Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Děkujeme za Vaši přízeň a jako malé poděkování si můžete vybrat ke své objednávce knihu za 1 Kč. Stačí si v košíku zakliknout jednu ze tří nabízených knih. Akce platí do odvolání nebo vyprodání zásob. Nabídka je omezená a může se průběžně měnit.

Nejslavnější hrdina východoevropských bájí musí mít svou hrdinskou ságu!, rozhovor s Ďurem Červenákem

Červenák - Bohatýr - Ocelové žezlo

Nejslavnější hrdina východoevropských bájí musí mít svou hrdinskou ságu! Tak přesně tohle si řekl slovenský spisovatel Ďuro Červenák, když se začal ohlížet po inspiraci pro své nové příběhy. A protože je to muž činu, rozhodl se udělat z Ilji Muromce hlavního hrdinu hned celé trojice knih. Přednedávnem se konečně první díl tohoto cyklu pod názvem Bohatýr: Ocelové žezlo objevil na pultech knihkupectví, takže je asi ta nejvhodnější doba položit pár otázek na téma Ilja Muromec a Ďuro Červenák. Autor a jeho postava – přátelé, nebo protivníci? Posuďte sami…

S černokněžníkem Roganem jsi měl u čtenářů velký úspěch a mohl jsi o něm psát klidně dál. Proč ses rozhodl pro novou postavu a nový cyklus?

To je prosté. Abych nezačal recyklovat pořád dokola stejná dějová schémata a abych tu postavu neznenáviděl. Nechtěl jsem dopadnout jako Sapkowski, který ke konci o Geraltovi všude vyprávěl, jak „toho zkurvysyna nesnáší“, a nakonec ho zapíchl vidlemi a ještě se chechtal, jak je to „cool“. Bylo to spíš smutné – takhle rozhodně nechci odpravit žádnou ze svých postav. Odpočinu si od něj a pak se k němu vrátím.
Taky jsem potřeboval změnu. Odlišné postavy, odlišná místa děje, odlišné (i když ne nějak zásadně) zápletky. Je pro mě nezbytné to obměňovat a střídat, jinak mě to přestane bavit. Teď, po půldruhém roce intenzivní práce na Bohatýrovi, mi už Rogan a Goryvlad docela chybí a v hlavě už se mi rýsují jejich další příhody. Ovšem v poněkud jiném duchu než ty předchozí. Ubude démonů, bohů a kouzel a přibude skutečných historických konfliktů. Končí temná doba pohanských běsů, přichází křesťanství, formují se první slovanské státní útvary a já jsem zvědav, jak v tom vichru změn obstojí jeden staromódní čaroděj a jeho nadpřirozený parťák.

Proč sis vybral právě Ilju Muromce, hrdinu z ruských pověstí?

Protože je to borec, všichni ho známe, je takříkajíc „náš“, a hlavně o něm ještě nikdo nenapsal fantasy román. Artuše, Merliny, Herkuly, a nevím koho ještě, máš všude, kam se podíváš, v literatuře, v kině, v televizi, v počítačových hrách. Aby nejslavnější geroj východní Evropy zůstal bez velké, hrdinské, epické fantasy? Tak to tedy ne! Tak jsem se do toho pustil. No a ještě v jednom mi ta postava vyhovovala – je maximálně odlišná od Rogana.

Červenák Juraj: Bohatýr 1 - Ocelové žezlo Červenák Juraj: MS 79 - Svatá válka Larssen Thorleif alias Červeňák Juraj: Conan a dvanáct bran pekla

V BYLINÁCH JE ILJA MUROMEC HODNĚ SVOBODOMYSLNÝ

Jak vidíš Ilju ty? V čem se liší tvůj pohled od pohledu Rusů?

Tak především je to docela obyčejný chlápek, akorát je fyzicky silnější. Ale zas ne až tak, aby jediným úderem kyje udělal uličku v tatarském vojsku. V bylinách je Ilja hodně svobodomyslný, existuje dokonce jeden příběh, v němž vyčítá kyjevskému velkoknížeti Vladimírovi jeho nedostatky a na smrt se s ním znesváří. Tohle se mi moc líbí a chci to zakomponovat do Bohatýra, ale samozřejmě později. Ilja musí nabrat zkušenosti a upevnit své postavení v knížecí družině. No a, samozřejmě, v bylinách je Muromec oddaný křesťan, u mne čistokrevný pohan. Sedělo mi to k němu víc, zvlášť když mnoho prvků v bylinách naznačuje, že ty příběhy pocházejí ještě z předkřesťanských dob a speciálně u Ilji jsou spojitosti s Perunem.

Muromce jsi zasadil do konkrétního historického období. Proč sis vybral dobu knížete Svjatoslava?

