Popiół i kurz. Opowieść ze świata Pomiędzy. Tohle je název knihy v polském originále, za kterou autor obdržel cenu Janu A. Zajdela (takový malý, polský, fantasy-spisovatelský Oskar). Příležitost k literárnímu setkání s Jaroslavem Grzedowiczem měl už i český čtenář v podobě knihy Pán ledové zahrady (Trifid 2007) a povídky Vlčí vánice (Ikarie, 4/2010). Za oba kousky dostal rovněž toho polského Oskara. Vypadá to, že se jedná o zajímavý počin.

V knížce se ponoříme do vyprávění hlavního hrdiny. Bohužel autor zapomněl napsat, jak se jmenuje, tak mu budeme říkat třeba Cháron. Bystrému čtenáři se okamžitě vybaví převozník ze starých řeckých báji a pověstí a bude na správné stopě. Protože i hlavní hrdina (říkejme mu třeba Cháron) je převozníkem zbloudilých duší ve světě Pomezí. Oficiální název jeho profese je psychopumpa. Nicméně psychopumpou je jenom na poloviční úvazek, jelikož stejně jako hlavní postava, tak i celá kniha jsou poněkud schizofrenií záležitosti. Oboje má dvě půlky. Jednou půlkou sedí v naší současnosti a druhá si hoví právě v říši Pomezí.

Možná budu vypadat jako kacíř, ale osobně mi přišla vydařenější právě polovina, která si hačla v naší staré známé realitě. Zde má hlavní hrdina svůj druhý půl-úvazek v podobě odborného asistenta na vysoké škole a má papíry na hlavu, lépe řečeno je to tak trochu cvok. Nejdřív ho strašily podivné noční můry. Naštěstí na studijním pobytu na Sibiři mu jeden místní šaman poradil skvělý lék– místní pálenku. Zároveň mu speciální sibiřský likér umožňuje po požití vyrazit do světa Pomezí. Anebo to je celé jedna velká paranoia? Jistý si nemůže být ničím, je přece blázen. Právě vnitřní psychologie postavy patří k nejsilnějším stránkám knihy. Bohužel v druhé polovičce se tento prvek vytrácí a kniha tak lehounce ztrácí. Naštěstí schovává Jaroslaw Grzedowicz mnohem víc es v rukávu, které se neztrácí ani když hlavní hrdina opustí náš svět.

Především je to skvělá schopnost ztvárnit svou vizi. Skrze skvělé popisy má čtenář pocit, že se na svět rozdělený mezi současné Polsko a Pomezí, dívá stejnýma očima jako hlavní hrdina. Zároveň je nucen nasávat atmosféru hustší než rtuť lačně jako kuřák horský vzdoušek na dovolené v Tatrách.
Autor nechodí daleko ani pro štiplavou kritiku. Patriotismus typický pro červeno-bílé zmalované fanoušky skoků na lyžích je Grzedowiczovi naprosto cizí. Nebojí se namířit nelichotivou poznámku na adresu státní byrokracie anebo polské společnosti a jejímu zapšklému katolickému puritanismu. I když si postavy v románu otřou hubu o kde co, Šifrou mistra Leonarda počínaje a nesmyslností všedního života v podobě přepínaní programů v TV konče, nejedná se o žádnou prvoplánovou satiru, ale o příjemné osvěžení textu.

Skrytou slabinou by se mohl zdát nevýrazný příběh, spočívající na detektivní zápletce. Za nevyjasněných okolností zemře Cháronův přítel mnich Martin… Ovšem nedočkáme se napínavého vyšetřování, hlavní zápletka je zde jen jaksi „mimochodem“. Hlavní dějová linka je jen nití spojujícím události, nicméně se rozhodně nejedná o důvod k úleku. Kniha prostě staví na jiných kamenech, pevných a odolných proti erozi čtivosti. Každopádně se k nám od severo-východních sousedů dostal výborný kus moderní fantasy, okořeněné trochou mainstreamu (toho dobrého;).

• Jaroslaw Grzedowicz: Popel a prach
• vydal: Triton, Praha 2010
• přeložila: Robert Pilch
• přebal: Jan Doležálek
• 280 stran / 299 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).