Ohromná závislost, již je schopen vyvolat text Siri Pettersenové, mohla lidem v Česku přinést až rok trvající abstinenční příznaky. Naštěstí se nám dostalo druhé dávky, jelikož trilogie Havraní kruhy u nás vstoupila do své prostřední části. Titul Plíseň nezní možná příliš mile, nechcete-li zrovna vyrábět antibiotika, ale přečtením knihy se rozhodně neznečistíte.

Na konci předchozího dílu (Ódinovo dítě) se naše hrdinka Hirka přenesla skrze Havraní kruhy do svého světa, tedy toho našeho. Když se s ní opět shledáváme o půl roku později v Británii, zjišťujeme, že se sice naučila místní jazyk a pochopila již ledacos z pro ni neznámého prostředí, ovšem není ještě zdaleka asimilovaná a navíc se neustále trápí, že už nikdy neuvidí svého milovaného Rimeho. Jako kdyby nestačilo zlomené srdce a obavy z podezřívavých britských sociálních služeb…

Hirka zjišťuje, že někteří lidé u nás jsou součástí stejného spiknutí, jako byl Urd Vanfarinn v Ymslandě, a pronásledují ji. Rimemu se mezitím dostalo logického kariérního postupu a z elitního zabijáka postoupil do politiky – vlastně by měl nyní vládnout celé Ymslandě. Jenže se trápí, jelikož už nikdy nemá vidět Hirku, nedaří se mu prosadit autoritu, a navíc se v jeho světě znovu objevují nepřátelští slepí.

Stejně jako v předchozí knize sledujeme tři perspektivy, z nichž tu poslední představuje nový antagonista Graal, tentokrát hlava skryté organizace, nikoliv pouze vykonavatel cizích plánů. Postupně vyplyne na povrch, jak to vlastně bylo a je se slepými, bohem Ymslandy Vidoucím, obávanou plísní a proč se v našem vlastním světě nevyskytuje ymslandská duchovní energie Síla (snad s výjimkou předaleké galaxie).

Druhému dílu série pomáhá to, že jej autorka dokáže vyprávět stejně jako ten první. Je rozdělen do dlouhé řady krátkých kapitol, z nichž každá je ovšem nabitá buďto bryskní akcí, nebo nepolevující silnou atmosférou, již dotváří barvité myšlenky vypravěčů. Vlastně je tak trochu škoda, že Havraní kruhy mají být adaptovány pro stříbrné plátno, jelikož by jim daleko více seděla dynamika televizních seriálů…

Odhalovaná tajemství příběhu nás opět vyzývají, abychom příliš nevěřili starým pověrám a autoritám a nepodléhali iracionálnímu strachu, ovšem dle hesla „není šprochu“ odkrývá děj pravdu za pověstmi o nemrtvých a hledání nesmrtelnosti. Naštěstí se v knize nesetkáme s ohranými klišé ze světa hororu. Převládá hlavně osobní drama, jelikož Hirka získává v našem světě dva nové přátele, není ale jasné, jak moc se jim dá věřit.

Koncentrace na vnitřní život postav ovšem může také občas knize lehce uškodit, neboť v jejím podání se ono drama snadno mění na melodrama. Často se opakují citové výbuchy nenaplněné lásky (viz výše) a později i Hirčino neustálé zděšení z poznání vlastního původu. Rimeho linie děje je podobně jako minule o něco slabší i pomalejší, avšak nakonec se s Hirčiným příběhem v závěrečných pasážích efektivně spojí.

Stejně jako Ódinovo dítě končí i Plíseň vyváženě. Její vlastní příběh je v podstatě uspokojivě završen, ale závěr probouzí naši představivost, jelikož pouť hlavních hrdinů se určitě ještě může velice zkomplikovat a oni sami musí vykonat mnohé, aby přinesli mír vícero světům najednou. Poslední díl – Síla – snad přijde v říjnu a kromě silného vypravěčského stylu přinese také nezapomenutelné finále.

• Siri Pettersenová: Plíseň (Havraní kruhy 2)
• Host, 2017
• Překlad: Jitka Jindřišková
• Obálka: Siri Pettersenová
• 452 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)