Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Obklíčeni temnotou ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Obklíčeni temnotou, Legenda o Drizztovi 9

Salvatore - Obklíčeni temnotou

R. A. Salvatore: Obklíčeni temnotou

Říšemi kráčí bohové v převlecích docela obyčejných i budících obdiv. Blíží se Čas svárů. Z katastrofy povstane královna Démonských pavučin a volně se prochází ulicemi Menzoberranzanu. Vládnoucí rody se před ní krčí strachy, jen jedna rodina vidí příležitost získat větší moc a obrátit ji proti světu na Povrchu. Drowové vystoupí z černých hlubin Temných říší, aby se znovu postavili trpaslíkům z Mitrilové síně.

Husté kaštanové vlasy poletovaly Catti kolem ramen, když se ze všech sil snažila udržet si kmitající drowské scimitary od těla. Byla to dobře stavěná žena, sto třicet liber svalů vypracovaných životem v Bruenorově trpasličím klanu. Kovářská výheň nebo kladivo nebyly pro Catti neznámým pojmem.
Stejně tak meč. A její nová zbraň s hruškou z bílého kovu vytvarovanou do podoby hlavy jednorožce byla nejlépe vyváženou čepelí, jakou kdy držela v ruce. Ale přesto ji dnes protivník tlačil do kouta, popravdě byl lepší než ona. Jen málokdo v Říších se bojovými dovednostmi vyrovnal drowskému hraničáři Drizztu Do’Urdenovi.
Nebyl vyšší než Catti, jen jeho svalnatá postava byla možná o pár liber těžší. Hřívu bílých vlasů měl stejně dlouhou jako Catti a podobně hustou a ebenově černá pleť se mu leskla potem, který dosvědčoval, jak je mladá žena obratná.
Drizzt zkřížil scimitary před sebou (jeden zářil modře i přes ochranný návlek), pak s nimi mávl doširoka do stran a vyzval tak Catti, aby bodla přímo mezi ně.
Moc dobře věděla, že to není dobrý nápad. Drizzt byl příliš rychlý. Jedním scimitarem by zasáhl její čepel těsně u hrotu a druhým by současně odrazil nízko vedený úder a zachytil Cattin druhý meč u jílce. Potom by udělal rychlý úkrok do strany, sekl šikmo čepelí, která nejdále pronikla Cattinou obranou, a dostal by ji.
Catti místo toho ustoupila a zvedla meč před sebe. Její hluboké modré oči vykoukly zpoza čepele, která byla pro jistotu silně obalena, a zahleděla se drowovi do levandulových očí.
„Nevyužitá příležitost?“ škádlil Drizzt.
„Očividná past,“ odsekla Catti.
Drizzt bleskurychle zaútočil. Zkřížil čepele, rozhodil paže do stran a sekl napříč, jednou čepelí vysoko, druhou nízko. Catti přesunula levou nohu dozadu, klesla do podřepu, zablokovala nízko letící čepel a sklonila hlavu, aby se vyhnula té vysoké.
Mohla si ale ušetřit námahu, protože scimitar jí prosvištěl nad hlavou dřív, než Drizztovy nohy stačily na její pohyb zareagovat, a obě zbraně ji těsně minuly.
Catti využila šance a bodla mečem dopředu.
Drizzt strhl scimitary neuvěřitelně rychle zpátky a čepele udeřily z obou stran do meče. Drizzt ale nebyl dobře rozkročený, takže nemohl pohyb následovat, tít napříč vpřed a využít toho, že stočil Cattin meč do strany.
Mladá žena se vrhla dopředu a do strany, vytrhla zbraň ze sevření, provedla skutečný útok a sekla Drizzta do boku.
Drizztův zpětný protiútok ji však zastavil a stočil jí zbraň neškodně vzhůru.
Uskočili jeden od druhého, zadívali se na sebe a Catti se lstivě zazubila. Za dlouhé měsíce se ještě nikdo nedostala tak blízko tomu, aby hbitému drowovi zasadila ránu. Drizztův výraz ji však připravil o veškerou radost. Drow sklonil hroty scimitarů k podlaze a zavrtěl hlavou.
