku vidím ubohou podstatu svýho života. Holku, kterou nemůžu dostat. Poselství, u kterejch mám pocit, že je nedokážu doručit… Ale pak se mi v očích najednou objeví odhodlání. (str. 141)
 |
Markus Zusak má nepochybně talent. Jeho podání onoho zdánlivě obyčejného příběhu je výborně promyšlené. V knize se objevují momenty, nad kterými se zamyslíte, i ty, během nichž se budete smát. Největší záhada příběhu – kdo že vlastně Edovi posílá ty karty – nedá čtenáři spát. Bude se chtít dozvědět, jak to skončí, a zároveň nebude chtít, aby konec přišel. Posel je jednoduše kniha, která zapůsobí.
Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou. (str. 222)
Markus Zusak v pěti bodech:
- Narodil se roku 1975 v Sydney.
- Byl nejmladší ze čtyř dětí, jeho rodiče byli imigranti – otec Rakušan a matka Němka.
- K napsání jeho nejznámější knihy, Zlodějky knih, která se stala mezinárodním bestsellerem, ho inspirovalo vyprávění rodičů o druhé světové válce.
- První román, který měl větší úspěch, byl Posel. Získal za něj například cenu The Children’s Book of Australia za rok 2003.
- Další z jeho knih jsou Bridge of Clay nebo trilogie Wolfe Brothers.
Jediná věc, která lze knize vytknout, je český překlad. Lucie Simerová totiž zvolila pro knihu, která je vyprávěná v první osobě, nespisovnou češtinu. Takže se dočkáme výrazů jako „kterej“, „moh“ nebo „zastydlej blb“. Možná se najdou čtenáři, kterým to netrhá oči a nekazí dojem ze čtení knihy, ale těch je určitě minimum. Originál je přitom psán naprosto spisovnou angličtinou. Nehledě na to, že se takový způsob mluvy nehodí u někoho, kdo čte Dostojevského a Shakespeara. Naštěstí si lze i na takový překlad zvyknout – zhruba po osmdesáti stranách už „neni tak děsnej“.
Markus Zusak umí napsat krásné příběhy. Posel sice podle mého názoru není tak dobrý jako Zlodějka knih, ale velice důstojně jí šlape na paty.
- Zusak, Markus: Posel (Messenger)
- Argo, Praha, 2012
- překlad: Lucie Simerová
- obálka: Libor Bartla
- 352 stran, 328 Kč