Nepřizpůsobivý Lobo: Poslední Czarzian je zhmotněním snu každého puberťáka, Keith Giggen, Alan Grant: Lobo – Poslední Czarnian
 |
Lobo je výsměchem všem snahám komiksových fanoušků, kteří chtějí toto médium zbavit nálepky pokleslé zábavy pro teenagery. Příběhy Loba jsou koncentrátem násilí, vulgarity a přebujelého ega. Lobo je sebestředný nástroj na zabíjení a je sexy.
Jeho džob je mu jedinou a největší láskou a je v něm zatraceně dobrý. Vlastně nejlepší. Přídomek vrah králů a kat planet si člověk nevybuduje z ničeho. Lobo je profesionální zabiják, vždy drží své slovo, a jak napovídá název této minisérie, je také Poslední Czarzian.
Milovat svou práci je snad snem každého člověka. Nebo by mělo. Smutné je, že si to moc lidí neuvědomuje a místo, aby svou prací žili, jen se jí živí. A když něco někoho nebaví, jen těžko to může dělat dobře. Jít si bezhlavě za svým, může být v prostředí přesyceném konkurencí receptem na osobní úspěch. Hromady mrtvol dláždící Lobovu cestu, lze brát jako metaforu ceny, jíž je mnohdy nutné za úspěch zaplatit. A nebo jen jako bezvýznamné ztráty.
 |
Je lehce zarážející, že Lobo je přes svou popularitu v pravdě nepřizpůsobivý. Touha po jedinečnosti ho dovedla k husarskému kousku, při němž kompletně vyhladil populaci své domovské planety Czarzia. Co by někdo nazval holocaustem, Lobo má za velkou prču a životní cestu. V jeho charakteru lze najít mnoho vlastností, jež zapadají do vzorce chování takzvaně nepřizpůsobivých. První věcí, která ho zajímá, je především on sám. Dělá si, co chce a kdy chce, nemůže vystát manýry davu a zvysoka kašle na to, co si o něm kdo myslí. A přesto po něm lidi šílí.
Teď trochu děje: I když je Lobo ve svém zabíjení přepečlivý, věci občas nejdou tak, jak si člověk představuje. Jeden Czarzian jeho veledílo přežije a k Lobově smůle je to zrovna učitelka ze základní školy. Ta, kterou nikdy neměl v lásce, a jež navíc vydala Lobovu neautorizovanou biografii. Přestože to velkýho šéfa opravdu vytočilo, je to právě učitelka Tribbová, již musí přepravit z jednoho konce vesmíru na druhý. A protože Lobo vždy drží své slovo (a díky lsti kapitána Vrila Doxe je zavázán brát zakázky od jedné vojenské organizace), nezbývá než vyrazit na kšeft.
 |
Samotnou knihu lze vychválit ve třech bodech: pečlivý, svižný a vtipný scénář, parádní kresba a zábavné osvětlení Lobova zrození. To neprobíhá klasickou komiksovou cestou, nýbrž jsou čtenáři mezi kapitolami předkládány reprodukce Lobových vysvědčení ze základní školy (očividně psané vlastní rukou a krví učitele) nebo přepisy dokumentů, v nichž se Czarziané snažili zkoumat Lobovu povahu. Nejmírumilovnější národ vesmíru byl příchodem malého ďábla vcelku zaskočen a Lobo je všechny vyhladil dřív, než stačili vůbec vymyslet a zavést instituci trestu.
Pohled na vztah Loba a jeho domovské planety je vůbec zajímavý. Milióny Czarzianů tvořili téměř čistý koncentrát dobra a jen jeden jediný – Lobo – tomu všemu vytvořil protiklad. Máme tedy dva extrémy, a pokud bychom hledali bod, který určuje polohu nás smrtelníků, bude to nejspíš zase šedý průměr. Zmatené stádečko, které by se moc rádo rozeběhlo na jednu, či druhou stranu, ale většinou je na to moc líné. Z Loba si bereme hlavně agresivitu, sebestřednost a neomalenost, z Czarzianů hloupou naivitu a nechápání problémů. Možná proto je Lobo tak zábavný a oblíbený: je v něm všechno, na co bychom chtěli dosáhnout, ale kvůli konvencím nebo vlastní neschopnosti nemůžeme.
 |
Nejzábavnější na celém Lobovi je ale jeho nespoutanost a dětinskost kombinovaná s brutalitou. Rudé oči, dlouhé vlasy, vražda, věčný úškleb a vyplazený jazyk, několikanásobná vražda, heavy metal, hák na řetězu, zaplněná nemocnice, vztyčený prostředníček, vražda. A pak ještě vražda. To je Lobo a stejně tak i ideální představa trávení volného času většiny náctiletých, kteří ujíždějí na počítačových hrách nebo akčních filmech.
Lobo za svou popularitu vděčí z velké části i pestrému slovníku, jímž ho autoři vybavili. Na internetu vznikají nekonečné databáze jeho synonym pro vraždu, a nutno podotknout, že překladatel Šimon Španihel odvedl dobrou práci.
Po všech těch úvahách jsou Lobovy příběhy především zábavným čtením, s dobře vymyšlenou hlavní postavou a kvalitním scénářem, který je podpořen těkavým výtvarným zpracováním, jež naprosto koresponduje s obsahem. Nedočkáte se žádných velkých mouder, dětinsky zvrácená osobnost, která si může dovolit vše, ale k zamyšlení určitě stojí. A vůbec, od mouder jsou tu jiné komiksy.
- Keith Giggen, Alan Grant: Lobo – Poslední Czarnian
- kresba: Simon Bisley
- Crew, Praha 2011
- překlad: Šimon Španihel
- 96 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 260 Kč)
