Ne všechny pohádky jsou nutně pouze pro děti – vlastně myslím, že ty skutečně nejlepší oslovují i odrostlejší čtenáře. Andersenovky, třeba. Malý princ. Věci od Roalda Dahla a mnohé, mnohé další. Tady je jedna taková.

Ve vydání příběhů Kendžiho Mijazawy máme drobné zpoždění – zhruba tak jedno století. Ale jak se říká: pozdě, ale přeci. Jako odměnu za trpělivost jich zase dostáváme slušný nášup. Editor knihy (a zároveň její překladatel) Petr Kabelka se přitom pokusil sestavit to nejlepší, co Mijazawa, který se psaním bavil „po pracovní době“ (živil se mnoha profesemi od učitelování, přes práci v lomu po zemědělství), kdy napsal.

K lepšímu pochopení a prožitku z jednotlivých povídek a pohádek se přitom vyplatí o autorovi samotném něco málo vědět, jeho osobnost a životní zkušenosti se totiž do příběhů nemálo promítají. Mijazawa byl totiž velice oddaným buddhistou dle Ničirenovy školy, člověkem velice soucitným a napomáhajícím ostatním (výrazně se zasazoval za zvýšení životní úrovně chudých zemědělců v prefektuře Iwate, kde žil po většinu svého života), vegetariánem se silným ekologickým smýšlením. A také mužem, který již v mladém věku poznal hořkost ztráty milované osoby, když mu zemřela mladší sestra, což v Mijazawově srdci zanechalo hlubokou ránu. A to, že byl Mijazawa i úspěšným básníkem (na tomto poli se prosadil dokonce dříve než pohádkami a povídkami), jenom dokazuje jeho cit pro poetický jazyk.

Každá z těchto okolností se přitom do jednotlivých příběhů promítá, ať už je to ústřední text Noc na galaktické železnici, pravděpodobně nejslavnější Mijazawova práce, nebo v ostatních, které jej v knize následují. Všechno kolem nás žije, i předměty, našemu oku tvářící se jako bezduché. Ztráty jsou součástí života. Svět je krásným místem – ale nesmíme jej znásilňovat. Obětování se pro druhé je veliká ctnost. To jsou jen některé – ty snáze dešifrovatelné – z plejády myšlenek, kterými jsou jeho texty obtěžkány.

Přestože jsou témata příběhů různá, stejně jako jejich tón – Mijazawa nejčastěji ukazuje, že je zdatným pohádkářem, ale atmosféru umí i hororově zahustit, nebo naopak hříčkovitě rozjařit – nezbavíte se dojmu, že jsou si vlastně podobné. Neoplývají vysokou dynamikou a akcí, mnohem více je v nich citu i témat k zamyšlení. Imaginace je v nich přitom na rozdávání – je snadno rozklíčovatelné, že je Mijazawa inspiračním zdrojem pro jiného populárního japonského pohádkáře – režiséra Hayaa Miyazakiho.

Zároveň je Noc na galaktické železnici knihou, která čtenářům rozhodně nedá nic zadarmo, nejde o odpočinkové čtivo na pláž – musí se na ni mentálně napojit, naladit na podobnou emoční strunu, klíčovat narážky a šťourat mezi řádky, vše ideálně s povědomím o Japonsku, jeho mentalitě či historii.

Ale v takovém případě se čtenáři náležitě odmění.

• Kendži Mijazawa: Noc na galaktické železnici
• Argo, 2018
• Překlad: Petr Kabelka
• Ilustrace: Milan Malík
• 256 stran, 298 Kč