Je jen málo bojů, které nedokážete vyhrát. Tím nejtěžším je boj se svým svědomím. Jenže – co když všechno bylo úplně jinak, než se na první pohled zdálo? Dokážete znovu zvednout hlavu a pozvednout zbraně při cestě za nápravou starých křivd?

Xavir Argentum je zlomený muž. Patřil k válečnické elitě království, ale pak došlo k neštěstí, během kterého jeho jednotka nemilosrdně zmasakrovala houf bezbranných civilistů. Xavir měl navíc tu smůlu, že jako jediný nebyl rovnou popraven, ale „jen“ strčen do nejhoršího vězení v království, kde měl shnít zaživa.

Mříže mě nezadrží

Příběh Nikdykrále začíná v momentě, kdy do vězení přichází nový vězeň, který může mnoho věcí změnit. Xavir se mezitím za mřížemi díky své síle a zkušenostem v boji muže proti muži stane mocným kápem, kterému spousta vězňů zobe z ruky protislužbou za jejich ochranu. Dostat se k bývalému elitnímu vojákovi je tak těžké, ale ne nemožné. Z uvězněného nováčka se vyklube královský špicmistr (tedy něco jako velitel tajné služby), který má za úkol Xavira kontaktovat; a během cesty k němu využívá různé triky a drobné podvody, které má v rámci svého povolání v malíku. Xavir se od něj po dlouhých letech dozví, že celý masakr byl zosnován a že byl pouhou nevinnou obětí ve hře, která měla dostat na trůn nového krále. Asi vás nepřekvapí, že úsudek podvedeného muže zatemní pomsta…

Pak už jde vše podle šablony, kterou by zvládl vymyslet i průměrný puberťák. Netrvá dlouho a oba novopečení parťáci uprchnou z vězení – na to, jak mělo být střežené, poměrně jednoduše – a dvanáctka desperátů začne svoji cestu za lepším královstvím a pomstou. V tom jim pomůže i Vlčí královna, vládkyně sousedního státu toho času v exilu, která si Xavirův návrat vyžádala. Na základě nově získaných informací vytipuje naštvaný mstitel první oběti namočené do spiknutí proti němu, po jejichž mrtvolách hodlá vyšplhat až k samotnému královskému trůnu a s ironickým úšklebkem useknout tyranovi jeho škaredou hlavu.

Věci trochu komplikuje přítomnost magie. Jak tomu bývá, ovládají ji pouze vyvolené členky řádu a pro muže je zde něco málo magických zbraní, které se však moci sester nemohou vyrovnat. Samozřejmě je tu také jedna ze sester, která chce dělat věci po svém a nezaprodat se králi… Inu, opět nic prudce originálního co se námětu týče.

Trocha toho koření

Mohlo by se zdát, že James Abbott se rozhodl sáhnout k dalším otřepaným klišé na téma „kterak nebohý vězeň ke své pomstě přišel“. Jenže ono to není naštěstí až tak jednoznačné. Do celé situace se totiž ještě navrch namontují tajemní vetřelci dávající příběhu příchuť tajemna. Hrdinové o nich zjistí v průběhu knihy jen minimum informací; a právě aura neznáma dělá tyto nepřátele tak zajímavé. Postupem času čtenář zjišťuje, že partička spojená s novým králem má k těmto vetřelcům nechutně blízko… a to je přesně tak akorát informací, abych nevyzradil úplně všechno.

Zábavná část příběhu je fáze, ve které hrstka desperátů shání nové spojence pro útok na královský hrad. Tady je naopak třeba přiznat Abbottovi body k dobru, protože ne každého napadne, že nejjednodušší řešení ve středověku (tedy spíše pseudostředověku, do kterého je kniha zasazena) bylo zaplatit bardovi a pár drbnám, aby o vás roznášeli po okolí pozitivní informace. Jedna bába povídala a najednou je vzbouřenců plný les, to se to panečku verbuje!

Trochu zamrzí, že Nikdykrál je jen spousta líbivého řemesla, které bohužel nejde v ničem příliš do hloubky. Přitom je v knize tolik promarněných šancí, až by jeden brečel. Útěk z vězení je relativně snadná záležitost podobně jako získávání spojenců; k vydobytí renomé stačí tři odvážně provedené vraždy v řadách střední šlechty a hurá na krále. Dobře, rozsah knihy není nafukovací a jistá koncentrovanost je na místě, ale třeba se dal trochu upravit styl, jakým jsou jednotlivé události podány, zahrnout nějaký časový odstup mezi nimi… Takhle to zkrátka působí stylem „hop, hop a vyřízeno“.

V podobném duchu se bohužel nese i práce s postavami. Vztahy mezi nimi jsou nahrubo načrtnuté, a to bohužel i ty nejklíčovější. Žádné překvapení, žádné nejednoznačné postavy, zkrátka ono lehce staromilské jasné dělení na hodné a zlé. A i když se většina společníků v minulosti něčím provinila, rozhodně jsou těmi kladnými. Občas se navíc dozvíte něco z minulosti některého z vězňů nebo útržky minulosti samotného Xavira nebo Vlčí královny, ale v celkovém součtu je to zkrátka málo.

Sluší se ovšem dodat, že charaktery jako takové mají něco do sebe. Ačkoliv Xavir je jednoznačně hlavní postava, na kterou se text soustředí především, má také pár zajímavých parťáků. Například černošský šermíř ze země, kde dvorná etiketa a básně jsou „pilíři společnosti“ – chvíli je úžasný, chvíli (pardon za ta slova) na přesdržku, ale celkově ukáže možná víc emocí než celý hlavní hrdina. I Vlčí královna skýtá určité přísliby, podobně jako špicmistr, který zaručeně neukázal všechny trumfy.

Člověk by řekl, že Abbott se zkrátka a jednoduše rozhodl, že napíše akčňák, ve kterém bude od všeho trochu. To se opravdu podařilo, což vede ke zcela schizofrenní situaci – od všeho trochu znamená od všeho málo, ale zároveň pokud by někde přidal na úkor něčeho jiného, tak by to prostě chybělo. A teď babo raď.

Celkově budete mít po dočtení knihy pocit, že se autor vlastně ani pořádně nerozjel. Pak si ale uvědomíte, že jste urazili téměř 600 stran, že kniha byla nabitá akcí a vůbec nic zásadního jí nechybělo, jen je prostě schematická a pocitově nedotažená. Nezbývá než doufat, že je Nikdykrál jen první díl rozsáhlejší série nebo že nás Abbott bude zásobovat povídkami, protože se mu podařilo vytvořit výborný svět s postavami plnými příslibů a náznaků. Jen evidentně potřebuje více prostoru vše rozvinout do plné šíře – díky tomu působí kniha uspěchaně a jaksi neúplně. A vy budete chtít zkrátka víc!

• James Abbott: Nikdykrál
• Talpress, 2018
• Překlad: Martin M. Boček
• Obálka: Tibor Paštrnák
• 592 stran, 449 Kč (v e-shopu Fantasye již za 404 Kč)