Josef Pecinovský prohrabal šuplíky a vylovil z nich bezmála dvacet knižně dosud nevydaných sci-fi povídek pro svou dvousvazkovou profilovou sbírku. Sestavil z nich pestrou koláž různě dlouhých příběhů odehrávajících se v rozličných prostředích. A pokud se čtenář domnívá, že některé povídky nesou příliš obrazná pojmenování, záhy se přesvědčí o jejich doslovnosti.

První svazek se skládá z jedenácti příběhů napsaných od poloviny sedmdesátých let téměř do konce let osmdesátých. Josef Pecinovský napsal před každou povídku krátký úvodní text seznamující s okolnostmi jejího vzniku. Čtenář tedy sleduje nesnadný vývoj vědeckofantas­tického spisovatele v totalitním období, jeho boj o Cenu Karla Čapka a o otištění povídek ve fanzinech a sbírkách.

Filosofické, tajemné a humorné

Nedá se říct, že by povídky první části spojoval nějaký tematický prvek nebo spadaly pod jeden subžánr sci-fi. Čtenář se dočká příběhů s detektivní zápletkou, humorným nábojem i filosofickým zamyšlením. Pecinovský jednotlivým tématům přizpůsobuje svůj vypravěčský styl, pro navození tíživě bezvýchodné situace mu stačí jediná postava a neutuchající proud jejích myšlenek, zároveň velmi šetří přímou řečí a dokáže navodit dokonale pochmurnou atmosféru, jež nutí přemýšlet čtenáře téměř o čemkoli. Takové příběhy plynou neuspěchaně, rozhodně ovšem nezačnou nudit. Naopak příběhy s odlehčeným tématem přetékají laskavým humorem a absurdními situacemi, odsýpají svižně a jejich hrdinové jsou řízně ukecaní.

Josef Pecinovský v pěti bodech

1. Narodil se roku 1946 ve Varnsdorfu.
2. Jeho první literární pokusy začaly již v 60. letech, kdy se se svou povídkou umístil v mezinárodní soutěži o nejlepší sci-fi, ale trvale se věnuje psaní až od roku 1974.
3. Kromě sci-fi napsal i řadu počítačových příruček a westernů, jež vyšly pod pseudonymy Mike Williamson nebo Joe Townway.
4. Vyučoval informatiku na střední škole a pořádal kurzy počítačové gramotnosti.
5. V letech 1986 a 1987 dostal za povídky Její veličenstvo a Nos to závaží Cenu Karla Čapka, roku 2010 získal cenu Aeronautilus jako Velmistr žánru.

Například povídka Jak ubytovat ptáčka si roztomile a velmi zábavně pohrává s problematikou červích děr a sousedských vztahů. Oskar Pelc zde řeší problém, jak navštívit svého přítele Václava Nováka ve třetím patře paneláku a darovat mu nový exemplář cizoplanetárního ptactva, když třetí patro domu najednou neexistuje. Legrácky s meziprostorem okořeněné přehnanou sebeobranou nerudné sousedky se čtou prakticky sami a svými rozvernými vtípky zaručeně pobaví. Pecinovský vypráví s přirozeně milou nadsázkou, proto k úsměvu nutí již sama odlehčená ich-forma.

Naproti tomu tíživě a filosoficky zadumaná atmosféra přímo kape z povídky Jedna ku jedné, která dělá z několika obyvatel Země pokusná zvířata a ukazuje, jakých ohromných rozměrů mohou narůst kulisy experimentů. Čtenář se seznámí s několika postavami, předně zde ale jde o konflikt jediného člověka s podmínkami, v nichž se proti své vůli ocitne, o jeho myšlenky a postup uvažování v bezvýchodné situaci. Autor se tentokrát naprosto vyvaroval jakýchkoli dialogů – pro navození beznaděje je nepotřebuje a při zdůrazňování ztichlého dějiště povídky by mu jen překážely.

Termiti z Titanu I

• Rychlejší než myšlenka
• Ach, Edgare
• Jak ubytovat ptáčka
• Mít všechno
• Mám doma planetu
• Čarodějnice
• Planeta, která dává hádanky
• Jedna ku jedné
• Nemoc na palubě
• Dusno
• Dlouhá tmavá chodba

Ve druhé části sbírky najde čtenář osm povídek, z nichž jsou tři velmi krátké (zato s fantasticky vypointovaným závěrem), zbylé se řadí k těm delším. Pecinovský na první svazek navazuje na konci normalizace a celý soubor povídek uzavírá rokem 2006, přestože drtivá většina příběhů z modré knihy byla napsána před přelomem tisíciletí.

Milovník zvířat seznamuje čtenáře s úchvatně nebezpečným mimozemským dravcem a panem Antem nadaným schopností dorozumívat se se zvířaty (nejde však o řeč v pravém slova smyslu), který na vlastní pěst řeší záhadu – kdo využívá mimozemského dravce jako dokonalou vražednou zbraň? Povídka působivě zpracovává detektivní téma člověka proti všem a ze schopnosti komunikovat se zvířaty těží, co se dá. Pecinovský má spoustu nápadů a dokáže překvapit dějovými zvraty, nicméně detektivní zápletka by si zasloužila méně otřelé rozuzlení.

Sborník zase uzavírá byrokraticky laděná satira Správce sítě o nezastavitelnosti pokroku. Život stojí na technickém vývoji a smrt se musí chtě nechtě přizpůsobit. Čtenář se stává svědkem modernizace pekla, které chce držet krok s nebem. Běžného smrtelníka pravděpodobně nikdy nenapadlo, že se peklo může potýkat s problémy týkajícími se evidence příchozích duší. Povídka má správnou úřednicky absurdní atmosféru říznutou technickými a finančními komplikacemi při zavádění výkonných počítačů do pekla.

Termiti z Titanu II

• Daidalos
• Svérázná historie dobytí Neptunu
• Milovník zvířat
• Jubileum
• Termiti z Titanu
• Hlad
• To od vás nebylo hezké
• Správce sítě

Sbírka se skládá z natolik různorodých motivů, že si v ní určitě každý milovník sci-fi najde svou povídku, na druhou stranu se jistě najdou i čtenáři, kterým všechny příběhy nesednou – ne každý se dovede vyrovnat například s myšlenkou planety vcucnuté do malého pokoje. Pecinovský používá cynický i milý humor, má smysl pro tíživou atmosféru a závažná témata a oplývá nesmírným talentem utnout příběh přesně v tom nejlepším, v jádru problému, kdy si čtenář sice může domyslet dopad událostí v povídce sám, ale raději se o to nepokouší – v některých případech by následky mohly zničit i celý vesmír.

• Josef Pecinovský: Termiti z Titanu I, II
• Triton, 2012
• obálka: Maninblack, Tomáš Klarovič
• 216/216 stran, 189/189 Kč (v e-shopu Fantasye již za 170 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).