„Chrániče?“ zeptala se Catti. Mínila tím magické chrániče na Drizztových zápěstích, široké pruhy černého materiálu vykládané třpytivými mitrilovými kruhy. Drizzt je sebral Dantragovi Baenre, bojovému mistrovi menzoberranzanského Prvního rodu, poté co ho porazil v souboji na život a na smrt. Říkalo se, že se Dantragovy ruce pohybovaly díky úžasným chráničům neuvěřitelně rychle, což mu v boji poskytovalo výhodu.
Poté co se Drizzt bleskurychlému Baenre postavil, uvěřil těmto zvěstem, a nyní, po několika týdnech, kdy chrániče používal při výcviku, si jejich vlastnosti ověřil na vlastní kůži. Ale Drizzt si nebyl jistý, zda jsou chrániče skutečně dobrá věc. Během souboje s Dantragem totiž obrátil tuto rádoby výhodu proti němu, ruce bojového mistra se pohybovaly příliš rychle, než aby dokázal změnit směr útoku nebo improvizovat, když protivník provedl nečekaný tah. A při cvičení Drizzt nyní zjišťoval, že chrániče mají ještě jednu nevýhodu.
Jeho nohy rukám prostě nestačily.
„Zvládneš to,“ ujistila ho Catti.
Drizzt si tím nebyl tak jistý. „Boj je umění rovnováhy a pohybu,“ vysvětlil.
„Si rychlejší!“ odvětila Catti.
Drizzt zavrtěl hlavou. „Moje ruce jsou rychlejší,“ řekl. „A válečník nevítězí rukama. Vítězí díky nohám, protože zaujme pozici, která mu nejlépe umožní proniknout protivníkovou obranou.“
„Nohy to dohoní,“ odpověděla Catti. „Dantrag byl nejlepší v celým Menzoberranzanu, a ty sám jsi řek, že to bylo díky chráničům.“
Drizzt nemohl nesouhlasit, chrániče Dantragovi opravdu pomohly, ale nevěděl, nakolik pomohou někomu, kdo měl jeho nebo Zaknafeinovy dovednosti. Možná měly pomoct méně zdatnému válečníkovi nebo někomu, kdo se musel spolehnout na rychlost zbraní. Ale všestranného bojovníka, který objevil harmonii svalů, jen připraví o rovnováhu. Anebo by možná pomohly někomu s těžší zbraní, třeba s válečným kladivem, jako byl Aegisův tesák. Drizztovy scimitary byly štíhlé čepele vážící sotva dvě libry, dokonale vyvážené a kouzelné, bojovalo se s nimi lehce a i bez chráničů byly jeho ruce rychlejší než nohy.
„No tak,“ plísnila ho Catti. Mávala mečem před sebou, soustředěně mhouřila velké modré oči a natočila oblé boky v podřepu, aby získala rovnováhu.
Vycítila šanci, uvědomil si Drizzt. Věděla, že se ocitl v nevýhodě, a byla odhodlaná oplatit mu bolestivé rány, které v cvičných soubojích utržila.
Drizzt se zhluboka nadechl a zvedl zbraně. Dlužil jí to, ale byl odhodlaný nedát jí nic zadarmo!
Pohnul se pomalu a soustředil se na obranu. Ohnala se mečem a on do něj dvakrát udeřil, než se zbraň vůbec dostala do jeho blízkosti. Udeřil do něj pravou čepelí zleva a znovu zleva a levou sekl po meči dolů a sklonil ho.
Catti se pohnula se zbraní, otočila se dokola a ustoupila stranou. Drizzt s tím počítal, a proto byl hned u ní a točil scimitary.
Trpělivý drow se ale držel zpátky, neútočil rychle ani tvrdě. Zkřížil čepele a rozhodil ruce do stran, aby mladou ženu poškádlil.
Catti zavrčela a znovu bodla dopředu, protože byla odhodlaná najít mezeru v jeho obraně. A scimitary znovu švihly a krátce po sobě oba udeřily do Cattina meče zleva. Stejně jako předtím se Catti otočila doprava, ale tentokrát ji Drizzt napadl tvrdě.
