Nejtemnější cesta, Guy Gavriel Kay
 |
Většina knih tohoto autora jsou příběhy z alternativní historie, obohacené různou dávkou fantastických motivů. Jsou to také většinou uzavřené příběhy, z nichž některé se sice odehrávají ve stejném světě, ale rozhodně se nejedná o mnohodílné ságy. Výjimkou je trilogie Fionavarská tapiserie, tvořená díly s názvy Letní strom, Potulný oheň a Nejtemnější cesta.
Je to vlastně autorova prvotina, na níž si vyzkoušel, jak nejlépe působit na čtenáře. Je to trilogie, která je ze všech Kayových knih nejbližší klasické fantasy Tolkienovského typu, tedy řešení situace, kdy osud světa závisí na činech úzké skupiny lidí, kteří za jejich splněním musí vykonat obtížnou cestu. Ovšem tak úplně jednoduché to tady není.
Cestují totiž různé skupiny lidí a jiných tvorů – ale ne všichni za stejným cílem nebo dokonce do stejného místa a taky jich není zase tak úplně málo. Brenninská a dalreiská armáda putují ke konečnému střetnutí se silami Rakotha Maugrima, vědma Kimberly doprovázená trpaslíkem Brockem se vydala osvobodit obry paraiky decimované Rakothem a jeho přisluhovači, Jennifer jde naplnit svůj, Artušův a Lancelotův úděl, Paul na lodi Prydwen doprovází s Artušem a Lancelotem Lorena Stříbropláště a Matta Sörrena na pouti za jejich posláním, Finn létá po celém světě s Divokou smečkou a Darien … Darien hledá sám sebe.
Čí cesta je tou nejtemnější z titulu? Podle anotací ta Darienova, ale ani ostatní neprocházejí právě údolím plným jasu. Většina cest, které musí hrdinové před uzavřením osudů svých i celé Fionavary projít, se podobá spíše oné biblické rokli šeré smrti: Jennifer nemůže dát svému synovi najevo lásku, kterou jako matka k němu cítí, aby mu ponechala svobodu v rozhodování. Zároveň si je vědoma údělu, který s sebou nese její úloha Guinevery a komplikovaný vztah mezi ní, Artušem a Lancelotem. Je rozhodnutá tento opakovaný konflikt lásky a svědomí konečně vyřešit a definitivně uzavřít stopu jich tří ve vzoru, který osud tká v předivu Fionavarských dějin. To rozhodně není procházka růžovým sadem.
Kimberly, povolaná záchranným zpěvem Ruana, vůdce obrů paraiků, ví, že pokud je zachrání, zároveň je bude muset přemluvit ke zradě na tom, co sami považují za svou podstatu a přimět je zasáhnout aktivně do bojů mezi dobrem a zlem, což rozhodně nevzbuzuje pocity příjemného výletu za neškodným dobrodružstvím. Matt Sörren zase ví, že pokud se mu nepodaří přesvědčit trpaslíky, aby přijali jeho návrat na trůn a vlastně v poslední chvíli změnili stranu, bude to znamenat konec nejen světa, který dosud všichni znali, ale i konec trpaslíků jako svobodného nezávislého národa – ať už jim Rakoth slibuje cokoli. Ani to není právě světlá stezka.
O cestě armády, která ví, že naděje na vítězství je více zbožným přáním než reálným odhadem šancí, že případný zvrat závisí na tolika podmínkách, z nichž nemusí být žádná splněna – to taky mnoho jasu do života nepřináší. Ani Finnova proměna v Dítě uprostřed Smečky a jeho cesty s ní nejsou něčím, co je prozářeno slunečním svitem a pohodou. Vždyť Smečka je tím, kdo může zničit svět, ať už rozhodná bitva dopadne jak chce. A Finn bude muset volit, kým se v okamžiku vyvrcholení konfliktu stane. A co ti, kteří přes vývoj dění dosud nevědí, jakou úlohu jim Tkadlec určil a do jakého vzoru bude zatkána nit jejich osudu?
Ani pro ty není příliš mnoho důvodů k optimismu. Nicméně, nejsložitější asi přece jen bude volba, kterou před sebou má Darien. Zatím má pocit, že všichni ti, na které dosud spoléhal, ho nejen opustili, ale přímo zradili. Matka se k němu chová chladně, ten, koho považoval za bratra, bez rozloučení zmizel a stal se něčím, co Darien neumí pojmenovat. Každý, s kým se pokusí promluvit o svém otci, má pro něho jen nejasné výmluvy a uhýbavá slova. Můžeme se pak divit, že se chce sám přesvědčit, co si má myslet o tom, kdo ho zplodil? Než se však k Rakothovi dostane, musí projít dlouhou pouť, která rozhodně nebude neškodným výletem mladistvého odvážlivce, i když mu mnozí z mnohých příčin budou pomáhat.
Nakonec se přesto všechny tyto cesty musí protnout v bodu, v němž se
láme osud světa – a který vůbec nemusí znamenat, že k uzavření
všech cest dojde na jednom místě a v téže chvíli.
Z logiky žánru vyplývá, že zlo musí být poraženo a potrestáno a dobro
zvítězit. Ovšem způsob, jakým k tomu dojde, může být stejně
předvídatelný jako překvapivý. Guy Gavriel Kay využil obou těchto
možností, takže na konci čtenář s překvapením zjistí, že i když
některé rozuzlení bylo nabíledni od počátku, ukončení jiných vzorů
v tapiserii je natolik nečekané, až si v první reakci řekne, že tady to
autor trochu přehnal. Jenže autor všechny vzory utkal jako Tkadlec tak, aby
byly uzavřeny, ukončeny, uloženy do paměti a nebylo potřeba nic
dodávat.
Složitě komponovaná sága Fionavarských dějin se tak tímto dílem uzavírá. Autor přesvědčil, že Tolkienovskou fantasy zvládá na jedničku a oprávněně při jejím prvním vydání zazářil jako jeden z předních následníků svého předchůdce. Já osobně jsem ráda tomu, že poté se rozhodl věnovat trochu jinému žánru. Autorů píšících ságy z fiktivních světů je mnoho, ale je jen jeden Guy Gavriel Kay jako autor historických paralel našich dějin s fantastickými motivy.
A tak i když je Fionavarská tapiserie patrně nejznámějším Kayovým dílem, pro mě je sice zdařilou, ale mnohem méně významnou součástí jeho díla. Při vědomí, že ač k nám se dostává až po dílech napsaných autorem daleko zkušenějším, přece jen se jedná o jakousi tovaryšskou zkoušku, a při vědomí, že v té době byl plně ponořen do pořádání Tolkienova odkazu, není možno než uctivě smeknout a vyslovit své uznání. Autorů, kteří tak zdařilým způsobem vycházejí z konceptu stanoveného Tolkienem, není mnoho, a kdyby se k nám Fionavarská tapiserie dostala hned v době svého vzniku, patrně bych se na ni dívala mnohem méně kritickým pohledem. Takto se pro mě stala jen zajímavým dokladem vývoje, kterým Guy Gavriel Kay ve své tvorbě prošel.
- Guy Gavriel Kay: Nejtemnější cesta
- Talpress 2011
- Překlad: Linda Bartošková
- Obal: John Howe
- 365 stran / 358 Kč