Pořádně pálivá dystopická koláž s příchutí zakázaného chilli, Johanna Sinisalo: Jádro Slunce
 |
Finsko se ve dvacátém století vydalo opačnou cestou, než ostatní demokratické státy. Ve snaze dosáhnout dokonalé společnosti se z této severské země stává totalitní zřízení plné zákazů. V podstatě všechny drogy jsou tabu. Káva, tabák, ale i kapsaicin obsažený v chilli papričkách. Finská společnost je díky eugenice pečlivě šlechtěna k přísnému patriarchátu. Naštěstí ještě existuje žena, která se nenechá tak snadno zaškatulkovat a zneužít.
Vanna a Manna se ze Španělska do Finska dostaly v podstatě náhodou, když jejich rodiče potkala tragická nehoda a jediný žijící příbuzný žil právě na severu Evropy. Zatímco Manna nadšeně hltala všechny výukové příručky, které z ní měly učinit poslušnou a nemyslící ženu, byla Vanna nucena naučit se skrývat svou přirozenou inteligenci. Z obou se tak na první pohled staly tzv. femiženy, osoby ženského pohlaví, jejichž jediným údělem je vdát se a reprodukovat.
Když se však Manna necelý rok po své svatbě ztratí, začne její starší sestra trpět výčitkami svědomí, které dokáže utlumit pouze užitím chilli. Rychle začne spolupracovat s mladým Jarem, jehož podstatnou část příjmů tvoří nelegální distribuce kapsaicinu. Jenomže stát čím dál víc utahuje šrouby a zdroje chilli povážlivě vysychají. Naštěstí se oběma naskytne příležitost přidat se k tajemné chilli sektě, která se snaží v rámci dosažení duchovní transcendence vypěstovat tu nejpálivější papričku.
Johanna Sinisalo v pěti bodech
- Narodila se roku 1958 ve městě Sodankylä ve Finsku.
- Vystudovala komparatistiku a drama na univerzitě v Tampere.
- Než se začala živit psaním, pracovala dvacet let v marketingu.
- Za svůj debut Ne před slunce západem získala cenu Finlandia.
- Podílela se na tvorbě scénáře k filmu Iron Sky.
Jareho primární cíl je emigrovat do některého z hedonistických států, kde konzumní způsob života dovoluje lidem svobodně rozhodovat o svém osudu. Velmi rád by s sebou vzal i Vannu, ovšem té v prvé řadě záleží na tom, aby našla svoji ztracenou sestru. Bohužel má Vanna coby žena značně omezená práva, v důsledku čehož se jí nehledá zrovna snadno. Tak do sebe cpe chilli a příležitostně píše omluvné dopisy své zmizelé sestře. A právě v této imaginární korespondenci se odehrává většina událostí.
Jádro Slunce má značně experimentální formu. Kromě pasáží Vannina vyprávění a jejích dopisů Manně jsou zde některé pasáže popisovány z pohledu Jareho. Tuto mozaiku pak doplňují výňatky z oficiálních dokumentů finských úřadů, například krátká pohádka pro femiženy, výklad o zakázaných látkách či jiné způsoby propagandy. Zatímco některé texty krásně doplňují a dokreslují totalitní prostředí fiktivního Finska, jiné působí zbytečně, až rušivě. Vyprávění je poměrně roztříštěné, mnohdy se čtenář dozví tutéž informaci postupně od obou protagonistů, aniž by ten druhý přidal cokoli relevantního.
Johanna Sinisalo se také snad až příliš zaměřuje na konstantní opakování skutečnosti, že se ženami je zacházeno jako s poloautomatickými bioroboty, jejichž hlavní přínosy tkví v potěše mužské populace a v zachování rodu. Toto sdělení po pár desítkách stran ztrácí na své údernosti a není již bohužel doplněno o další informace. Jakmile čtenář akceptuje existenci totalitních reálií, automaticky očekává nějakou formu vzdoru hlavních hrdinů. Na ten však, kromě snahy vydělat si dost peněz na emigraci, nedochází.
Jádro Slunce je do jisté míry fascinující dystopickou koláží pocitů jedné mladé ženy uvězněné mezi drogovou závislostí a eugenicko-šovinistickým totalitním systémem. Největší krása knihy tkví ve střípcích bolestného poznání do extrému dotáhnuté genderové nerovnosti. A přestože by pravděpodobně o něco aktivnější jednání hlavních protagonistů výrazně pomohlo zvýšit napětí a tím pádem čtivost, i autorkou zvolený přístup nepochybně dovede dostatečně oslovit.
- Johanna Sinisalo: Jádro Slunce
- Odeon, 2015
- Obálka: Ivan Brůha
- Překlad: Linda Dejdarová
- 344 stran, 299 Kč