Amerika žije v neustálém strachu z Amor deliria nervosa, smrtící nemoci, lidem známé prostě jako láska. Každý, u koho se objeví její příznaky, musí být neprodleně vyléčen. Pokud se to nepodaří, pak musí zmizet. V tom lepším případě v některém z přísně střežených vězení.

Lena se zamilovala. Jako jedné z mála se jí ale podařilo uprchnout do Divočiny. Tam je pro ni minulost zapomenuta. Odteď existuje jen přítomnost a to, co přijde po tom. Musí pohřbít starou Lenu a začít nový život ve světě, o kterém do teď jen slýchala a bála se ale uvěřit, že skutečně existuje. Teď se Lena přidává k tajnému odboji, který pomalu proniká do všech sfér společnosti a snaží se o jediné. Vzbudit v lidech otázku: Je láska skutečně smrtící virus?

V loňském roce vtrhlo nakladatelství CooBoo, zaměřené na literaturu pro mládež, na pulty knihkupectví s další z úspěšných dystopických trilogií. Již první díl s názvem Delirium zanechal stopu v literárním blogosvětě, především díky dodnes vděčnému tématu zakázané lásky. Tam, kde se ale Delirium teprve rozjíždělo a ukazovalo drápky, tam je Pandemonium skutečnou young adult dystopií se vším všudy. Včetně žánrových klišé, mladé dospívající hrdinky, milostného trojúhelníku a boje proti despotické společnosti, kterému je tentokrát věnováno mnohem více prostoru. Se všemi nedostatky prvního svazku si autorka zdárně poradila a Pandemonium tak dává znát, že Lauren Oliver se s každou další knihou pohybuje ve svém světě sebevědoměji a její vypravěčský styl je stále osobitější.

Pandemonium navazuje přímo tam, kde Delirium končí. V Divočině. Tu se autorce podařilo vykreslit vskutku působivě. Ačkoli odpovídá představám o tom, jak by měla dystopická krajina vypadat, získaným díky hromadě dalších současným dystopií, vnukla jí autorka jistou osobitost. Zaplnila totiž svůj svět postavami, které si i na tak malém prostoru, jaký je jim věnován umí získat čtenářovy sympatie.

Lauren Oliver v pěti bodech

• Otcem Lauren Oliver je Harold Schechter, spisovatel a specialista na sériové vrahy. Její matkou je básnířka Kimiko Hahn.
• Oba její rodiče jsou profesoři literatury, kteří vedli své děti k vymýšlení příběhů již od raného dětství.
• Má spoustu koníčků od vaření přes cestování až k vymýšlení divných písní.
• Její knižní debut Chvíle před koncem vzbudil velmi pozitivní ohlasy.
• V dětství trávila čas psaním pokračování ke svým oblíbeným knihám. Jak sama říká, věnovala se fan-fiction ještě předtím, než tento pojem vznikl.

Sympatie a postavy, to je něco, co hraje v druhém díle trilogie důležitou roli. Především jsou to sympatie k hlavní hrdince. Zatímco v Deliriu byla Lena jen nudná, nevýrazná postava, která ničím nepřekvapila a jejíž osobnost neměla čím oslovit, v Pandemoniu je všemu jinak. Nová Lena je sebevědomá, odvážná a zocelená životem v Divočině, bojující s velkou spoustou vnitřních démonů a potlačených vzpomínek na minulost. Díky tomu se z ní stává mnohem zajímavější hrdinka a vžít se do její role tentokrát nebude problém.

Lenu samozřejmě doprovází i mužský protějšek. Není jím však Alex, jedna z hlavních postav prvního dílu a dalo by se říci strůjce všech Leniných problémů, ale zcela nová postava Juliana Finemana. Ten zároveň představuje tvář organizace, představující Leniny úhlavní nepřátele. Ačkoli je méně zajímavý než hlavní hrdinka, rozhodně není tak plochý jako hrdina prvního dílu. Jako by Lauren Oliver vyslyšela prosby svých čtenářů a více se zaměřila na psychologii postav. Mají hloubku a charakter, což je často mnohem podstatnější než děj samotný.

Pravděpodobně tím nejzajímavějším prvkem celé knihy, který ihned upoutá čtenářovu pozornost, je inovativní způsob, jakým autorka pracuje s příběhem. Román je rozdělen na kapitoly, které pod názvy Teď a Tehdy popisují dvě roviny příběhu. Minulost a Přítomnost. Je dost možné, že čtenáři se zpočátku neubrání jisté nedůvěře v tento model, ten se ale záhy osvědčuje a ukazuje se, že funguje až nečekaně dobře. Autorka s dějem skvěle pracuje, bravurně spojuje minulost a přítomnost a zorientovat se v časových skocích nedělá vůbec žádný problém.

Naopak, příběhy se střídají vždy v těch správných momentech, na mnoha místech si i tematicky odpovídají, aby se na konci prolnuly a přirozeně splynuly v jeden. Nic nepůsobí násilně, vše do sebe zapadá. Lauren Oliver se díky tomu daří postihnout mnohem větší dějový úsek, než by tomu bylo, kdyby se jednalo o celistvý a chronologický příběh.

Tyhle časové skoky napomáhají k tomu, že je kniha mnohem akčnější a dramatičtější. Příběhy se navzájem pohánějí kupředu a čtenář tak nemá šanci vydechnout. Z jedné akční scény se propadá do druhé, a když to konečně vypadá, že se děj dobírá k jakémusi konci a vše je alespoň na malou chvíli vyřešeno, přichází autorka s nádherným závěrečným cliffhangerem, který každého nepřipraveného čtenáře dokonale zvedne ze židle. Půda pro další díl je připravená.

Lauren Oliver odvádí na Pandemoniu skvělý kus práce, nejen díky střídání časových rovin. Daří se jí vše od atmosféry, přes postavy, skvěle popsané prostředí obou částí příběhu i kompozice děje. Autorka dojímá, provokuje, napíná a šokuje a splňuje všechna očekávání svých čtenářů. Pandemonium vyhrává na plné čáře a první díl nechává statečně za sebou. Příběh o lásce ve světě bez lásky snad zdárně vygraduje v závěrečném díle trilogie s originálním názvem Requiem, kterého se američtí čtenáři dočkali již 5. března 2013.

• Lauren Oliver: Pandemonium (Delirium 2)
• CooBoo, 2013
• překlad: Romana Bičíková
• obálka: Martin Straka
• 304 stran, 329 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).