Poetickou dystopii o vodě napsala finská spisovatelka, Emmi Itäranta: Strážkyně pramene
 |
Svět postihla pohroma a voda se stala tím nejcennějším, co mají. Jenže vodní zdroje docházejí a mladá mistryně čaje se musí rozhodnout, jak naložit s velkým tajemstvím.
Po velké přírodní katastrofě rychle docházejí zásoby vody, jež se stala nejcennějším zbožím a platidlem. Na světě vládne přísný vojenský režim, který kontroluje veškeré vodní zdroje a jakékoli porušení vodních zákonů se krutě trestá. Přívrženci Nového Čchienu ovládají obyvatelstvo i v odlehlém koutě Skandinávské unie, kde vyrůstá budoucí mistryně čaje, hlavní hrdinka Noria. Jejím úkolem bude vykonávat tradiční rituály a chránit pramen čerstvé vody… Při svém vzdělávání ale objevuje tajemství, která by měla zůstat skryta. A brzy bude stát před velkým rozhodnutím, které změní její život a možná přinese i smrt. Co si počne s tím, co se dozvěděla?
Voda je ze všech živlů nejproměnlivější. To mi pověděl otec v den, kdy mě vzal na místo, které neexistuje. (str. 15)
Emmi Itäranta je finská spisovatelka, která vystudovala tvůrčí psaní na Kentské univerzitě ve Velké Británii, kde začala pracovat na své první knize. Román „Teemestarin kirja (Memory of Water) napsala rovnou anglicky i finsky a spojuje v něm dnes už klasické téma young adult dystopie s velkými ekologickými a sociálními otázkami současného světa.
Na dystopii takovou, jakou ji dnes čtenář zná, je kniha Strážkyně pramene velice komorní, pomalu ubíhající a prostá větší akce. Nedá se čekat, že autorka od začátku do konce bude sázet jednu akci za druhou a využívat veškeré možnosti krutého násilí a brutálního zacházení, jak to dělají jiní autoři „postapokalyptických“ románů pro mladé. Právě naopak, tentokrát se příběh rozvíjí pomalu a postupně odhaluje všechny velké otázky. Co by se stalo se Světem, kdyby voda došla? Jak se zachovat? A co byste udělali vy, znát to, co ví Noria?
Autorka se pouští i do vyšších filozofických otázek, na které však nemůže dát odpověď, protože to není jejím cílem. Čtenář musí minimálně uznat její snahu, i když chvílemi to je spíše snaha na úkor příběhu.
Vzpomínky mají svou vlastní podobu a ta ne vždy odpovídá skutečnému životu. Při vzpomínání na ten den se v paměti snažím hledat předzvěsti a náznaky toho, co mělo přijít, a někdy věřím, že jsem je našla. Je to zvláštní a falešná útěcha, která nikdy nevydrží na dlouho. (str. 105)
Jak už uvádí i samotná anotace, román Strážkyně pramene není klasická dystopie ani young adult, a proto nemusí všem čtenářům vyhovovat. Autorka má krásný styl psaní, který hojně využívá a je pravděpodobně tím nejhezčím na celé knize. Zároveň je však i kamenem úrazu, protože kvůli němu se příběh rozvíjí příliš pozvolně a v momentech, kdy by se hodila nějaká pořádná akce, při které se čtenáři zastaví srdce, se nic nestane. Knize však zůstává čtivost, příjemný styl vyprávění a hlavně se jí nedá upřít originalita, která čpí z každého jejího póru, přestože základní dějová linka je v mnoha bodech naprosto klasická.
Emmi Itäranta v pěti bodech
- Narodila se roku 1976 ve finském Tempere.
- Vystudovala univerzitu ve Velké Británii a svou knihu napsala rovnou finsky i anglicky.
- Strážkyně pramene vyhrála soutěž science fiction a fantasy literatury finského nakladatelství Teos.
- Pracovala jako novinářka, divadelní kritička, dramaturgyně a scénáristka.
- V současnosti žije v anglickém Canterbury a věnuje se psaní.
Je těžké se rozhodnout, jestli Emmi Itäranta při psaní udělala chybu a chtěla toho v jedné dystopii určené spíš mladším čtenářům říct příliš mnoho, anebo čtenář nepochopil tu genialitu, kterou v sobě dílo nepochybně skrývá. Hodnotit podobné dílo je hodně těžké a už proto je jedním z těch, která nejsou lehce zapomenutelná. Kniha si možná nezíská miliony fanoušků po celém světě ani se nezapíše do historie, ale svým nápadem „příběhu o vodě“ zůstane v mysli čtenářů ještě hodně dlouho.
- Emmi Itäranta: Strážkyně pramene
- Plus, 2014
- překlad: Michal Švec
- obálka: Tereza Králová
- 286 stran, 269 Kč (v e-shopu Fantasye již za 242 Kč)
