Odvážně se pouštět tam, kam autoři epických fantasy většinou nechodí. Na pole sci-fi parodií, Steven Erikson: Spratek
 |
Když se řekne Steven Erikson, málokterému čtenáři fantastiky se nevybaví dějově bohatý fantasy svět, který tento kanadský spisovatel představil v deseti objemných svazcích. Pro dosažení největšího požitku ze čtení jeho nejnovější knihy se však doporučuje na Malaz zapomenout. Spratek je totiž sci-fi parodií na Star Trek.
Lidstvo to vždycky mělo ke hvězdám podstatně dál, než samo doufalo. Vlastně chybělo málo, aby pozemšťané zůstali navěky přikováni k vlastní planetě a k mnoha malicherným problémům pramenícím z přebytku blahobytu. Naštěstí se v klíčových okamžicích vždy našli lidé, kteří okázale ignorovali pravidla a neohroženě se vydali vstříc pokroku. Jedním takovým člověkem je i nový kapitán Hadrián Sawback, člověk natolik nekonvenční a arogantní, že ho nelze nemít v oblibě. Nepočítáme-li pochopitelně celé vedení Federace a většinu jeho podřízených z hvězdné lodi SHL Spratek.
Ta odhodlaně brázdí tiché vakuum vesmírné ve snaze objevovat nové světy, zažehávat nové konflikty a v podstatě vyhlašovat válku jedné podivné civilizaci za druhou. A to všechno jen proto, aby mohl kapitán osobně vyzvat hlavního záporáka na pěstní souboj a na palubu své lodi se vrátit vítězně, avšak bez kompletní uniformy. Vedlejším cílem této taktiky tak pochopitelně je okouzlit ženskou část posádky.
Steven Erikson v pěti bodech
- Narodil se roku 1959 v Torontu.
- Vlastním jménem Steven Rune Lundin.
- Vystudoval antropologii a archeologii.
- Jeho nejznámějším počinem je epická fantasy série Malazská Kniha padlých.
- Kromě psaní se věnuje také malování.
Kapitánovi je však nutno přiznat, že do většiny nejhloupějších situací se dostane vinou podivné umělé inteligence, která si vesmírnou loď Spratek vybrala jako dopravní prostředek na cestě za tajemným posláním. A že ze všech šlamastyk je Hadrián schopen dostat jak sebe, tak i ostatní víceméně bez škrábnutí. Když se však něco přeci jen nepodaří, jak má, jsou tady ještě vesmírní mariňáci, ne nepodobní těm malazským, anebo doktor připomínající špatně nafouknutý narozeninový balonek, jehož léčebné techniky jsou minimálně stejně zábavné jako jeho slovní zásoba.
Steven Erikson má vytříbený smysl pro humor, což mimo jiné dokazuje i ve své fantasy sáze třeba absurdními dialogy mezi Teholem a Buggem. Ve Spratkovi však na podobné legrácky není místo. Autor k vytvoření vtipných situací využívá kombinace odkazů na současný svět (zejména jistá mimozemská civilizace zcela utopená ve vlastním dekadentním konzumu vypadá jako možná vize budoucnosti) a láskyplné střelby do reálií Star Treku (od neohroženého a egoistického kapitána až po fakt, že výsadku se vždy účastní výhradně ty nejdůležitější osoby z posádky). Dojde však i na košilaté vtipy, dvojsmyslné narážky a jiné zástupce pokleslé zábavy.
Navzdory autorovu nespornému talentu a snaze trpí Spratek typickými neduhy parodií. Je zde patrná dějová rozvleklost, některé situace jsou příliš prvoplánové, některé vtípky příliš často používané. Výsledkem je kniha, při níž sice hrozí výbuchy smíchu, ovšem bez obav z udušení se. Spratek je zkrátka klasickým zástupcem odpočinkové literatury. Se vším dobrým i špatným, co z tohoto plyne.
- Steven Erikson: Spratek
- Talpress, 2015
- Obálka: Steve Stone
- Překlad: Dana Krejčová
- 312 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
