Před patnácti lety se Jižsko pokusilo osamostatnit. Jenže katastrofální porážka Katji Trelan znamenala nejen její smrt a konec nadějí na nezávislost, ale i zasetí nenávisti, která by nyní mohla celou Trezijskou republiku rozervat na kusy.

Nestačí, že republika musí Jižsko de facto okupovat. Že potomci Katji Trelan se celou tu dobu snaží vymanit ze stínu své matky (i za cenu další revoluce). K tomu všemu se ještě přidá hladový soused v podobě Chadárské říše. Ve snaze zajistit si nárok na náhle opuštěný trůn, začne se jeden z princů nebezpečně dívat po Jižsku jakožto po snadné kořisti. Čím kratší toto vojenské dobrodružství bude, tím rychleji se bude moct prohlásit za císaře a ukončit hrozící bezvládí. A pokud se jeho sousedé nechají zlákat příslibem nezávislosti výměnou za jejich aktivní podporu při invazi, mohlo by se mu všechno podařit.

Navíc, vládnoucí rody Trezijské republiky to mají k pohraničí daleko a nikterak nestojí o to obětovat drahocenné zdroje na záchranu neustále nespokojeného regionu. Je to paradoxně Viktor Akadra, strůjce Katjininy porážky, kdo radu Trezie přesvědčí, aby ho pověřila obranou Jižska. Viktorův plán je jednoduchý: ubránit republiku a vrátit Jižsku všechny výsady, včetně místa v radě. Otázkou ale není jen, zda se mu podaří přesvědčit poslední členy rodu Trelan, ale jestli tito mají ještě ve své vlastní zemi dostatečný vliv.

Matthew Ward ve třech bodech

1. V minulosti pracoval pro Games Workshop.
2. Od roku 2014 se věnuje vlastní literární tvorbě.
3. Se svou ženou žije v Nottinghamu.

Matthew Ward si ve svém prvním samostatném románu nevybral zrovna snadný úkol. Jeho pokus o epickou fantasy začíná slibně. Džosiri Trelan je sice vězněm ve vlastním domě, ale neustále pracuje na tom, aby splnil slib daný poražené matce a dokončil její dílo. Jeho sestra Kalenna naopak celou svou pozornost upírá na sňatek se synem z vlivného rodu, díky němuž by konečně mohla přestat být dcerou Katji Trelan. Ani jeden z nich není zrovna nadšený z návštěvy Viktora Akadry. Ale chtějí-li zachránit Jižsko, budou muset najít způsob, jak spolupracovat. Přidají-li se k tomu magií oživení golemové v podobě zvířat, a beznadějně malý počet obránců pohraničí, je zaděláno na opravdu čtivý příběh.

Potenciál ovšem ještě neznamená nutně úspěch. Než se čtenáři dostanou přes 500. stranu, je po invazi (a to dojde i na jednu poměrně dlouhou bitvu). Příběh tím ale nekončí. Ačkoli autor sem tam zmínil možné další události, zbytek knihy stejně působí, jako kdyby si nebyl jistý, zda mu vydají i další pokračování plánované trilogie, a raději se rozhodl vecpat do první knihy všechny své nápady. Po vojenském tažení tak následuje spiknutí, a když je i to vyřešeno, dostane na posledních několik kapitol prostor i boj proti bohům.

Výsledek trochu připomíná Krvavé tažení Briana McClellana. Tam ovšem každý námět (vojenský, spiklenecký i nadpřirozený) tvořil přesně jednu třetinu celé knihy. Díky tomu si mohl McClellan dovolit větší počet hlavních postav. A paradoxně jim tím pádem věnoval i více prostoru. Ve Wardově Odkazu popela ale nic takového není možné, neboť jednotlivé události se neodehrávají paralelně, nýbrž navazují na sebe. Závěr invaze do Jižska tak ztrácí na důležitosti, neboť tím nic nekončí a podobně boj proti znovuzrozeným bohům vypadá tak trochu jako přebytečný dezert.

A aby toho nebylo málo, vývoj jednotlivých postav sleduje spíš autorovy předem připravené závěry než cokoli jiného. Džosiri začíná jako pečlivě plánující strůjce revolty, aby se náhle ukázal jako zbabělec a následně opět někde našel dost odvahy být jedním z hlavních hrdinů příběhu (nebo spíš příběhů). Jeho sestra tak dlouho odmítá odkaz své matky, až se stane symbolem obrany Jižska proti vetřelcům. Viktor celou dobu působí jako spravedlivý a sebevědomý vůdce, ovšem během návratu do hlavního města je z něj najednou bezmocná oběť systému. A dcera Chadárského prince nárokujícího si titul císaře sice jako žena nesmí bojovat, ale nevadí jí, stane-li se hlavní vyjednávačkou s jižskými vzbouřenci. Sama na nepřátelském území se musí spolehnout na to, že z ní autor bude chtít udělat druhou Johanku z Arku.

K výše zmíněnému ještě přidejme skutečnost, že hlavní záporná postava druhého dějství se z ničeho nic rozhodne začít popravovat všechny členy rady, ač do té doby měla více než velký vliv na chod celé republiky, a nebude chybět ani nečekané odhalení rodinných vazeb à la Cimrman. Situaci nepomáhají ani výrazy typu „kluzké křupnutí vymknuté kosti“, ačkoli těžko říct, zda se sem dostaly vůlí autora, překladatelky či redakce.

Odkaz popela je ve své první polovině průměrným fantasy románem, aby se v té druhé proměnil v něco připomínající víc vlastní fanfikci než cokoli jiného. Autorův slib v samotném závěru, že tohle je teprve začátek, tak zní spíše jako výhrůžka.

• Matthew Ward: Odkaz popela
• Host, 2022
• Překlad: Daniela Orlando
• 791 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)