Nenávist až za hrob, Noční lovci 3 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Jeaniene Frost
 |
Nenápadně jsem se držela upírovi na dohled, když procházel sálem a pečlivě si vybíral děti, které tu měly doprovod, a které ne. U jednoho z přístrojů si žetony rozměňoval malý chlapec. Upír ho pozoroval a pak se k němu zezadu přikradl, když klučina procházel kolem různých her. Počkal, dokud nezašli za roh, a položil chlapci ruku na rameno.
Kluk vzhlédl – a to stačilo. Upíří oči na vteřinu zazářily a upír něco zamumlal, ale tak tiše, že jsem nic nerozuměla. Nikdo si ničeho nevšiml. Kluk se bez zaváhání vydal za upírem a zmizel za jednou z falešných stěn.
Šla jsem za nimi a uvědomila si, že si upír vybral vylidněné místo, sklad nefunkčních herních automatů. Teď klečel a dítě držel před sebou. Viděla jsem, jak se na chlapcově kůži odráží zelená záře upířích očí, když tam stál bez jakékoli snahy utéct nebo křičet.
Právě teď ho kousne. Přímo tady, a do minuty tělo schová za jedním z těch rozbitých přístrojů. Jeho rodiče se nikdy nedozvědí, že byl chlapec v nebezpečí, dokud ho nenajdou mrtvého…
Rusovlasý upír se sklonil, neměl strach z rodičů, z boha ani z nikoho, kdo by ho chtěl zastavit. Vytáhla jsem z rukávu stříbrný nůž a vykročila k němu. Pozdrav mého malého kamaráda, kreténe!
„Co to…?“
Do zad se mi opřela upíří moc a já se otočila za hlasem. Za mnou stál upír v myším kostýmu, obrovskou myší hlavu měl tázavě nakloněnou na stranu. Druhý upír pustil chlapce a pohled stočil k mému noži.
„Stříbro,“ zamumlal.
Představení začalo. „Do akce!“ zařvala jsem. Věděla jsem, že mě Bones uslyší, a hodila jsem nůž.
Zabořil se až po jílec do upírovy hrudi. V téměř stejný okamžik jsem se po něm vrhla, srazila ho na zem a několikrát tvrdě nožem otočila. Pak na mě dopadlo něco těžkého. A hebkého. Upír v myším kostýmu.
Převalila jsem se, skrčila nohy a upíra ze sebe skopla. Dopadl na videohru tak tvrdě, že stroj proletěl oknem. Slyšela jsem křičet Tatea: „Národní bezpečnost! Nikdo ani hnout!“ Hodila jsem několik dalších nožů, všechny se zabořily do upírovy hrudi pod myším kostýmem. Upír zaklopýtal, ale k zemi nešel. Ten zatracenej kostým musí být z hodně pevné látky.
Vytáhla jsem z pouzder další nože a pustila se do upíra. Bojoval tak tvrdě, jak jen v obrovském myším kostýmu mohl. Převalovali jsme se, snažila jsem se mu zabodnout co nejvíc nožů do hrudi, on se mě pokoušel bít pěstmi, ačkoli mu kostým překážel.
„Nech Chuckyho být!“ křičelo dítě. Pak se k němu přidaly další hlasy.
Kristepane, ty děti z toho budou mít emocionální trauma, když tu tak pozorovaly scénu, jak se podle nich očividně šílená ženská snaží ubít jejich milovanou postavičku k smrti. Čekají je roky nočních můr, pokud jim Bones neupraví vzpomínky.
Mně to bylo ale jedno. Dál jsem bodala noži do hrudi myšáka a slyšela jsem, jak se strhla jiná rvačka. Další upíři. Nakonec se mi nůž podařilo vrazit co nejhlouběji a upír pode mnou znehybněl. Otočila jsem ostřím.
Vstala jsem za zděšených pohledů přihlížejících dětí a jejich rodičů, ale na vysvětlování, že Chucky nebyl Chucky, ale jeho zlé dvojče, nebyl čas. S řevem se na mě vrhl blonďatý upír, lidi stojící mu v cestě odkopával stranou. Sáhla jsem po dalším noži a zjistila, že mi jich zbylo už jen několik. Vrhla jsem se na upíra. Hod jsem nemohla riskovat – pokud by se sklonil, nůž by skončil v komkoli, kdo by stál za ním. Ne, s ním si to vyřídím ručně. Oči se mi rozzářily zelení. Jen do toho, blonďáku, uvidíme, co v tobě je.
Při pohledu na moje zářící oči znejistěl, ale jen na vteřinu. Periferním viděním jsem spatřila, jak Belinda pěstmi buší do tmavovlasého upíra. Ze zřejmých důvodů jsme jí nedali žádné zbraně, ale byla úleva vidět, že bojuje na naší straně místo proti nám.
Zpoza blonďáka se vynořil další upír. Zavrčel a vystartoval po mně. Pak se jeho pohled stočil ke dveřím.
„Do prdele,“ slyšela jsem, jak zaklel, pak se otočil a vběhl za pódium.
Nemusela jsem se otočit, abych poznala, co ho vyděsilo; sama jsem ucítila, kdy Bones vešel do místnosti. Ale v tutéž chvíli mě upír udeřil, tudíž jsem si nemohla výhled na prchajícího vychutnat.
„Dostaň ho, já si podám blonďáka,“ zavolala jsem a snažila se vyhnout tesákům mířícím mi na hrdlo.
„Já si toho parchanta podám,“ zavrčel Bones a zmizel za obrovskými chlupatými robotickými figurínami, které stále na pódiu zpívaly a bavily diváky.
„Přesuneme to ven, lidi!“ přikázala jsem mezi jednotlivými kopanci, které jsme si s upírem vyměňovali. A rychle, než se nějaký rodič nebo dítě stane rukojmím.
Rychlým pohledem jsem našla Belindu, která už tmavovlasého upíra zvládla a nyní ho nesla pryč v téměř medvědím objetí. Zdálo se, že mu něco říká, ale při všem tom hluku jsem těžko mohla slyšet co.
Tvrdý úder přitáhl mou pozornost zpátky k blond upírovi přede mnou. Jen tě dostat o trochu dál, říkala jsem si v duchu. Nechci tě zabít před těmi dětmi. Už tak budou mít noční můry.
Když jsem ho vmanévrovala před díru v okně, kterou prorazila videohra, vyrazila jsem po něm a sklonila se, abych se vyhnula jeho ústům. Vypadli jsme z okna na parkoviště a dopadli tvrdě na beton. Zbylo mi jen několik nožů, nečekala jsem, že jich tolik vyplýtvám na myšáka Chuckyho. Musela jsem teď s noži šetřit. „Mami, ať přestanou,“ slyšela jsem dítě a v duchu zanadávala. Tohle bylo to nejhorší místo, kde jsem mohla sejmout upíra. Podle zvuků měli mí chlapci problém zadržet rodiče a děti, aby se v panice všichni nevřítili na parkoviště, což by naši situaci jen zhoršilo. Dave vykřikoval příkazy, aby dostal tmavovlasého upíra, kterého svírala Belinda, do kapsule. Chytré. V ní by už nepředstavoval žádnou hrozbu a my bychom se s ním mohli vypořádat v klidu později.
Sklonila jsem se, abych se vyhnula prudkému kopanci, který by mi zlomil krk, když jsem spatřila, jak Belinda, která už upíra nedržela, zaútočila na Zacharyho, nového rekruta, a zabořila mu tesáky do hrdla.
- překlad: Zuzana Lalíková