V bylinách Ilja slouží na dvoře knížete Vladimíra, který nastoupil na knížecí stolec v roce 980. V jeho době už byl Ilja označován za zkušeného válečníka, za „starého kozáka“. A tak mě napadlo, že by mohl nastoupit k bojarům už dřív.
Je to i o celkové koncepci románu, celé trilogie a možná i většího cyklu. Panování knížete Svjatoslava, ačkoli krátké (vládl zhruba v letech 965 – 972), bylo tak rušné a nabité událostmi, že jsem ho nemohl nechat stranou. Svjatoslav byl permanentně na válečném tažení, dobyl povodí Volgy, pobřeží Kaspického moře, Kavkaz, povodí Dunaje, udeřil na Byzantskou říši. Je to ideální látka pro velký hrdinský epos.
Původně jsem plánoval, že trilogie Bohatýr bude pokrývat celou dobu panování Svjatoslava, že bude začínat nástupem k moci a vrcholit jeho smrtí v boji s Pečeněgy. Ale kdepak! Stihl toho tolik, že nakonec trilogie Bohatýr mapuje jeden jediný rok jeho vlády! A stane se tam toho požehnaně. Padnou dvě velké říše a zlomí se stovky lidských osudů.

Červenák Juraj: Černokněžník - Války s běsy Červenák Juraj: Černokněžník 3 - Krvavý oheň Červenák Juraj: Černokněžník: Radhostův meč Červenák Juraj: Černokněžník: Vládce vlků - 2. vydání

CELÁ TA „MYTOLOGICKÁ HAVĚŤ“ POCHÁZÍ Z MÍSTNÍCH LEGEND A BÁJÍ!

U románu zasazeného do konkrétního historického údobí a území bývají často „kamenem úrazu“ reálie a jejich dohledávání. Co vše jsi musel prostudovat a jak reálie Bohatýra odpovídají historickým skutečnostem?

Nastudoval jsem kde co a reálie odpovídají maximálně. Jeden příklad za všechny – Svjatoslav vypadá tak, jak to uvádějí byzantské prameny, tedy jako nižší muž s mohutným vousem, vyholenou hlavou, zlatým kruhem v uchu a pronikavýma šedomodrýma očima. Takhle ho zachytil kronikář, který byl u jeho setkání s byzantským císařem, a já si na tyto detaily potrpím. Dokonce i fantastické prvky v románu jsou podložené studiem. To znamená, že jsem si ty draky, démony a čaroděje nevymýšlel. Celá takhle „mytologická havěť“ pochází z místních legend a bájí. Když bohatýři bojují s černým bulharským drakem Zilantem, tak si buď jist, že takovou bestii Bulhaři opravdu uctívali. V druhém díle se to jen hemží běsy, démony, čarodějkami a bohy. Ani jeden není vymyšlený. Všechno jsou to postavy a bytosti z ugrofinských či bulharských legend (v tom prostředí se totiž příběh odehrává). Trojka bude naopak téměř čistě historická, bude o dobytí Chazarské říše a pokoření národů na Kavkaze, a tam se budu maximálně držet faktů. I když samozřejmě nebudou chybět kouzla a démoni a potřebná dávka autorské invence.

U Ocelového žezla ses dost držel ruských bylin. Bylo obtížné shodnout se s pověstmi?

Ani ne. Byliny jsou samy o sobě ryze hrdinskou fantasy, takže „napasovat“ je do příběhu nebyl problém. To mě na tom ostatně bavilo nejvíc – kombinování starých ruských pohádek a bylin, historických událostí a mého vlastního příběhu. V dvojce, kterou jsem právě dopsal, si místo bylin zakládám spíše na pohádkách. Nechybí Baba Jaga nebo Koščej Nesmrtelný (známý v češtině jako Kostěj, což je velmi zavádějící, protože s kostmi to jméno nemá nic společného, pochází ze starého výrazu košči – otrok nebo zajatec). A bohatýři se dostanou až na mýtický ostrov Bujan ležící na prahu záhrobí.

Dá se vůbec zkombinovat historický román a fantasy?

Samozřejmě, a já jako autor a čtenář neznám nic lepšího. Já si totiž tak trochu myslím, že ti lidé v dávných dobách skutečně ve fantasy žili. Oni ve všechny ty bohy a démony opravdu věřili. Mytologie byla tak pevnou součástí jejich životů, že to vlastně nebyly jen příběhy na dobrou noc, ale něco přirozeného, opravdového. Proto když píšeš historický román, tak ti tam nadpřirozeno zákonitě prosákne. Podívej se na Sapkowského „husitskou trilogii“. Napadne tě při čtení, že je to vlastně fantasy? Ne. Čistokrevný historický román. A že tam létají čarodějnice na košťatech? No a co? Lidé v to skutečně věřili, a proto to vlastně tenkrát skutečné bylo.

