Po stopách našinecké hrůzotvorby, Martin Jiroušek: Černý bod
Drobné ostravské nakladatelství Protimluv vydalo v závěru roku 2015 poměrně nenápadnou (v tom smyslu, že se o ní jen tak někde nedočtete) knihu Černý bod, která by však neměla ujít pozornosti těm, pro něž je tuzemská žánrová literatura i něčím víc než jen spotřebním zbožím.
Odborná publikace s nic neříkajícím názvem od neznámého autora – a přesto podle mých kalkulací jeden z nejvýznamnějších počinů na naší žánrové scéně. To je Černý bod z klávesnice Martina Jirouška. (I když si myslím, že její první drafty dával autor dohromady za mihotavého svitu svíček ručně – brkem namáčeným v inkoustu, v němž je přimícháno několik kapek jeho vlastní, autorské krve.) Kniha, která mapuje dějiny českého hororu, s důrazem na jeho literární podobu.
Ty jsou totiž mnohem barvitější a bohatší, než by se mohlo na první pohled zdát laikům, mezi něž po přečtení Černého bodu řadím tak nějak i sebe, neboť polovinu jmen českých autorů psané hrůzy (či v Čechách majících kořeny – například mnohých českých Němců) jsem při čtení Černého bodu zaznamenal poprvé, nebo jsem je neznal v kontextu s hororovou tvorbou.
Od Pekla zplozenců a Sabinova Hrobníka, přes první vydání slavných světových hvězd děsu (Poe, Stoker) až po Upíra z Feratu. To je záběr Jirouškova rozhledu, který čítá desítky a desítky titulů. Kvůli nim je Černý bod knihou, při jejímž čtení bude potřeba mít po ruce zápisník a na něm zaznamenávat všechny ty další inspirace k náležitému zkoumání naší žánrové historie.
Jiroušek se přitom zdá být docela kvalitním kartografem, který český horor mapuje na ploše takřka dvou staletí. Jeho nevýhodu ovšem představuje jistá nedůvěryhodnost. Mnohokrát na stránkách svého „průvodce“ předkládá čtenáři teze, v nichž je význam našeho literárního hororu až přespříliš glorifikován. Podle Jirouška má světový psaný strach přímé kořeny v našich končinách – v českých a německých pohádkách a pověrách.
Černý bod navíc nepatří mezi snadno stravitelné knihy. Není pochyb o tom, že Jirouškova znalost tématu je brilantní, autor se však nedokázal ukočírovat hned ve dvou směrech. Předně přespříliš často těká mezi zmiňovanými tituly, načež se mnohdy vrací zpět – text tak působí jako volná myšlenková asociace skutečně znalého člověka k „jeho“ tématu.
Zadruhé se pak až silně inspiroval svým oborem při spřádání samotného textu, který se zdaleka vyhýbá obvyklé formě odborné knihovny – je příliš beletristicky přestylizovaný a květnatý s nádechem starosvětské hororové poetiky. Což některé čtenáře může bezpochyby bavit a přitahovat, mně osobně však rušilo v hltání informací. Zamrzelo rovněž, že přespříliš málo prostoru dostalo médium filmu. Snad v dalším díle? Dokonalou práci na knize pak neodevzdali ani redaktoři a korektoři. Tu je špatně napsané jméno, tamhle nějaký překlep…
Těžko pro vás však výše zmiňované bude představovat překážku, pokud jsou dějiny tuzemské žánrové tvorby ve středu vašeho zájmu. Ve směru rozšiřování obzorů je totiž Jirouškova kniha skvostným průvodcem.
- Martin Jiroušek: Černý bod
- Protimluv, 2015
- obálka: Petr Pavlán
- 272 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)