Vítejte opět ve světě Malazu! Po Eriksonově desetidílné Malazské Knize padlých opět přichází Ian C. Esslemont, aby dovysvětlil a dovyprávěl vše, co se do původních deseti dílů nevešlo. V pátém Esslemontově samostatném románu s názvem Krev a kosti se podíváme na kontinent Jacuruku a v centru pozornosti bude prales zvaný Himatan.

Nejprve promluvme ke znalcům Eriksonovy série a přidaných Esslemontových děl. Děj knihy se odehrává souběžně s Esslemontovým Mečem z kamene (zde se dokonce oba příběhy v jedné scéně přímo protnou) a také souběžně s Eriksonovým Chromým bohem. Setkáte se s velkým množstvím známých postav, doplníte si opět několik střípků do mozaiky světa Malazu a budete nuceni konstatovat rostoucí trend v díle Eriksonova následníka.

Esslemont totiž opravdu kvalitativně roste knihu od knihy. Pravda, Erikson to není a nikdy nebude, přece jen se nebojí více popisovat a vysvětlovat namísto náznaků a pasáží lákajících ke spekulacím. Ale přesto v Krvi a kostech dokázal vytvořit příběh, který je v rámci světa originální, zábavný a přes svoji odlišnost dokonale zapadne.

Prales pro každého

Pokud nemáte celou sérii načtenu, mám pro vás vcelku dobrou zprávu. Krev a kosti se dá číst jako samostatný román. Požitek ze čtení sice bude mnohem menší, ale stejně – pokud nemáte celou sérii dokonale zmapovanou nebo nemáte v malíku fenomenální paměť, budete u mnoha postav sáhodlouze přemýšlet, jestli se již v nějaké knize mihly, případně co vlastně provedly.

Jak již bylo naznačeno výše, většina děje knihy se odehrává v pralese jménem Himatan. Tento kus nespoutané divočiny je odpradávna opředen pověstmi a tajemstvími. Údajně stojí na pomezí světa lidí a duchů a jeho vládkyní je žena, která může být v lepším případě „pouze“ mocnou čarodějkou, v tom horším dokonce bohyní. Žena, která nemá ráda vetřelce.

Želbohu mnozí neuposlechli varování a z různých pohnutek do Himatanu vstoupili. Armáda thaumaturgů se vydává do pralesa s cílem vyplenit bájné město ukryté v jeho hlubinách a kromě spousty zlata si ve své nadutosti hodlají podmanit i celý prales. Saeng, vesnická čarodějka mluvící s duchy, prchá se svým bratrem právě před thaumaturgy, kteří tvrdou rukou vládnou území, na kterém Saeng žije. Na výpravě proti thaumaturgům prochází džunglí Advamijské kmeny vedené tajemným velitelem. A navrch je tu Rudá garda – její členové vedeni zakladatelem K´azzem i odpříseženci pod vedením Stahovače se také shodou okolností sejdou ve stejný čas na jednom místě.

Ian C. Esslemont v pěti bodech

1. Ian Cameron Esslemont se narodil v roce 1962 v kanadském Winnipegu.
2. Vystudoval archeologii, a v rámci své práce dlouho pobýval v jihovýchodní A¬si­i.
3. V roce 1982 vytvořil spolu se Stevenem Eriksonem svět Malazu. Původní Malaz byl určen jako prostředí her na hrdiny, Esslemont však neměl díky své práci příliš času se rozvoji tohoto světa věnovat.
4. První román vydal až v roce 2005 – v češtině nese název Noc nožů (Talpress, 2009) a je předehrou k Eriksonově sáze. V současné době jsou do češtiny přeloženy další čtyři romány (Návrat Rudé gardy, Meč z kamene, Jablko, žezlo, trůn a Krev a kosti).
5. V angličtině již Esslemont vydal všech šest plánovaných přídavků k Eriksonovu dílu, v roce 2016 mu vyšel i první díl nového cyklu Path to Ascendancy, druhý se aktuálně chystá. V průběhu času napsal i několik novel o Bauchelainovi a Korbalu Špičákovi.

Himatan se s vetřelci nemazlí a všudypřítomná vlhkost je tím nejmenším problémem. To jedovatý hmyz i květiny, larvy, infekce a reální i mytičtí dravci jsou mnohem, mnohem horšími protivníky, se kterými můžete bojovat jen stěží. Přežít dokáží jen ti nejtvrdší, o čemž svědčí velké množství kostí rozesetých po celé ploše nepřátelské džungle.

Právě prales je jednou z nejsilnějších stránek celé knihy. Kromě toho, že jsme se v rámci série do podobného prostředí ještě nepodívali, sbírá Esslemont body i za dokonalý popis nehostinného prostředí plného detailů. Nepotrvá dlouho a ze všech hrozících nepříjemností (nejen) na vás dopadne silně depresivní pocit beznaděje.

Dalším specifikem pralesa je, že se v něm poměrně špatně bojuje. Příběh proto obsahuje akce pouze poskrovnu, díky čemuž může působit trochu utahaně a vlekle.

Kdopak se nám tu toulá

Děj je zpočátku roztříštěn do velkého množství jednotlivých linií, ty se ale postupně spojují, a to dříve, než v nich stihne zavládnout zmatek. Každá z linií však obsahuje větší množství postav – a je třeba říci, že při práci s nimi autor zabodoval na plné čáře.

I přes jejich vysoký počet (snad zatím nejvyšší, se kterým si Esslemont doposud ve svých knihách troufl pracovat) se podařilo rozvinout vztahy mezi mnohými z nich a většině hlavních hrdinů přidat nezbytnou hloubku, propracovanost a především emoce. Nezbytnou součástí knih z Malazu je také humor – a ani tato kniha není výjimkou. Vaše bránice potrápí zejména písař Trn, který má za úkol popsat fiasko při tažení pralesem jako dokonalý a absolutní úspěch svého vojevůdce. Krev a kosti sklízí za zpracování postav ovace ve stoje!

K dokonalosti celé knihy chybí už jen lepší vyvrcholení celého příběhu. To je možná až příliš opředeno neurčitou vlnou mystiky a tajemna; některé události jsou navíc ohnuty a napasovány tak, aby zapadly do schématu příběhu a usnadnily autorovi cestu k cíli. V celkovém kontextu to však dojem z knihy zásadně nezhoršuje.

Krev a kosti jsou zatím tím nejlepším, co v pěti dílech z cyklu Malazská říše Ian C. Esslemont dokázal čtenářům nabídnout. Vypiplané prostředí, prokreslené postavy, neortodoxní humor s nádechem satiry reflektující současnost a velkolepé, byť trochu rozpačité finále – a navíc možnost číst tuto knihu bez znalosti jiných dílů série. Prostě ideální mix pro náročnější čtenáře s touhou popasovat se s pořádnou bichlí.

• Ian C. Esslemont: Krev a kosti (Malazská říše 5)
• Talpress, 2016
• Překlad: Dana Krejčová
• Obálka: Steve Stone
• 576 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)