Jak dlouho jsi Ocelové žezlo psal? Co bylo na této práci nejtěžší a s čím ses musel nejvíce popasovat?

Samotné psaní mi zabralo půl roku. Ale studium historických a mytologických materiálů probíhalo průběžně s psaním Černokněžníka možná i nějaké dva roky. Nejtěžší je najít všechny informace, které potřebuješ. Zkus si například zjistit na internetu něco o mýtech národů z Povolží – Čeremisů, Permanů, Mokšů, Muromců… Nikde nic. Redaktor Miloš Ferko naštěstí splašil knihu ugrofinských mýtů, sice v ruštině, ale to nám, totalitou odkojeným, přece nevadí. Hodně mi pomohla a dala Bohatýrovi 2 výrazně jinou podobu.

Často se říká, že knihu prodává obálka. Co říkáš na tu od Michala Ivana? Mohl jsi nějak ovlivňovat její vznik?

Obálka se mi líbí. Ostatně, s Michalem úzce spolupracuji a každá obálka vzniká v neustálé vzájemné komunikaci. Ta na Bohatýra, i ty předtím na Černokněžníky. Já navrhnu, co má být na obálce. Mišo udělá skicu, já ji okomentuji. On to předělá, pak zkusí barevný návrh, já se k němu opět vyjádřím a tak dále. Mišo je mladý, ještě nezpychl, a tak si ode mě dá do práce kecat. Ale není to žádná diktatura. Prostě jde o komunikaci a akceptaci jiného názoru. V něčem dá na mě, v něčem si postaví hlavu. Výsledek je však pokaždé k spokojenosti mé a věřím, že i jeho. Nesmírně oceňuji jeho talent a trpělivost. Až si Miša konečně všimne Akademie SF/F/H, tak pak by měl vyhrávat cenu za nejlepšího výtvarníka pravidelně každý rok. Je dobrý, má švih a nenamaluje vám na Lukjaněnka Kylie Minogue nebo Merlina z Excaliburu a neplácne na to pořád tu samou hnusnou modrou a fialovou, kterou jsme už viděli na padesáti obálkách předtím.

Jak jsou daleko práce na dalších Bohatýrech? Kdy budou moci čtenáři očekávat druhý a třetí díl?

Bohatýr 2: Dračí carevna je dokončen a pokřtít ho chceme na Parconu v červnu v Nitře. Třetí díl hodlám dokončit nejpozději v létě, a pokud všechno půjde dobře, vyjít by mohl koncem roku.

Kromě ruských bylin ses vzhlédnul i v českých pověstech. Loni ti v Pevnosti vyšla povídka s Bivojem a proslýchá se, že plánuješ román s tímto hrdinou…

Ano, plánuji. Vlastně jsou to tři příběhy. Taková směska svárů mezi Vyšehradem a čarodějnickou školou na Budči, franských nájezdů a Přemyslova nástupu. Ještě jsem se nerozhodl, zda to budou tři kratší romány, nebo tři delší novely spojené v jedné knize. Uvidím, jak to nabobtná. Ale opět tam bude velký kus reálné historie, přestože to vypadá jako čistě mytologická látka. Stačí se odrazit od dohadu, že kníže Krok byl možná jedním ze Sámových synů, a už jsme doma, už se to pěkně zauzluje a nabíhají širší souvislosti.

Červenák - Conan a stíny Hyrthu Červenák - Oko netvora temnot Červenák - Olgerd Červenák - Tollrander

VE STARÝCH POVĚSTECH ČESKÝCH JE BIVOJ TAKOVÝ ČESKÝ CONAN…

Co tě na Bivojovi zaujalo a proč ses ho rozhodl pojmout jinak, než jak se jeví ve Starých pověstech českých (kde je sice silný, ale to je asi vše)?

Na Bivojovi mě zaujalo to samé co na Iljovi. Je to velký slovanský hrdina a nikdo o něm ještě nenapsal fantasy román. Tak já to tedy udělám. Že se moje pojetí liší? Ano, v starých pověstech je Bivoj jen takový český Conan, který holýma rukama zdolá kance a… a konec. Jenže je tam také uvedeno, že byl vladykou rodu a že si ho okamžitě oblíbila Kazi, což byla moudrá ženská a čarodějka. Vysoká funkce a přízeň nejmocnější čarodějky kmene? Musel mít něco v hlavě. A tak můj Bivoj bude silný a svalnatý, opravdu conanovského vzrůstu, ale rozhodně žádný hlupák a neomalenec. Prostě žádný barbar, ale normální chlápek, se kterým byste se nebáli zajít na pivo.

Od minulého roku jsi na volné noze – jak se ti žije jako spisovateli a novináři?