Mladá žena přidřepla tak rychle, až škrtla zadkem o zem, a ucouvla. Drizztovy čepele znovu prosvištěly nad ní a před ní, protože útok přišel dřív, než přesunul nohy do správné pozice.
Drizzt užasl, když zjistil, že už nemá Catti před sebou.
Říkal tomu manévru „krok ducha“ a naučil ho Catti sotva před týdnem. Trik spočíval v tom, že bojovník využil protivníkovy útočící zbraně jako optického štítu a přesunul se do míst, které zbraň zakrývala, tak plynule a rychle, že si protivník nevšiml, že se bojovník pohnul vpřed a do strany a ocitl se tak vlastně za jeho natočeným bokem.
Drow strhl scimitar ostře dozadu a sklonil hrot k zemi, protože Catti se kolem něj v podřepu protáhla. Sekl však příliš rychle a setrvačnost odnesla scimitar stranou dřív, než Catti vůbec zaútočila.
Drizzt sebou trhl, když ho jílec s hlavou jednorožce tvrdě zasáhl do boku.
Catti zažívala okamžik naprostého štěstí. Samozřejmě věděla, že Drizzta omezují chrániče a nutí ho dělat začátečnické chyby, ale i s nepohodlnými chrániči na rukou byl drow mocným protivníkem a porazil by většinu šermířů.
Jak úžasný to byl pocit, když zjistila, že se jí Drizzt zcela odkryl!
Radost jí ale zkazila nečekaná touha vrazit čepel hlouběji, náhlý a nevysvětlitelný vztek na Drizzta.
„Zásah!“ potvrdil Drizzt. Když se Catti narovnala a rozhlédla, uviděla, že drow stojí o několik stop dál a masíruje si bolavý bok.
„Promiň,“ omluvila se, protože si uvědomila, jak tvrdý úder mu zasadila.
„Nic se nestalo,“ odvětil vesele. „Tvůj jediný zásah se nemůže vyrovnat bolesti, kterou jsem ti za ta léta scimitary způsobil.“ Zkroutil rty v potměšilém úsměvu. „Anebo bolesti, kterou ti ještě na oplátku způsobím!“
„Myslím, že už tě začinám dohánět, Drizzte Do’Urdene,“ odpověděla Catti klidně a sebevědomě. „Možná mi pár ran uštědříš, ale taky si jich pár odneseš!“
Zasmáli se a Catti zamířila ke stěně a začala si svlékat cvičební oděv.
Drizzt stáhl návleky ze scimitarů a zamyslel se nad jejími slovy. Souhlasil s tím, že se Catti zlepšuje. Srdce válečnice měla zocelené moudrostí básníka, což byla vskutku smrtící kombinace. Stejně jako on radši vyjednávala, než bojovala, ale když byly všechny možnosti diplomacie vyčerpány, postavila se boji vášnivě a s čistým svědomím. Používala přitom srdce i dovednosti, a to velmi obratně.
A to jí bylo sotva něco přes dvacet! V Menzoberranzanu by studovala v Arach-Tinilithu, v Llothině škole, kde by její zásady každý den podkopávaly lži kněžek Pavoučí královny. Drizzt tu představu setřásl. Nechtěl ani pomyslet na to, že by se Catti ocitla na tak strašném místě. A co kdyby vstoupila do drowské školy bojovníků, do Bojové Magthere? Jak by si vedla proti mladým drowům?
No, Catti by rozhodně patřila k nejlepším ve třídě, usoudil Drizzt, určitě by byla mezi prvními deseti či patnácti procenty a na vrchol by ji vynesly vášeň a odhodlání. Nakolik se může zlepšit pod mým vedením? přemýšlel Drizzt a na obličeji se mu usadil kyselý výraz, když si uvědomil, jak moc Catti omezuje její původ. Jemu už bylo přes šedesát, ale mezi drowy byl stále dítě, protože temní elfové se mohli dožít i sedmi set let. Ale Catti bude v jeho mladém věku příliš stará, než aby bojovala dobře.
To vědomí Drizzta velmi bolelo. Pokud ho nezabije nepřítelova čepel nebo netvorovy drápy, bude se muset dívat, jak Catti stárne a odchází z jeho života.
