Pavlovský navštívil krásy českého venkova. Město mrtvých neztrácí drajv, Jiří Pavlovský: Město mrtvých (Kladivo na čaroděje 2)
 |
Když v prvním díle s názvem Magie pro každého odstartoval nový český literární fantasy seriál Kladivo na čaroděje, mohlo se to zvrhnout všemi směry. Pavlovský ale zůstal u kormidla, vybral si jedny z otevřených dveří, které za sebou nechal na konci jedničky, a prošel skrz ně na malé české městečko uprostřed venkovské pustiny. Je tam přímo mrtvolný klid.
Všichni to známe: typické městečko v české družstevní krajině (na Vysočině), kde chcípnul pes a každý zná každého už odmala. Místní se zdají jakýmkoli návštěvníkům navenek usměvaví a za zády skrytě nepřátelští. A někde poblíž stojí blázinec plný magorů, kteří nejsou o nic méně nebezpeční než potměšilí venkovani. Tak přesně sem se tým Felixe Jonáše musí vydat, aby se vetřel na místní hřbitov, vykopal mrtvolu, oživil ji a vytáhl z ní nějaké životně důležité informace.
Ani na náměstí nebylo nic, co by připomínalo kostel. Jen obvyklá socha Tomáše Garriguea Masaryka, která se zpravidla umísťuje kamkoliv, kde to chce nějakou sochu, a neví se, co tam dát. TGM nic nezkazí. (str. 35)
Jiří Pavlovský ve Městě mrtvých dostál svému slovu a dokazuje, že Kladivo na čaroděje bude skutečně seriál podle vzoru těch dobrých televizních. Přestože děj druhého dílu začíná jen pár sekund po konci jedničky, funguje epizoda naprosto samostatně a má i jinou atmosféru. Navíc sleduje pouze jednu z mnoha cest, které se na konci epického úvodu otevřely, zatímco ostatní volné konce (například démon, který Felixovi šlape na paty) takřka nepřijdou na přetřes. Přesto celý druhý díl drobně posouvá děj celé série a dělá jí dobrou reklamu do budoucna – prostě naplňuje očekávání všech, kteří se báli, že by se seriál mohl rozpadnout na nepříliš související epizody, jak se to stalo agentovi JFK.
Jiří Pavlovský navíc ani ve dvojce neztrácí nic ze svého elánu. Přestože je druhá epizoda skoro o třetinu kratší než první díl a její příběh tudíž nemá tak složitou strukturu, stále tu všechno šlape jako hodinky. Ačkoli příběh staví na okoukaném motivu měšťáků, kteří přijedou do zapadákova, jenž skrývá děsivé a krvavé tajemství, Město mrtvých nepostrádá šťávu. Akce stále střídá akci a u dialogů nikdo neusne, třebaže s hláškami tu Pavlovský šetří více než v prvním dílu a především více, než by se líbilo čtenářům.
Jiří Pavlovský v pěti bodech
- komiksový a filmový publicista a překladatel se narodil v Praze v roce 1968
- spoluvlastní jedno z mála českých komiksových nakladatelství Crew
- spolu se Štěpánem Kopřivou, Jiřím Kulhánkem a dalšími patří ke generaci, která od devadesátých let jitří českou fantastiku cynickými a akčními příběhy
- přesto (nebo možná právě proto) publikuje své krátké texty spíše sporadicky
- Kladivo na čaroděje Pavlovský nejen vymyslel, ale hodlá na ně v budoucnu i dozírat a dále do něj přispívat
Na druhou stranu autor nabídne i několik hororových scén, při nichž některým přeběhne mráz po zádech. Nehledě na to, že ironie a sarkasmus Pavlovského se nezapřou, ani když po většinu času jen vystrkují růžky. A pak ve chvíli, kdy nenadále odhalí svůj znetvořený obličej, člověku nezbude než sbírat svou čelist z podlahy. Kladivo na čaroděje totiž není žádná americká akčňárna, ale domácí akce v tuzemských podmínkách napsaná s českým smyslem pro humor. Jedinou chybou celé série tak i nadále zůstává nepříliš šťastný výběr týmu hlavních postav, které chvílemi opět splývají. Ještě štěstí, že každý umí něco jiného, a tak se dají rozlišovat podle toho, jakým stylem kosí živé i mrtvé lidské trosky.
Přestože se Město mrtvých svou náladou od Magie pro každého dost podstatně liší, Jiří Pavlovský v něm dokázal udržet ty důležité prvky nezměněné: stále to má nápad, čtivost a správnou porci akce a stále to čtenáře kvalitně pobaví. A už v březnu to Kladivo na čaroděje zkusí s Ondřejem S. Nečasem.
- Jiří Pavlovský: Město mrtvých (Kladivo na čaroděje 2)
- Epocha, 2012
- obálka: Lubomír Kupčík, Lukáš Tuma
- 144 stran, 139 Kč (v e-shopu Fantasye již za 125 Kč)
