Je libo epickou fantasy, ale všechny ty Sandersony už máte přečtené? Zachtělo se vám sledovat lidské hemžení na pozadí dějin starších ras, ale Eriksonův Malaz je moc rozsáhlý (a Tolkien moc starý)? Brian Staveley přichází jako na zavolanou!

Císařovy čepele, za které autor obdržel v roce 2015 cenu Davida Gemmella pro nejlepšího nováčka, jsou opravdu spíše takovou výplní pro závislé na epické fantasy než knihou, která by žánru nějak výrazně přispívala, natož aby ho stavěla na hlavu… ale je to role plně přiznaná a román z ní těží naprosté maximum.

Po krátkém úvodu z daleké minulosti sledujeme trojici hlavních postav, na které se vypravěč střídavě zaměřuje – všechno děti čerstvě zavražděného císaře. Kaden, následník trůnu, se v horách uprostřed ničeho cvičí u mnišského řádu vyznávajícího prázdnotu. Jeho denní rutina se skládá z nesmyslných úkonů, majících za úkol rozebrat a vyprázdnit jeho Já. Valyn naopak trénuje, aby se stal členem nejelitnějších vojenských jednotek v císařství, věhlasných kettralů, pojmenovaných podle bestií, na nichž celé skupiny létají. Jejich sestra Adare se pak v hlavním městě snaží potrestat vraha svého otce a neuváznout v síti dvorských intrik.

Karty jsou tedy rozdány zcela předpisově, trojice hlavních hrdinů se doplňuje tak, aby společně mohli překonat každou překážku. Přesto se ale po většinu knihy nesetkají. Naštěstí mají k ruce celou řadu plně životných vedlejších postav.

Právě v postavách a vztazích mezi nimi je Staveleyho největší síla. Všechny tři sourozence, stejně jako další hrdiny, kteří je dějem doprovázejí, je velmi snadné si oblíbit a držet jim palce. A dílčí padouši jsou zase správně slizcí a odporní. Přesto, že se v prvním díle nic moc nestane a kniha slouží hlavně k tomu, aby Kaden a Valyn prožili svá učednická léta a byli připraveni na všechno, co přinesou další svazky (Adare se z knihy pohříchu postupně spíše vytrácí), necelých 450 stran utíká právě díky všem postavám rychle a plynule, bez jediného zaškobrtnutí.

Císařovy čepele jsou opravdu takový Malaz pro začátečníky. Božský panteon je tu jednoduchý, nepočetný a vlastně slouží jen k tomu, aby si měly postavy koho brát do úst. Z prastarých ras jedna pravděpodobně neexistovala a z druhé zahlédneme v prvním díle jen náznaky. Postavy se dají spočítat na prstech dvou rukou, jejich motivace jsou jasné a vpřed směřují bez větších oklik. O to snadněji a příjemněji se kniha čte a hlavní je, že neurazí ani zkušenější čtenáře.

Staveley dokazuje, že když se řemeslo udělá dostatečně dobře, je to možná lepší než přehnaná originalita. Císařovy čepele mají jak neduhy literárního debutu, tak prvního dílu trilogie (postavy se celou dobu rozkoukávají a zásadního zlomu v jejich vývoji se dočkáme až na konci), ale všechny lze snadno odpustit, protože následující díly slibují skvělou jízdu. Jsme připraveni a netrpělivě na ni čekáme!

• Brian Staveley: Císařovy čepele (Kronika Netesaného trůnu 1)
• Fantom Print, 2016
• Překlad: Hana Vlčinská
• Obálka: Dorothea Bylica
• 445 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 244 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).