Oggerdův cyklus: Vladimír Šlechta zve k dobytí Keltské brány, Vladimír Šlechta: Keltská brána
 |
Po delším odpočinku se opět dává dohromady stará parta – Major Oggerd, asociální hora svalů, technolog Hal Hargo (také asociální) a jediný společenský člen celé skupiny, a tudíž její mluvčí – Pěnkava Gowery. V Keltské bráně se společně vydávají prozkoumat anomálii nazvanou Polygon.
Postapokalyptické prostředí sci-fi cyklu Vladimíra Šlechty zůstává neměnné – hlavní hrdinové se pohybují ve světě zhruba na úrovni počínajícího devatenáctého století. Samozřejmě se zachovalo i několik málo technologií předbíhajících svou dobu, přičemž zářným příkladem je bojový implantát majora Oggerda, který má zadrátovaný v hlavě. Humoru výrazně ubylo, tedy alespoň toho prvoplánového, ale Šlechta ho umí používat na správných místech a mnohdy i mezi řádky, což v konečném důsledku působí mnohem lépe a nerušivě.
Keltská brána je čistokrevná sci-fi, která svojí atmosférou místy připomíná příběhy Indiana Jonese. Co však celou knihu staví nad úroveň prosté konzumní četby, je hloubka celého textu. Příběh, byť nepříliš komplikovaný, autor velmi dobře propracoval a kromě hlavní linie nabízí i několik zajímavých vedlejších zápletek. Skvělá je i soudržnost celého oggerdovského světa a uvěřitelné chování postav. Šlechta udělal rázný krok od nepříliš náročných povídek ze Střepů z apokalypsy směrem k hodnotnému textu, ke kterému se čtenáři po krátké odmlce rádi opět vrátí, a který se navíc dá bez nejmenších problémů číst i samostatně, bez znalosti předchozích dílů.
Postavy a další vychytávky
Na základě Střepů z apokalypsy by člověk čekal, že v nové knize dostane „klasicky béčkový“ dobrodružný příběh plný svérázného humoru v kulisách postapokalyptického sci-fi prostředí. Předností Keltské brány je, že čtenář dostane přesně to, v co doufá – a navíc v luxusním balení. Rozdělení na kladnou trojici a „zbytek světa“ je jasné hned od začátku, zde není o čem pochybovat. Potěší fakt, že každý z trojice se chová přesně tak, jak mu přísluší – Oggerd má svaly, Hargo technologické čáry a Gowery prořízlá ústa. Mezi zápornými hrdiny nechybí čtenářsky oblíbený archetyp „šíleného profesora“ (i když ve Šlechtově podání mírně netradičně zpracovaný) se všehoschopným poskokem – ani příslušníci temné strany nevybočují v rámci příběhu ze svých předem určených rolí, ačkoli nejsou vyloženě předvídatelní.
Vladimír Šlechta v pěti bodech
- Vladimír Šlechta se narodil roku 1960 v Liberci, většinu života však prožil v Českých Budějovicíc.
- V roce 1994 vystudoval Stavební fakultu ČVUT – obor vodní stavby, a vodohospodářství ho provází v různých podobách celým jeho životem.
- Svoji první povídku s názvem Legendární zbraň publikoval v roce 1993 v časopise Ikarie. Byla to první předzvěst série knih o majoru Oggerdovi, která v současné době čítá již pět knih (Projekt: Berserk, Ostří ozvěny, Kyborgovo jméno, Střepy z apokalypsy a Keltská brána).
- Dalším významným projektem Vladimíra Šlechty je cyklus Krvavé pohraničí, který definoval hranice nového fantasy subžánru – tzv. zálesácké fantasy.
- Mimo tyty cykly ještě přispěl do série JFK (díl č. 26 – Pár kapek krve) a vytvořil několik dalších povídek do různých časopisů a sborníků.
Sladkou tečku dotvářející atmosféru a prostředí knihy představují sci-fi reálie. Princip fungování Polygonu sice není ničím převratným či novým, přesto ho autor velmi precizně zpracoval, což z něj v kontextu celé knihy dělá vítané ozvláštnění; částečně i proto, že je v ději využit a není čistě samoúčelný.
V jednoduchosti je síla: Keltská brána nabízí nepříliš složitý příběh s vynikajícím zpracováním. Vladimír Šlechta dokazuje, že zraje jako víno, a díky své nejnovější knize se u čtenářů výrazně připomněl o místo na výsluní české fantastiky.
- Vladimír Šlechta: Keltská brána
- Brokilon, 2012
- obálka: Michal Ivan
- 344 stran, 258 Kč (v e-shopu Fantasye již za 232 Kč)
