Asi každý si položil otázku: A co kdyby náhodou to s tím koncem světa byla pravda? Stejně se ptal i Martin Komárek a došel k pozoruhodným, ale především velice humorným závěrům v románu Jak (ne)přežít konec světa 21. 12. 2012 aneb Vyžírkové zániku.

Dnes už je jasné, že magické datum 21. 12. 2012, kterým končí mayský kalendář, nepřineslo deprimovaným vyznavačům stylu emo kýženou tečku za nesnesitelnou lidskou existencí. Martin Komárek se ovšem na této fabuli rozhodl vystavět příběh knihy ve stylu coby kdyby. Jednoduchá dějová zápletka se nechystá, autor se snaží spíše pojmout situaci z pohledu pestré škály postav. Čtenář se tak může těšit na kněze, supertajného amerického agenta, svobodnou, nicméně zachovalou čtyřicítku Martinu, spisovatele (jakési parodické alter-ego samotného autora) nebo puberťáka žijícího více na Facebooku než v realitě.

S větším množstvím postav jde ruku v ruce i jakási roztříštěnost knihy. Strukturovaná je totiž do několika drobounkých stránkových kapitol, v nichž se v rychlém sledu střídají různé dějové linie. Podle osobních preferencí se čtenář může vyžívat v různých částech, ale prim hraje zápletka kolem superagenta. Ať už co se rozvíjení děje týče, tak i v užití absurdního humoru, který autorovi sedí.

Jak vidno z výše uvedeného, strojenou vážnost poroty Superstar od knihy čekat nelze. Naopak dílo lze zařadit k vzácnému úkazu domácí scény, jímž je prvoplánově humorná sci-fi. Každý, kdo se u čtení rád pořádně zasměje, ať zpozorní! Existuje naděje, že u tohoto počinu se přání vyplní. Autor využívá zejména humorné hlášky a v trochu menší míře situační komiku. Velmistr mezi českými znalci etikety Ladislav Špaček by asi poměrně tučnou kapku nekorektnosti ve vtípcích obsažených v románu neunesl, tolerantnější jedinci se ale bát nemusí.

Ačkoli je Martin Komárek známým humoristou, Vyžírkové zániku nepředstavují čistokrevný srandokaps. Jsou lehce jízlivým zrcadélkem naší doby, trošku jako když otevřete noviny. Nejen obsahem ale i již zmíněnou formou krátkých kapitol. Pro ty, kteří noviny ještě nečetli, je nutno dodat, že Martin Komárek je i politickým komentátorem nejmenovaného plátku, a profesi ani při psaní beletrie nezapře.

Leit-motivem, vyvstávajícím na mysl v průběhu celého čtení knížky, je otázka: Co by se dělo, kdyby s informací o konci světa přišla seriózní západní věda zpodobněná vědátorskou kapacitou střihu novodobého Alberta Einsteina? Autor si pohrává s pro mnohé lehce provokativní myšlenkou o podobě vědy jako určitém druhu nezlomné víry. Jaký je rozdíl mezi vírou ve fyzikální zákony a vírou v boha?

Jak (ne)přežít konec světa aneb Vyžírkové zániku je humoristická sci-fi, která nezůstala pouze u pochechtávající se plochosti příběhu, ale nebála se polechtat čtenářovu mysl sem tam zajímavou myšlenkou. V důsledku jde o velice poutavé čtení pro ty, kteří se rádi smějí, rádi přemýšlejí o různých myšlenkách a názorech a přivřou oči nad ne zcela nejvyšperkovanější zápletkou plnou zvratů. Ačkoli s přibývajícími stranami ubývá na údernosti autorova humoru stejně jako na samotné čtivosti, určitě tento titul stojí za pozornost. Sice se to na první pohled nezdá, ale kniha je o různých podobách víry – ovšem i bezvěrec po ní díky humoristickému ražení může bez obav sáhnout.

• Martin Komárek: Jak (ne)přežít konec světa aneb Vyžírkové zániku
• XYZ, 2012
• obálka: Jakub Karman
• 312 stran, 299 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).