Nový Bacigalupi: Na tuhle náctiletou jen tak nezapomenete, Paolo Bacigalupi: Potopená města
 |
Člověka vždycky pobaví knihy, které se tváří jako jeden žánr, ale ve skutečnosti jsou o něčem úplně jiném. Potopená města svým způsobem navazují na young adult sci-fi Prachožrouti, ale vlastně se jen odehrávají ve stejném světě. Jméno spisovatele už zase na hony slibuje všudypřítomnou environmentální agitku – a ani na to prakticky nedojde. Dojde jen na velmi syrový a velmi dobrý román.
Mahlie kdysi měla dokonalé dětství. Jenže pak Čína zlomila nad USA hůl, přestala poskytovat Severní Americe humanitární pomoc a stáhla všechny své lidi – včetně Mahliina otce zpátky domů. Načež se rozpoutalo peklo.
Teď Mahlie žije ve slumu uprostřed džungle a jezírek brakické vody a snaží se vyhýbat armádám dětských vojáků, které se sváří o to, kdo těmhle žalostným zbytkům amerického národa povládne. A bojí se jich jako čert kříže. Protože ji po odchodu Číňanů zajali a kvůli její šeredné míšenecké tvářičce usekli ruku.
I když půjdu roklí šeré smrti…
Paolo Bacigalupi nikdy nebýval sluníčkový autor a jakási politická a environmentální apokalypsa naší civilizaci v jeho knihách a povídkách hrozila vždy. Potopená města jsou ale bezpochyby jeho dosud nejtemnější dílo, kde takřka postapokalyptické prostředí není jen neživou kulisou. Místo toho na čtenáře útočí z každé stránky a nekompromisně mu pořád dokola a dokola máchá obličej v tom, jak dokáže být lidský rod sebestředný a brutální.
Zní to možná trochu lacině – ostatně levných krváků má dnes člověk na dosah stovky jedním klikem myši. To nejděsivější na Potopených městech je ale to, jak dobře si Bacigalupi se svým čtenářem pohrává. Nezaměřuje se totiž jen na Mahlie, ale studuje i osobní příběhy některých dětských vojáků a nezapomíná také přidat pohled nezúčastněné strany, kterou představuje Tool, geneticky vyšlechtěné nelidské monstrum známé z Prachožroutů. Autor totiž pohled každé strany dokáže podat tak sugestivně a logicky, že člověk musí chtě nechtě souhlasit, že v daných situacích by se zachoval přesně tak jako hrdinové. A že by to z něj udělalo monstrum úplně stejně jako z nich.
Paolo Bacigalupi v pěti bodech
- Americký spisovatel sci-fi, narozen 6. 8. 1972 v Colorado Springs.
- Vlastním jménem Paolo Tadini Bacigalupi.
- Napsal povídkovou sbírku Čerpadlo 6, za níž dostal cenu časopisu Locus, stejně jako za stejnojmennou povídku.
- Autorův debutový román Dívka na klíček získal ceny Hugo, Nebula, pamětní cenu Johna W. Cambella a cenu časopisu Locus.
- V roce 2010 mu vyšla young adult kniha Prachožrouti, o dva roky později ji následovalo velmi volné a mnohem dospělejší pokračování Potopená města.
A co je ještě horší, Bacigalupiho postavy si vždycky, i v momentech největšího utrpení a po mnoha životních lekcích, hýčkají naději, že se vše nakonec v dobré obrátí. A vy doufáte s nimi, protože nic jiného vám nezbývá a protože ony se ty prosby adresované libovolné vyšší bytosti občas splní.
Ale většinou ne.
Pro jakéhokoli čtenáře
Jistě, Potopená města mají své mouchy – především rozdělit už tak krátký příběh na dvě poloviny, z nichž každá se odehrává v jiném prostředí a s mírně odlišnou skvadrou postav, nebylo z hlediska výstavby příběhu zrovna nejšťastnější řešení. I tak (nebo spíš právě proto) děj odsýpá, má mnoho akčních či vypjatých momentů a jen málokdy nudí. Táhnou ho silné, vyprofilované charaktery, do kterých se člověk z výše zmíněných důvodů rychle otiskne, a podporuje ho atmosféra a přesah, z nichž mrazí.
Nový Bacigalupi je proto povinnost nejen pro fanoušky autora, postapokalyptických vizí a politických a environmentálních témat, ale především pro ty, kteří se rádi zkoumají sami sebe a apriorní vzorce lidského chování.
Nebo pro ty, kteří si rádi přečtou akční příběh s hodně zbraněmi. Takže vlastně pro všechny. Je to jedno, Potopená města totiž strhnou každého.
- Paolo Bacigalupi: Potopená města
- Plus, 2014
- překlad: Richard Podaný
- obálka: Milan Malík
- 296 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)