Drizzt sledoval, jak dívka odkládá podšitý bandalír a rozepíná si ochranný kovový límec. Pod vycpávkami měla jen obyčejnou košili z lehké látky, která se jí nyní lepila potem na tělo.
Je válečnice, souhlasil Drizzt, ale je také krásná mladá žena, pěkně tvarovaná a silná, s duchem hříběte, které se učí běhat, a srdcem plným vášně.
Hukot vzdálených výhní a hlasitější zvonění kladiv o kov měly Drizzta upozornit na to, že někdo otevřel dveře, byl ale tak rozptýlený, že si to neuvědomil.
„Hej!“ ozval se řev ode dveří. Drizzt se otočil a uviděl, jak se do místnosti vřítil Bruenor. Napůl očekával, že se do něj Cattin nevlastní, ochranitelský otec pustí a oboří se na něj s tím, na co, u devíti pekel, hledí, proto se Drizztovi nesmírně ulevilo, když trpaslík s rusým vousem zpěněným slinami začal hřímat na Kamenici, osadu barbarů ležící jižně od Mitrilové síně.
Přesto si ale byl drow jistý, že se červená – a doufal, že to jeho ebenová pleť skryje. Zavrtěl hlavou, prohrábl si bílé vlasy, odhodil je z tváře a začal si svlékat cvičební zbroj.
Přistoupila k němu Catti a natřásala si husté kaštanové vlasy, aby z nich dostala pot. „Berktgar dělá potíže?“ zeptala se. Berktgar Odvážný byl nový náčelník Kamenice.
Bruenor si odfrkl. „Berktgar ani jiný být neumí!“
Drizzt pohlédl na krásnou Catti. Nechtěl si představovat, jak bude vypadat ve stáří, věděl ale, že zestárne půvabněji než kdo jiný.
„Je hrdý,“ odpověděla Catti otci. „A bojí se.“
„Pcha!“ odsekl Bruenor. „Čeho se von může bát? Má vokolo sebe několik stovek chlapů a na dohled žádnýho nepřítele.“
„Bojí se, že se nevyrovná svému předchůdci,“ vysvětlil Drizzt a Catti kývla.
Bruenor se přestal vztekat a zvážil jeho slova. Berktgar žil ve stínu Wulfgara, největšího hrdiny, jakého kdy barbarské kmeny vzdálené Planiny ledového větru poznaly. Wulfgar zabil bílého draka Smrtidecha a už ve dvaceti letech sjednotil bojovné kmeny a ukázal jim lepší způsob života.
Bruenor nevěřil, že by někdo Wulfgara v čemkoli předčil, proto odevzdaně kývl na znamení, že souhlasí a přijímá jejich vysvětlení. V obličeji i v ocelově šedých očích se mu usadil velký žal, protože nedokázal pomyslet na Wulfgara, kterého považoval za syna, bez zármutku.
„V čem dělá potíže?“ zeptal se Drizzt, aby překonal obtížný okamžik.
„V celý týdle zatracený alianci,“ zafuněl Bruenor.
Drizzt s Catti si vyměnili zvědavé pohledy. Samozřejmě to nedávalo smysl. Barbaři z Kamenice a trpaslíci z Mitrilové síně byli spojenci a pracovali ruku v ruce. Bruenorovi lidé dolovali vzácný mitril a vyráběli z něj cenné předměty a barbaři je pak prodávali kupcům ze sousedních měst, jako byly Nesmé v Trolích blatech nebo Stříbroluní na východě. Bruenorův a Wulfgarův lid bojovaly bok po boku, aby vyhnaly z Mitrilové síně zlé šedé trpaslíky duergary, a barbaři se vydali na jih z domoviny na Planině ledového větru daleko na severu, a zůstali jen proto, že je k Bruenorovu klanu vázalo přátelství a spojenectví. Nedávalo smysl, aby Berktgar dělal potíže, obzvláště když jim hrozil drowský útok.
„Chce kladivo,“ vysvětlil Bruenor, když poznal, že Drizzt s Catti pochybují.
