Evropský komiks je zkrátka velice specifický a Cromwell Stone od Andrease to dokazuje na první pohled. Od angloamerického mainstreamu se odlišuje snad ve všech možných ohledech od barevnosti, přes kresbu až po tématiku. To hlavní mu ale nechybí  – je až příliš snadné mu propadnout.

Časy černobílého komiksu u nás jsou už pryč. Doby, kdy se komiks vydával úmyslně bez kolorování kvůli nižší ceně, již dávno odvál čas a pro všechny komiksové fandy je to jenom dobře. To ale neznamená, že černobíle šrafování nemá své kouzlo. Cromwell Stone od Andrease vás o tom velmi rychle přesvědčí. Viktoriánská Anglie je pro takovou kresbu přímo jak dělaná – neustálý déšť, vysoce klenuté gotické stavby a postavy v kloboucích a dlouhých pláštích totiž v černobílém krásně vynikají.

Celý dojem potom ještě zvýrazňuje protáhlost jednotlivých polí, která vyloženě napodobuje důraz na vertikálnost gotických staveb. Jistě, občas není úplně jednoduché se přes šrafování vyznat v některých scénách na první pohled, ale právě nutnost jednotlivým komiksovým polím věnovat trochu více času je přesně to, co příběh potřebuje. To je jedna z největších výhod toho, když se sejde scénárista a kreslíř v jedné osobě – propojení atmosféry příběhu a kresby snad ani nemůže být užší. Díky tomu si může Andreas dopřát velkolepé masové scény, jejichž propracovanosti se snad ani nechce věřit. Místy jde o opravdu úchvatnou podívanou. Příběh tak s kresbou výtečně spolupracuje a těží ze zpomalení tempa a důrazu na pocity.

Samotný děj nepředstavuje nic zvláštního, v podstatě jde o variaci na Lovecraftovská nadpřirozená monstra prodírající se do našeho světa. Velký rozdíl je v tom, že Andreasovy entity nejsou ani tak principiálně zlovolné a odporné, jako spíše nepředstavitelně nepochopitelné. Pro příslušníky našeho světa, kteří se s nimi střetnou, to stejně neznamená nic moc dobrého, čeká je jenom jiný druh šílenství. Koneckonců smysl Lovecraftovské hrůzy do značné míry spočívá právě v její nepopsatelnosti a to není zrovna ideální materiál pro vizuální přístup komiksu. A tak Andreas raději nabízí nenápadnější, ledově mrazivé šimrání na páteři než krčení se strachy a odporem.

Nenechte se ale zmýlit, Cromwell Stone není horor, alespoň ne pouze horor. Má v sobě leccos z gotického románu i trochu dobrodružné romantiky. Obecně se dá říct, že je celé dílo poměrně staromilské, hlavně proto, že se inspiruje v žánrech, které jsou ve své krystalické podobě v dnešní literatuře víceméně mrtvé. Andreas je ale schopný kombinovat je takovým způsobem, že ožívají stejně přesvědčivě jako viktoriánská Anglie v jeho kresbě.

• Andreas: Cromwell Stone
• Argo, 2017
• Překlad: Richard Podaný
• Obálka: Andreas
• 152 stran, 398 Kč (v e-shopu Fantasye již za 358 Kč)