Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, přepravní společnosti i Česká pošta bojují s návaly balíků, takže Vám doporučujeme udělat objednávku na našem eshopu nejpozději do neděle 15.12.2019, aby knihy měly šanci dorazit do Vánoc. Samozřejmě budeme vyřizovat i pozdější objednávky, ale už hrozí riziko fatálního zpoždění. Osobní odběry fungují na všech našich prodejnách až do 23.12.

Nova (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), StarCraft

Keith R. A. DeCandido: Nova (StarCraft)

Během čtyř let po skončení Války potomstva císař Arcturus Mengsk obnovil velkou část terranského Dominionu a navzdory všudypřítomné mimozemské hrozbě upevňuje svou vojenskou moc. Z tohoto vřícího kotle svárů a pokusů o převrat se vynoří mladá žena známá jen jako Nova, která má potenciál stát se Mengskovým nejslibnějším a nejsmrtonosnějším Duchem. Využívajíc kombinace svých fyzických dovedností, vrozených psychických sil a pokročilé technologie, Nova může v naprostém utajení udeřit téměř kdekoliv. Je jako přízrak ve stínech, mýtus děsící nepřátele terranského Dominionu.

Sedadla v kluzáku byla velmi pohodlná, ale Nova první třídou cestovala vždy.

Kluzáky byly malé transportéry pro třicet pasažérů, které pendlovaly mezi Giddings Station v Tarsonisu a Osborne Port na orbitě. Celá první třída tohoto kluzáku byla obsazena potomky Starých rodin, které měla Calabasova jachta, Padraig, odvézt na Tyrador IX.

Nova tam letět nechtěla.

Přečtěte si i DRUHOU UKÁZKU Z NOVY

V pokoji plakala celé hodiny, když jí táta řekl, že odchází. Její smutek zeslábl jen trochu, jakmile ji později ujistil, že s Morganem Calabasem nejedou na převýchovu, ale odváží ji někam, kde bude v bezpečí před rebely a mimozemšťany. Novinou první instinktivní reakcí bylo zavrhnout to jako paranoiu, ale když jí to řekl, věděla, že má opravdový strach a mimozemšťané, kteří zabíjeli lidi a pravděpodobně to udělají znovu, tu opravdu jsou.

Přesto odletět nechtěla.

Vše ještě zhoršovalo, že v kluzáku seděla vedle Morgana, který nezavřel pusu.

„Je to mazané,“ vysvětloval jí. „Když se našim rodinám stane něco hrozného, ti nejlepší a nejbystřejší budou v bezpečí. Navíc, byla jsi někdy v letovisku na Tyradoru? Je úžasné. Překrásná krajina, prvotřídní padballová hřiště – možná bychom si ho spolu mohli zahrát?“

Překvapená, že jí dal příležitost promluvit, Nova odvětila: „Já padball neumím.“ Už když ta slova říkala, věděla, že to nepomůže.

„Tak tě to můžu naučit. Jsem skvělý padballista.“

Nova však věděla, že je příšerný hráč a loni ho ze školního padballového týmu nevyhodili jen kvůli tomu, že jeho otec zaplatil škole kurty. Nikdo jí to nikdy neřekl – hlavně proto, že se na to nezeptala – ale teď to prostě věděla.

Nova se naklonila dopředu a ťukla do menu jídelního automatu. K jejímu velkému zklamání neměli džus z malinových jahod. Spokojila se tedy s mandarinkovým, který o chvíli později vypadl v plastové láhvi z výdejního otvoru.

Morgan do ní stále hučel, ale Nova mu přestala věnovat pozornost.

Tři dny rodiče přesvědčovala, ať ji nenutí odejít. Máma i táta na tom však trvali. Eleftheria si tím tak jistá nebyla, ale podporovala tátu. Jediný, kdo se postavil proti jejímu odchodu, byl Edward, což Novu překvapilo. Edwarda vždy odhadovala těžko, jako by jeho mysl byla před ní uzavřená. Zeb jednou žertem řekl, že za to může jeho nudnost a její empatie se v něm nemá čeho chytnout. Proto ji zarazilo, když ho viděla, jak trvá na tom, že by měla zůstat.

Sebesilnější přemlouvání však nepomáhalo, zvláště poté, co dorazily zprávy o útoku povstalců na Antize Prime. Pokud měli její rodiče nějaké pochyby, zmizely. Byli neoblomní, že musí odletět na Tyrador – přinejmenším na pár měsíců, než se současné problémy uklidní.

