Píseň kostí, John Meaney
 |
Ostravské nakl. Fantom Print náš knižní trh s fantastikou v posledních letech zásobuje atraktivními titulu z žánru všeobecně nazývaného urban fantasy. Kniha „Píseň kostí“ svým námětem do tohoto edičního spektra náleží, ale oproti titulům autorů jako jsou Thurmanová či Briggsová přece jen jiná. Řekl bych až klasicky nedefinovatelná.Jak na přebalu píše nakladatelství, kniha je spojením mysteriózního thrilleru a temného horroru. Já bych šel ještě dál, a řekl bych, že kniha je esencí moderní temné fantasy. Nebo dokonce, jak jsem někde na internetu četl, přímo gothic fantasy.
Z počátku se příběh může jevit jako z našeho světa, ale pak začnete kapku po kapce tento pohled měnit. Svět megapolisu Tristopole vypadá jako každé jiné velkoměsto, má své policejní jednotky a detektivy, jezdí se v autech, má lepší a horší čtvrtě atd. To vše vypadá normálně. Ale pak najednou zjišťujete, že výtahy obývají přízraky (a ne jen je), že celý energetický systém města zajišťují nekrofluxové generátory poháněné lidskými kostmi, že smrtí vaše role v tomto světě nekončí, že jsou lidé, kteří vraždí umělce, aby z jejich ostatků poslouchali píseň kostí, že speciální vyšetřovací policejní komando vede zombie a mno dalšího.
Hlavním hrdinou je tristopolní policejní poručík Donal Riordan, který dostane za úkol hlídat velkou operní hvězdu. Jsou tu totiž jisté indicie, že blíže nespecifikován skupina zvaná Černý kruh, složená z mocných a bohatých tohoto světa, chce získat její kosti dříve, než je jejím osudem. Proti magické moci Černého kruhu ale má malé šance na úspěch. A tady je možnost se předvést pro speciální policejní jednotku velitelky Laury Steelové. Jednotku, která se nezastaví před ničím, a nespoléhá se na pouze na schopnosti obyčejných smrtelníků.
„Píseň kostí“ je skutečně něco jako temný thriller, kde o mrtvoly není nouze („… a sebou mrtvola trhla, otočila se, sedla si a sklouzla z oltáře. Pod bosýma nohama drtila těla mrtvých dětí. Měkké mrtvolky si stěžovat nebudou.“), kde sex může překvapovat (“… a na levém ňadru ji visel odchlíplý kus kůže, trojúhelník dokonalé pokožky, kterou líbal a laskal jazykem i prsty, a odhaloval dutinu v hrudi a lesklou, černou, mokrou masu, která pumpovala…“), kde lidé mají jiné choutky ("… se bude moci pustit do řezání a čistění, bude moci jednu po druhé vyleštit drahé kosti…“), kde smích nezazní a slunce snad nikdy nesvítí.
Příběh je skutečně příkladem moderního pojetí čisté fantasie, kde není důležité vědět, proč a jak Tristopole funguje. Stačí jen nasávat atmosféru temnoty a nechat se provázet autorovou pochmurnou vizí jiného světa. Právě tato až hororová atmosféra je tím hlavním prvkem, co odlišuje knihu od jí podobných. Přitom vše je založeno na klasickém detektivním thrilleru, plném vyšetřování, pronásledování, konspirací a dalších nezbytných ingrediencí.
„Píseň kostí“ (orig. Bone Song, 2006) anglického autora Johny Meaneyho je návštěvou temné strany lidské fantasie.Musíte jen sednou … a pokusit se slyšet zpívat kosti.
– John Meaney: Píseň kostí
- Fantom Print 2011
- překlad: Kateřina Niklová
- obal: Jan Patrik Krásný