To vysvětlovalo vše. Mluvil o Wulfgarově kladivu, o mocném Aegisovu tesáku, který Bruenor vykoval pro Wulfgara během let, která mladík u rudovousého trpaslíka sloužil. Bruenor, Drizzt a Catti tehdy prudkého mladého barbara naučili, že existuje lepší způsob života.
Drizzt si uvědomil, že je samozřejmé, že Berktgar chce Aegisův tesák. Válečné kladivo nebylo obyčejnou zbraní, stalo se symbolem statečných mužů a žen v Kamenici. Aegisův tesák představoval vzpomínku na Wulfgara, a pokud by se Berktgarovi podařilo Bruenora přesvědčit, aby mu ho dal, jeho prestiž mezi lidmi by se zdesetinásobila.
Bylo to dokonale logické, ale Drizzt věděl, že se Berktgarovi nikdy nepodaří Bruenora přesvědčit.
Trpaslík hleděl na Catti a také Drizzt k ní obrátil pohled a přemýšlel, jestli by podle Catti nebylo přece jen nejlepší kladivo novému barbarskému vůdci darovat. Mladou ženou musí zmítat tolik emocí! Měli se s Wulfgarem brát, vyrostli spolu a naučili se spolu mnoho lekcí o životě. Dokáže se Catti od toho všeho oprostit, přemoci žal a stvrdit alianci nejlogičtějším způsobem?
„Ne,“ řekla nakonec odhodlaně. „Kladivo nedostane.“
Drizzt kývl a byl rád, že se Catti nevzdá vzpomínek na Wulfgara ani lásky k němu. On sám měl Wulfgara rád jako bratra a nedokázal si představit, že by s Aegisovým tesákem bojoval někdo jiný, a to ani Berktgar, ani sám bůh Tempus.
„Ani mě nenapadlo mu ho dát,“ souhlasil Bruenor. Zahrozil vztekle pěstí a svaly na paži se mu napjaly. „Ale pokaď se eště jednou zeptá, dám mu něco jinýho, vo tom nepochybuj!“
Drizzt vycítil, že se schyluje k velkému problému. Berktgar chtěl kladivo, což bylo pochopitelné, a dokonce se to dalo i očekávat, ale ctižádostivý mladý náčelník barbarů si neuvědomoval, jaké důsledky může jeho žádost mít. Jak Drizzt ze zkušenosti věděl, mohla se situace rychle vyhrotit. Mohlo by to vést k otevřené válce, protože Drizzt o Bruenorových slovech ani na okamžik nepochyboval. Pokud se bude Berktgar dožadovat kladiva výměnou za něco, co měl nabídnout bez podmínek, bude mít štěstí, když se zpátky na povrch dostane živý a zdravý.
„Půjdem s Drizztem do Kamenice,“ nabídla Catti. „Berktgar nám dá slovo, ale nedostane nic výměnou.“
„Ten mládenec je hlupák!“ zafuněl Bruenor.
„Ale jeho lid ne,“ dodala Catti. „To kladivo z něho má udělat lepšího vůdce. Ukážem mu, že když se bude dožadovat něčeho, co není jeho, bude vypadat jako slaboch.“
Drizzt mladou dívku sledoval a přemýšlel, jak silná, vášnivá a moudrá je. Opravdu docílí toho, co si předsevzala. Půjdou s Catti do Kamenice a vrátí se se vším, co otci slíbila.
Drow dlouze a tiše vydechl, když se Bruenor a Catti vzdálili. Mladá žena si šla pro věci, které nechala u stěny, a Bruenor vykročil rázně ke dveřím. Dcera vlila ohnivému trpaslíkovi do žil nový život. Jak dlouho bude král Bruenor Válečné kladivo ještě vládnout? Sto let? Dvě stě?
Pokud ho o život nepřipraví nepřátelská čepel nebo netvorovy drápy, bude se Drizzt dívat, jak i trpaslík stárne a umírá. Stejně jako Catti.
Drizzt sledoval, jak dívka poskakuje jako hříbě, a nedokázal tu představu snést.

  • překlad: Kateřina Niklová
8. dubna 2009, R. A. Salvatore

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).