Pokud se uklidní. Pokud je všechny nesmetou mimozemšťané.

„Jistě, mohl jsem si vybrat, kterou ženu doprovodím, ale já se záměrně rozhodl pro tebe.“

Nova si uvědomila, že na ni Morgan mluví. „Cože?“ hlesla nezúčastněně. Její spoluúčast stejně nebyla nutná, Morgan prostě miloval zvuk svého hlasu.

„Je to tak. Jsi výjimečná, Novo. Nevím proč, ale je na tobě něco, co tě od ostatních holek odlišuje.“ Když to řekl, zíral jí na prsa.

Pak znovu uslyšela, jak hovoří, aniž by mluvil. Nemůžu se dočkat, až uvidím, jak vypadá nahá.

A uslyšela i něco dalšího. Něco, co bylo proneseno otcovým hlasem. Co to sakra děláš?

Následovala ostrá bolest, jako by ji někdo praštil do obličeje.

Nevěděla jak, ale prostě cítila, že někdo udeřil jejího otce.

V tu samou chvíli se v reproduktorech ozval počítačový hlas. „Upozornění pro cestující – odlétáme za deset minut. Prosím, zapněte si pásy a připravte se na start.“

Morgan okamžitě stiskl tlačítko, které aktivovalo vycpávané popruhy spojené s křeslem, jež se těsně před startem nafouknou do velkých, balónům podobných polštářů, aby pasažéry ochránily před silným gravitačním zrychlením při únikové rychlosti.

Ale Nova ne. Něco bylo špatně. Netušila co, ale náhle naprosto jasně věděla, že její rodina má potíže.

Vstala ze sedadla. „Musím jít.“

Morgan vypadal zmateně, když přes jeho sedadlo přelezla do uličky. „Co? Novo, co to…?

Ignorovala ho a nadšená vyhlídkou, že nebude muset celou cestu na Tyrador poslouchat, jak žvaní o padballu a myslí na její tělo, zamířila Nova k východu.

Steward jí zastoupil cestu. „Madam, je mi líto, ale…“

Vytáhla se do plné výšky – která byla na děvče jejího věku úctyhodná – a použila stejný panovačný tón, jaký od Andrey Tygorové slýchala celý život. „Jsem November Terra, dcera Annabelly a Constantina Terry, a vy mě hned necháte vystoupit!“

Steward jednou polkl, zvážil, jak má reagovat, a pak se rozhodl, že nejlepší bude jejímu požadavku vyhovět. Jméno Terra nepatřilo mezi ta, s nimiž si bylo radno zahrávat.

Několik lidí za ní se zeptalo, co se děje, ale ona si jich nevšímala. Vystoupila z kluzáku, přešla po lávce k bráně a proběhla chodbami Giddings Station na stanoviště taxíků.

Obešla frontu na taxi-vznášedla a zamířila přímo k dispečerovi, kterého stejným tónem, jaký použila na stewarda, informovala o svém jméně a o rodině. Ihned dostala taxi, za sebou nechala několik nabručených lidí.

Pocit se horšil, ale stále se ho nedařilo určit přesněji. Nějak vycítila, že její rodiče, bratr, Eleftheria, sluhové – že ti všichni mají potíže.

Všichni až na Edwarda, z nějakého důvodu.

Ach ne. Ne, ne, ne.

V duchu se vrátila k rozhovoru s tátou dvě noci zpátky, než útok na Antigu Prime ukončil všechny debaty. „Zlatíčko, ty tomu nerozumíš. Útok na továrnu byl tak úspěšný, protože tam Mengsk měl lidi, kteří pro něj tajně pracovali. Když dokázal infiltrovat továrnu, mohl by proniknout i do tohoto domu. Nemůžu riskovat, že by tě zranili, proto musíš jít.“

Přestože pořád nechápala, jak to může vědět, byla si jistá, že Edward je rebel a získali ho přes dlouholetou nespokojenost s pozicí amanta ženy, kterou nemůže vystát, a že právě teď rodinu Terra zrazuje.

Proto chtěl, abych zůstala.

Taxi zastavilo před Terrským mrakodrapem. Všechny bankovky, co měla, hodila do přihrádky, která oddělovala pasažéra od řidiče, a vstoupila přes soukromé lobby, kam se dostala pomocí skenu sítnice.

Jakmile ji dveře poznaly a otevřely se, věděla, že je něco špatně. Cosi tu zvláštně páchlo a viděla, že Bryan, denní hlídač, tu není.

