Sergej Lukjaněnko se v České republice nejvíce proslavil svou řadou románů o Hlídkách. Není tedy divu, že i po osmnácti letech od data svého prvního vydání v zahraničí (v ČR prvně roku 2005), Noční hlídka znovu útočí na pulty v českých knihkupectvích s novou a fešáckou obálkou, která přitáhne čtenářův pohled. I přesto, že kniha změnila svůj vzhled, obsah zůstává stejný – přináší temný příběh, odehrávající se na pomezí našeho světa, za zády nevidoucích a nicnetušících li­dí.

Světlo a tma, dobro a zlo, bílá a černá. Dvě odlišné veličiny, které již od počátku věků válčí o nadvládu. Koncept boje dobra a zla je velmi oblíbeným námětem knih. Co se ale stane ve chvíli, kdy obě strany pochopí, že vyhrát nelze? Zvládnou koexistovat bok po boku pro zachování křehkého míru, který je nezbytný pro přežití?

Noční hlídka je jednotkou Světlých, kteří dozorují, zda druhá strana neprovádí něco, co by porušilo Dohodu – smlouvu o smíru uzavřenou před mnoha lety. Naopak Denní hlídka kontroluje Světlé. Hlídky se v rámci možností respektují a jednají podle pravidel, tím je dosaženo rovnováhy a tolik potřebného míru. Do Hlídek mohou vstoupit takzvaní Jiní, lidé, kteří mají v sobě něco navíc, co je odlišuje. Dokáží vnímat šero, či do něj i vstoupit. Šero je nevyzpytatelné, čas v něm plyne jinak a pohled na náš svět je ze šera diametrálně odlišný. Co víc, Jiní dokážou ze šera čerpat energii. A to, jak se lidé rozhodují a činí, je přibližuje v šeru blíž k jedné ze stran. Ti, co mají v sobě potenciál pro dobro, se stanou Světlými, ti druzí, kteří inklinují k sobectví a násilí, přilnou ke Tmě.

Anton je kancelářská krysa, pracovník Noční hlídky. Na rozkaz svého šéfa se tentokrát ocitá výjimečně v terénu. Během plnění úkolu však narazí na neobvyklou temnou činnost, která se vymyká všemu, co zatím viděl. Jak Anton pátrá blíže po informacích, které by mu pomohly vše rozlousknout, dostává se hloub, než by si přál. Do bodu, ze kterého již není návratu. Nemůže totiž ignorovat vážnost situace, která před ním, před obyčejným řádovým pracovníkem Noční hlídky, vyvstala. Anton již dávno ví, že nic není černobílé. Dobro a zlo žije v pohádkách, černá není stoprocentně černá a bílá není stoprocentně bílá. Věci konané v úmyslu dobra mohou někdy napáchat více zlého, než dobrého. Jak být tedy hrdým pracovníkem dobra, když hluboko v sobě má člověk pochyby o světě, ve kterém žije, ale i o sobě samotném?

Sergej Lukjaněnko v pěti bodech

1. Jeho první povídka Porucha vyšla v roce 1988 v časopi­se Záře.
2. Podle Noční hlídky byl v roce 2004 natočen stejnojmenný film.
3. Lukjaněnko se narodil v kazašském městě Karatau.
4. Vystudoval medicínu a na nějaký čas byl psychiatrem.
5. Napsal přes dvacet pět románových knih.

Noční hlídka rozhodně nezapře autorův původ. Z celé knihy dýchá atmosféra východní Evropy, prostředí, ve kterém se kniha odehrává, je drsné a studené jako ruský národ sám. Noční hlídka se zařadila mezi kultovní romány a není divu. Lukjaněnko vykresluje dobro a zlo ve světle (či tmě?) reality. Nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Efekt motýlích křídel je nezastavitelný, sebemenší pochyby či rozhodnutí stírají poměr mezi dobrem a zlem. Temný mág může pomoci, zatímco Světlý může ublížit. V jádru totiž Světlí a Temní stále zůstávají lidmi a lidé chybují. Autor v průběhu knihy nenásilně čtenáři dává podněty k zamyšlení nad konceptem dobra a zla.

,,Proč Světlo působí prostřednictvím lži a Tma prostřednictvím pravdy? Proč je naše pravda bezmocná, když jejich lež je účinná? A proč Tma k tomu, aby konala Zlo, docela dobře vystačí s pravdou?“

Hlavním bodem knihy je již zmíněná Tma a Světlo, šedý boj, který nemá konce. Filosofické pozastavení nad barvou rozhodnutí, temnotou a čistotou duše, morální aspekty, to vše je nevyčerpatelným zdrojem otázek, na které je těžké odpovědět. Z klasické městské fantasy se tak Noční hlídka stává něčím složitějším – ne nadarmo se však říká, že knihy jsou potravou pro duši a mysl. Aby však čtenář nezabředl pouze do filozofování nad černou a bílou, pro udržení napětí autor umně do příběhu vetkl detektivní zápletku, která děj žene kupředu. Příběh je rozdělen do tří částí, které na sebe navazují. Jak se postupně rozplétají nitky a proplétají osudy postav, vše do sebe z jednotlivých dílků zapadá jako skládačka.

Příběh Antona si svět oblíbil natolik, že v roce 2004 vznikl pod vedením ruského režiséra Timura Bekmambetova stejnojmenný film Noční hlídka. V roce 2006 vyšla počítačová hra pod stejným názvem. Nedá se tedy říci, že by souboj temných a světlých sil upadl do zapomnění.

Noční hlídka rozhodně nepatří mezi oddechové knihy, čtenáře vyždímá do poslední kapky a po skončení ho nechá v tíživém tichu, kdy zůstane jen sám se svými myšlenkami, bílým papírem a tiskařskou černí. Nakladatelství Argo a Triton nenechají fanoušky na holičkách – plánuje se vydání dalších dílů Hlídek ve vázané podobě, volných vstupenek zpět do světa Jiných, který tak učaroval tisícům lidí.

• Sergej Lukjaněnko: Noční hlídka
• Triton + Argo, 2016
• Překlad: Libor Dvořák
• Obálka: Kateřina Bažantová
• 416 stran, 398 Kč (v e-shopu Fantasye již za 358 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).