Nikdy se neptejte na jméno kyborga se zbraní v ruce, Vladimír Šlechta: Kyborgovo jméno
 |
Kvalitní příběhy a dobré nápady nikdy nezůstanou nepovšimnuty. Další a další autoři je recyklují, vykrádají a kopírují v různých stupních kvality. Vladimír Šlechta však posunul hranice plagiátorství ještě mnohem dále – vypůjčil si svojí vlastní knihu, Kyborgovo jméno, a celou jí oblékl do nového kabátku.
Šlechta vzal „self-remake“ pěkně zostra – namísto původního příběhu vyprávěného z pohledu třetí osoby ponechal pouze lehce upravenou dějovou kostru, na kterou nabalil maso v podobě převyprávění v ich-formě z pohledu Oggerdova souputníka, Pěnkavky Goweryho. Tato volba je logická, neboť další z členů party, Hal Hargo, byl unesen, a vůdce skupiny Oggerd se příliš často nachází ve stavech, které se příliš neslučují s vyprávěním (například berserk, bezvědomí, abstinenční příznaky a další podobné radosti všedního dne).
Rozjezd knihy je velice svižný – parta dopadne maniakálního vraha, ale ještě než ho stačí předat do rukou spravedlnosti, zjistí, že v celém případu něco pořádně smrdí. Události naberou rychlý spád, který vyvrcholí únosem technologa Harga, a následnou zuřivou štvanicí neznámým územím za jeho únosci. A najednou se zcela nečekaně objeví na scéně létající talíř (funkční!), čímž je roztříštěna dosavadní vize dobrodružného příběhu v postapokalyptickém světě.
Je ovšem nutné konstatovat, že autor se vyrovnal i s tímto pro čtenáře nečekaným překvapením s bravurou. Vše logicky vysvětlil a zargumentoval, takže v konečném součtu ona kosmická anomálie spíše otevírá nové možnosti příběhu, než aby mu uškodila.
Zpět na jedné lodi
Postavy oggerdovského cyklu, věčného soupeře Krvavého pohraničí, již čtenáři dobře znají. Stejně jako ve Střepech z Apokalypsy či Keltské bráně se hlavní trio protagonistů nemění ani v Kyborgově jménu. V centru dění stojí vojenský kyborg, major Oggerd zvaný Orlosup, muž železných svalů, studnice hrubé síly, ale poměrně netypicky i voják s mozkem v hlavě. Jako jeho protikladem slouží pacifista Fink Gowery, který jakožto vyjednavač namísto zbraní vsází především na slova. A do třetice mezi hlavní hrdiny patří „mistr drátů“ a technologií, Hal Hargo.
Vladimír Šlechta v pěti bodech
- Vladimír Šlechta se narodil roku 1960 v Liberci, většinu života však prožil v Českých Budějovicích.
- V roce 1994 vystudoval Stavební fakultu ČVUT – obor vodní stavby a vodohospodářství ho provází v různých podobách celým jeho životem.
- Svoji první povídku s názvem Legendární zbraň publikoval v roce 1993 v časopisu Ikarie. Byla to první předzvěst série knih o majoru Oggerdovi, která v současné době čítá již 6 knih (Projekt: Berserk, Ostří ozvěny, Kyborgovo jméno, Střepy z apokalypsy, Keltská brána, Emma z umírajícího města).
- Dalším významným projektem Vladimíra Šlechty je cyklus Krvavé pohraničí, který definoval hranice nového fantasy subžánru – tzv. zálesácké fantasy. Téměř vše o této sérii naleznete na jeho webových stránkách krvavepohranici.cz.
- Mimo tyty cykly ještě přispěl do série JFK (díl č. 26 – Pár kapek krve) a napsal několik dalších povídek do různých časopisů a sborníků.
Vladimír Šlechta opět prokazuje, že v rámci svých příběhů sází na silné postavy jakožto nosné pilíře dobrého příběhu, a ani tentokrát nepřipouští výjimku. Poutavým způsobem popisuje krystalizující vztahy mezi celou trojicí a kyborgovu proměnu – mírné, leč povzbudivé vybřednutí z absolutního citového vakua a návrat části ztracených vzpomínek. Dokonce postaví Harga s Oggerdem do velmi třaskavé situace, která se většinou knihy prolíná jako doutnák vedoucí k pořádně nadité bedně dynamitu.
Protřepat, namíchat, přidat bonus
Je s podivem, jak v Kyborgově jménu mohou v rámci jednoho příběhu fungovat i zdánlivě neslučitelné věci. Machistický lovec lidí, ze kterého se svírají strachem půlky polovině postapokalyptického Dánska, kropí z předimenzovaného rotačního kulometu mimozemské technologie, přičemž mu na pozadí pableskuje aztécky vypadající pyramida (a to jsme pořád na území Dánska!). Do toho se příběhem mihne i masochistka v paruce, zelený mužík s mobilním telefonem a velitelka jednotky vojáků, která je spíše protekčním spratkem než opravdovým vojákem. Pokud si vytrvale klepete na čelo, vězte, že tento mix v příběhu výborně funguje a úžasně baví – nečekejte žádnou velkou filozofii, ale naopak šplíchance testosteronu a nálož akce s nádechem (sebe)ironie.
A jako bonus stojí za zmínku ještě dvoustránka sepsaná samotným autorem, na které Šlechta vysvětluje, co bylo důvodem k přepracování celé knihy, nastiňuje svým čtenářům další plány do budoucna a vnadí na další vlastní projekty, byť třeba i bez ambic skončit na knihkupeckých pultech.
- Vladimír Šlechta: Kyborgovo jméno (nové vydání)
- Brokilon, 2014
- Obálka: Michal Ivan
- 336 stran, 258 Kč