Ne, byl tady. Nebo přinejmenším jeho tělo.

Nova nikdy dřív mrtvolu neviděla. Na pohřbech už byla, jistě, ale při takových příležitostech se na mrtvolu nikdo nedíval – byla by to svatokrádež. Už jako malá holka se odmítala podívat na tělo mrtvé babičky, i když se ji Zeb snažil přesvědčit, aby se s ním proplížila do zadní místnosti pohřebního ústavu.

Mrtvá těla, uvědomila si, jí připadala prázdná. A páchla.

Bryanova uniforma byla poskvrněná něčím červeným, poznala v tom krev.

Pokud zabili Bryana, už jsou tady. Přišla jsem pozdě!

Po tvářích se jí řinuly slzy, rozběhla se k výtahu a absolvovala další sken sítnice. Výtah samozřejmě okamžitě přijel – byla přece Terra a ti vždycky dostanou, co chtějí.

Jak výtah projížděl stovkami pater k střešnímu bytu, kde Nova prožila celý život, uvědomila si, že ji přemáhá nenávist a bolest, ale ani jedno nepatřilo jí. Vnucovaly se jí podivné myšlenky. Co se to se mnou děje?

Edwarde, ty hajzle, jak se opovažuješ!

To byla máma. Cítila ji, jako by stála hned vedle ní.

Sakra, podívej se na mě! Jak můžeš…

Pak už mámu necítila. Odtrhli ji od ní, stejně jako Zeb odtrhával křídla hmyzu, když byli ještě malí.

„Ma-mami?“

Za tohle zaplatíš, slyšíš? Tohle ti neproj…

To byl táta. Ani on větu nedokončil.

Zhroutila se, zrovna když se v nejvyšším patře dveře výtahu otevřely.

„Tati? Ach bože, tati, prosím, nebuď mrtvý, prosím!“ Povedlo se jí vyvrávorat do pokoje pod kupolí, nedokázala však přimět nohy fungovat správně a znovu se zhroutila.

Před třemi dny se na tomto místě odehrála její oslava patnáctých narozenin. Teď bylo plné lidí navlečených v černém oblečení a s různými zbraněmi. Viděla spoustu sluhů seřazených u zdi – a pár dalších mezi těmi v černém oblečení. Ti do jednoho nechtěli nic míň než vyhladit Staré rodiny – náhle cítila ten zdrcující imperativ v jejich myslích. Nebyli však napojeni na Syny Korhalu, skupinu, které byly plné zprávy, na ty, co napadli Antigu Prime – ne, tihle neměli žádný plán, pouze se chtěli postarat, aby všichni ze Starých rodin zemřeli.

Edward stál nad třemi mrtvolami. Dvě patřily jejím rodičům, další byla Eleftheria. Vedle Edwarda byl muž jménem Gustavo McBain, který pistolí mířil na Zeba. Její bratr klečel, ruce sepnuté na týlu.

„Víš,“ říkal Zeb, „tys byl vždycky hajzl, Eddie.“

„Sám jím musíš být, abys to poznal, hochu,“ odsekl Edward. Pak se otočil na Gustava. „Udělej to.“

Gustavo vystřelil. Kulka narazila do Zebovy hlavy, ta sebou škubla dozadu a na zdi za jeho zády se rozprskl mozek.

„Zebe?“

Nova cítila, jak matka a otec umírají. Teď cítila i viděla, jak umírá její bratr.

„Ne.“

Edward se k ní otočil a usmál se. „Dobře, dobře, dobře. Nakonec ses stejně vrátila domů.“

„Ne.“

Přišel k ní a namířil vlastní pistoli. Edward byl vysoký, hubený muž s černými, kudrnatými vlasy a bradkou, i když obojí už měl plné šedin. Nikdy ho neviděla usmívat se jako teď. Nikdy dřív nikoho nezabil a ona věděla, že se to bojí udělat – proto tady měl Gustava, aby vše uskutečnil. Gustavo Staré rodiny nenáviděl ještě víc než on a zabíjení si bude užívat. Edward si to neužíval.

Ale i tak to udělá.

„Ne.“

Edward namířil hlaveň pistole na její hlavu, stejně jako to Gustavo udělal u Zeba, a řekl: „Dobrou noc, Novo.“

„Néééééé!“

  • překlad: Jakub Mařík
28. srpna 2012, Keith R. A. DeCandido

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

StarCraft Ghost - Nova

StarCraft Ghost - Nova
Vložit do pytle na zboží  Koupit   229 Kč