Píseň Kálí, Dan Simmons
 |
Indická Kalkata – v našich představách exotické místo plné slunce
a tepla, cizokrajných vůní a příslibu dobrodružství. Z jiného,
reálnějšího pohledu nekontrolovatelně se rozrůstající město plné
špíny a smradu, děsivé vlhkosti a pekelného horka, kde ani Matka Tereza za
půl století charity nic nezměnila. Právě do tohoto světa zasadil děj
svého prvního, nanejvýš temného románu „Píseň Kálí“ (orig. Song of
Kali, 1985) americký autor Dan Simmons, velká hvězda na poli současné
literární fantastiky (připomeňme například cyklus Hyperion). Jak se už
píše na přebalu knihy, jedná se o příběh amerického spisovatele Roberta
Luczaka, který byl poslán na služební cestu do indické Kalkaty, kde se
nečekaně po mnoha letech objevily nové básně zdejšího slavného básníka
M. Dase. Na tom by nebylo nic záhadného, kdyby M. Dase už asi osm let
nepovažovali za mrtvého. Robert Luczak je jako znalec zdejší literatury
svým nakladatelstvím vyslán do tohoto tajemného města, aby zde nejen
převzal nové Dasovo dílo, ale udělal s ním rozhovor a napsal článek, a
tím vlastně i ověřil autenticitu celého podivného znovuobjevení.
I přes prosby svého velkého přítele Abeho, aby s sebou nebral ženu a
roční dítě, je Robert rozhodnut do Kalkaty odletět s celou rodinou.
V plánu bylo, že se zde zdrží stejně jen dva tři dny, a protože je jeho
žena Amrita původem Indka, bude mu nápomocná i jako případná
překladatelka. A hlavně, nic proti návštěvě své domoviny nenamítá.
S tímto rozhodnutím začíná i první den konce jeho normálního
života.
Setkal jsem se už ve svém životě s lidmi, kteří v Indii opravdu byli, a
většina z nich shodně tvrdila, že je to nejen skutečně jiný svět, ale
pro nás úplně jiná kultura. Společnost lidí s naprosto odlišnou
mentalitou, přelidněný stát, kde devadesát procent obyvatelstva žije
v podmínkách, pro které i termín chudoba je slabé slovo. Všechno z toho
vložil do svého románu i Dan Simmons. Ten nám očima svého hrdiny ukazuje
celou děsivou krásu starodávného města Kalkaty. Města plného památek a
vznešené historie, ale i místa, které bylo zasvěceno bohyni Kálí, bohyni
bolesti a smrti, nejděsivější z tisíců bohů z indického pantheonu. Už
od příletu se Luczak musí smířit s faktem, že Kalkata (ale i zbytek
Indie) je místo, kde nic nefunguje tak, jak by mělo. Letadlo přiletí
s mnohahodinovým zpožděním, vyzvedne si ho úplně jiný průvodce, než
bylo dohodnuto, a hlavně mu zdejší svaz spisovatelů, který hraje
prostředníka mezi ním a M. Dasem, hned vzkazuje, že se slavným poetou se
v žádném případě nemůže setkat. A právě v tomto momentu duševního
kolapsu mu nabídne pomoc jeho indický průvodce Krishna, který ho seznámí
s člověkem, jenž o tajemném znovuobjevení básníka Dase ví nejvíce.
A tak se do života Roberta Luczaka vplíží společenství vyznavačů
hrůzné bohyně Kálí.
Simmons vytvořil příběh, který v sobě kombinuje jak prvky fantasy a
hororu, tak prvky thrilleru. Přitom není podobný filmu Indian Jones a Chrám
zkázy. Děj je zasazen do reálného světa, ale v kultuře, kde víra v bohy
je s vaším životem tak úzce spjata, že je důležitější než život
sám. A to i v dnešní době. I když se jedná o autorův první román,
už zde dokázal vrozený talent mistra vypravěče. Od první kapitoly dokáže
stylem a jazykem čtenáře „přikovat“ ke knize. A přitom neklade důraz
jen na napínavý děj, ale snaží se navodit i odpovídající atmosféru
(což se mu podařilo jedinečným způsobem), která v tomto případě hraje
neoddělitelnou roli. Navodit ve vás atmosféru místa se stoprocentní
vlhkostí, s teplotou přes čtyřicet stupňů ve dne i v noci, kde se
každé ráno stejně jako odpadky sbírají z ulic mrtvoly. Některé scény,
jako např. snové či halucinogenní setkání Roberta se samotnou bohyní
Kálí, jsou toho přímo mistrovský příklad. Dalším kladem Dana Simmonse,
který provází celou jeho tvorbu, je důraz na propracované charaktery
postav. Snaží se je předložit tak, abyste uvěřili v reálnost jejich
chování a činů.
Kniha patří k těm, které nedokážete odložit, dokud je nedočtete. Je
prosáklá chutí zmaru a smrti, protože píseň bohyně Kálí se nedá
zastavit. V tomto duchu je napsán i závěr kalkatské odysey jeho rodiny,
o kterém nelze mluvit jako o happyendu.
Překladu díla se ujal (bohužel jako u všech Simmonsových knih
v nakladatelství Perseus – pozn. šéfredaktora) Ivo Reitmayer,
ilustrace na obálce je z pera Petra Bauera. Po redakční stránce je v knize
dost chyb, snad nejtrapnější „překlep“ je na obálce, kdy místo
termínu World Fantasy Award je napsáno Word fantasy award. Tu mimochodem kniha
dostala v roce 1986. Dále by se k množství náboženských termínů hodil
malý slovníček na konci a jméno slavného indického spisovatele, nositele
Nobelovy ceny za literaturu Tagora, by se mělo psát v podobě, v jaké se
používá v západním světě, tedy Rabíndranáth Thákur.
- Dan Simmons: Píseň Kálí
- vydal: Perseus, Plzeň 1998
- přeložil: Ivo Reitmayer
- obálka: Petr Bauer
- 296 stran / 140 Kč