Noční směna, Edie Spenceová 1 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Cassie Alexander
 |
Poté co jsem obvolala tři taxislužby a musela zadat číslo své kreditky, se našel někdo, kdo byl ochoten mě odtamtud odvézt. Chtěli, abych byla na chlup přesně v 7.12 připravená k odjezdu, a kdybych tam náhodou nebyla, s radostí by si nechali mou zálohu. Hupsla jsem do taxíku a zadala taxikáři adresu, na kterou mě měl dovézt – a dost se lišila od té, kterou jsem sdělila jeho dispečerovi.
„To si děláte srandu.“
„Zaplatím vám trojnásobnou cenu.“ Musím to udělat teď nebo nikdy.
Sledovala jsem, jak zvažuje, jestli má dát přednost penězům před vlastní bezpečností a porovnává tu částku s tím, že je noc. Musela mu vyjít přijatelná cifra, protože se rozjel správným směrem.
Koukala jsem z okna a taxikář nebrzdil ani tam, kde byla značka stop, a řítil se stále horšími a horšími čtvrtěmi, až nakonec zastavil.
„Víte určitě, že tady chcete vystoupit? Já už se pro vás nevrátím.“
„Ano, jestli je to správná adresa.“ Vytáhla jsem z podprsenky několik bankovek a podala mu je. Takže to by byla jedna splátka mé půjčky. Jakmile jsem zabouchla dveře, taxikář nakopl vrtuli a uháněl pryč.
Domy zde neměly žádná čísla, ale viděla jsem, že ve třetím patře jsou všechna okna zakrytá kovovými pláty. Buď se tam schovával někdo choromyslný, nebo tam pěstoval trávu, nebo to místo bylo zatemněno kvůli upírům – každopádně tam někdo něco schovával. Vytáhla jsem lahvičku se svěcenou vodou a vyrazila ke dveřím.
¤ ¤ ¤
Uvnitř domu to páchlo kočičinou a octem – takhle štiplavý smrad vzniká při vaření velkého množství metamfetaminu, a nebo při užívání heroinu. Naštěstí jsem byla na feťáky zvyklá. Na schodech si holka s vyholenou hlavou škrábala stržený strup. Prosmýkla jsem se kolem ní a brala schody po dvou.
Na chodbě ve třetím patře se mi rozbušilo srdce. Sundala jsem si zimní rukavice a zjistila, že se mi modřina rozlila po celé dlani a strašně bolí. Vůbec jsem neřešila, proč dělám to, co dělám, a šla jsem automaticky od jedněch dveří k druhým a pokládala na ně ruku, dokud jsem nenašla takové, které studily, a bolest přestala.
Tady nebude žádná bytná a taky si nemusím hrát na doktora House. Tvrdě jsem bouchla počmáranou rukou do dveří. „Donáška!“
„Co?“
„Donáška!“¨
Za dveřmi bylo slyšet nějaké zvuky. Vrzání kovu. Šepot. Dveře se otevřely, za nimi stál muž s úzkým obličejem a zevnitř táhl pach sexu a krve.
Věděla jsem, že jsem na správném místě. Prostě jsem to věděla.
„Co chcete?“ zeptal se. Zdvihla jsem lavičku a rychle a zostra jsem zmáčkla píst. Nic se nestalo. Pokusil se zabouchnout dveře, a taky by se mu to povedlo, kdyby mu v tom nezabránila ocelová špička mé boty.
„Do prdele.“ Odšroubovala jsem víčko a šplouchla na něj obsah lavičky. Začal řvát. Pan Listopad si uměl opatřit kvalitní zboží.
„Ježíši Kriste!“ Padl na kolena a začal si drásat obličej.
„Tak nějak.“ Odsunula jsem ho dveřmi stranou. „Anna?“
Pokoj byl téměř úplně zdevastovaný. Ze stropu visely dvě žárovky jen na drátech a ze stěn se odlupovaly vlhké tapety. Uprostřed místnosti se na stativu leskla černá kamera a její mechanické oko mířilo na špinavou matraci na umouněné podlaze, kde byla v řetězech připoutána dívka jako zlý pes. Vypadala asi na devět, ale věděla jsem, že její skutečný věk lze jen těžko určit.
„Anna?“ opakovala jsem.
Zamrkala někam směrem za mé rameno, díky čemuž jsem se na poslední chvíli sehnula.
Na ten pohled mě nemohli připravit žádní sexy upíři z televize, ani všichni ti polovičatí ubožáci, které jsem znala z Y4. Vrhla se na mě ohavná příšera s rozpřaženými pařáty a široce roztaženými ústy plnými špičatých zubů. Uhnula jsem a zády narazila do zdi. Když byl kousek ode mě, ovanul mě jeho dech páchnoucí kouřem a zkaženými jablky. V jedné ruce jsem držela první – otevřenou – lavičku se svěcenou vodou, další lahvičku jsem měla v druhé ruce jako odjištěný granát a palcem jsem šroubovala víčko.
„Chci jen tu dívku!“ křičela jsem.
Když zabiju upíra, bude to ještě vražda? Muž, na kterého jsem chrstla svěcenou vodu, se pořád svíjel na podlaze a držel si obličej. Mezi prsty se mu začínal sypat prach.
„Vypadni!“ řekl druhý útočník se silným přízvukem. Pohled mu padl na otevřenou lahvičku. Měl plochý nos a místo nosních dírek jen úzké štěrbinky. Na tvářích se mu udělaly vrásky, jak cenil dvě široké řady zubů.
„Ani za nic.“ Ona mě sem přivolala. Nebo spíš pan Listopad. Nikam nejdu, a hotovo. Těkal šedomodrýma očima mezi mnou a svým kámošem, rozpadajícím se v prach. Zamžoural, zavětřil jako zvíře a pak se rozhodl.
„Fajn.“ Sáhl do kapsy pro zapalovač, škrtnul a otočil se ke svému kumpánovi.
Co to Gina říkala? Že ten prach je škodlivý? Že je – hořlavý? Klekla jsem si na jedno koleno a čekala, co bude.
Prach explodoval jako třaskavina.
Zasáhla mě vlna horka. Rychle jsem si pažemi zakryla obličej. První upír se ještě docela nerozpadl – a ta zachovalá část do poslední chvíle křičela. Když jsem se osmělila a podívala se znovu, druhý upír už vzal nohy na ramena a utíkal po chodbě. V tu chvíli už z prvního upíra nezbylo skoro nic.
Podívala jsem se na dívku. Sledovala hořícího upíra a v jejích očích se odráželo světlo plamenů.
„Anno?“ zeptala jsem se znovu. Nikterak na to jméno nereagovala. „Podívej…“ spustila jsem. Byla jsem si zcela jistá, že se požár nerozšíří do celého bytu, ale stejně tu nemohla zůstat v řetězech. Schválně jsem volnou rukou udělala takové gesto, aby jasně viděla, že dávám lahvičky zpět do kapsy. A pak jsem se zraněnou rukou natáhla nikoli po ní, ale po vodovodní trubce, k níž byla připoutaná.
Vrhla se po natažené ruce jako divoká kočka a zakousla se do ní. Cítila jsem, jak pevně stiskla zuby, zaryla je do masa a prokousla ho až na kost. Vykřikla jsem a padla na kolena. Stála nade mnou, po obličeji měla rozmáznutou mou krev a byla zakousnutá do mé ruky mezi palcem a ukazovákem.
- překlad: Petra Kubašková