Měl bych si asi stěžovat, ale to bych lhal. Žiji si dobře – věnuji se výhradně tomu, co mě maximálně baví, a o lásku, pivo, dobré jídlo a spoustu DVD taky není nouze. Takže si plním sny. Pokud to vydrží jenom rok nebo dva, stejně si pak budu říkat – zkusil jsem to, šlo to a bylo to super.

Co dalšího připravuješ a co je takovým tvým spisovatelským snem?

V zásobě mám spoustu příběhů. Jednu hrdinskou fantasy z antického světa, pohrávající si s teorií, že Argonauti při útěku z Kolchidy byli zahnáni k ústí Dunaje a museli pak plout proti jeho proudu – a já už mám představu, co je tady v centrální Evropě mohlo potkat. Pak také uvažuji o epické fantasy z imaginárního světa – chci si to prostě zkusit a příběh, který už mám podrobně vymyšlený, je nejlepší zasadit do vymyšleného prostředí. Pak tady mám fantasy inspirovanou indiánskými mýty odehrávající se na Divokém západě, kde řinčení mečů vystřídá dunění koltů. No a ten spisovatelský sen – to je velká historická sága mapující protiturecké války ve střední Evropě. Mnoho mladých čtenářů si ani v nejmenším nedokáže představit, jaké úžasné hrdinské příběhy se v té době odehrály. Bitvy o rozměrech střetu na Pelennorských polích nebo útoků na Minas Tirith byly tenkrát na denním pořádku – akorát jejich dějištěm byly Vídeň, Nitra, Nové Zámky či údolí Hronu.

Díky za odpovědi

Nakonec několik slov o Muromci:

ILJA MUROMEC

Nejznámější, ale také nejzáhadnější postava ruského hrdinského eposu. Právě on spolu s Dobryňou Nikitičem a Aljošou Popovičem tvoří trojici nejznamenitějších ruských bohatýrů a jejich příběhy jsou páteří starých ruských bylin. Mnoho se však o něm neví a jeho existence je už staletí předmětem sporů renomovaných historiků. Ačkoli o něm nejsou žádné přímé zmínky v ruských letopisech, většina z nich je přesvědčena, že se jedná o skutečnou historickou osobnost, vojáka, který sloužil kyjevskému knížeti pravděpodobně někdy ve XII. století. Tuto domněnku podporuje i svědectví císařského vyslance, který v roce 1594 navštívil Kyjev a viděl tu hrobku slavných kyjevských bohatýrů včetně Ilji Muromce.
Podle pověstí se bohatýr narodil ve vesničce Karačarovo nedaleko města Muromi v rolnické rodině. Sužovala ho těžká choroba, takže nemohl hýbat rukama ani nohama. Když mu bylo třicet tři let, navštívili dům jeho rodičů dva tajemní poutníci a zázračně ho uzdravili. Ilja pak odešel do Kyjeva, aby vstoupil do služby ke knížeti Vladimírovi. Cestou pobil loupežníky, přemohl zrádnou dívčinu a nezviklaly ho ani nesčetné poklady. Nakonec chytil i proslaveného Slavíka loupežníka a s ním doputoval do Kyjeva před knížete Vladimíra. A to je jen počátek jeho dobrodružných cest. V Cařihradu porazil pohanskou stvůru, spolu s ostatními bohatýry dal na frak caru Kalinovi a rozprášil jeho vojska, plavil se i po moři na skvělém korábu jménem Sokol. Dokázal si poradit s nezdárným synem či bojoval i s Dobryňou Nikitičem, který se nakonec stal jeho pobratimem. Do smrti pak vykonal ještě mnoho dalších hrdinských skutků.
Není bez zajímavosti, že Ilja Muromec si získal takový věhlas a úctu, že byl roku 1643 pravoslavnou církví kanonizován a stal se svatým.

Červenák - Muromec01 Červenák - Muromec02
8. února 2007, Martin Fajkus

Diskuze k článku

Ad Nejslavnější hrdina východoevropských bájí musí mít svou hrdinskou ságu!
anonym - 26. 02. 2007 06:05

nic proti Durovi... ale rubrika by sa mala skor nazyvat Tema mesiaca vzhladom na periodicitu....
RE: Ad Nejslavnější hrdina východoevropských bájí musí mít svou hrdinskou ságu!
Jiří Popiolek - 26. 02. 2007 10:33

Milý anonyme, v jednom z předchozích úvodníků, jsem upozorňoval, že Témata týdne budou mít dvou až třítýdenní periodicitu. V tomto případě šlo o druhou variantu.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Černokněžník: Krvavý oheň

Černokněžník: Krvavý oheň
219 Kč 197 Kč

Svatá válka

Svatá válka
84 Kč 76 Kč

Černokněžník: Války s běsy

Černokněžník: Války s běsy
219 Kč 197 Kč