Už je to několik let, co dostal Sršeň možnost obdivovat zvláštnosti moderního vězenství. A i když odcházel na své nové působiště mnohem připravenější než většina odsouzenců, přesto se musí hodně ohánět, aby se dožil konce vyměřeného trestu. Pokud se tedy mezitím nerozhodne svůj pobyt poněkud zkrátit.

Útěk se opravdu zdá být jedinou alternativou. Koneckonců už jenom proto, že Sršeň nemá to štěstí, aby své dva cykly na Arestonu přežil někde v klidu a v teple. Jeho poslední pokus coby obchodníka s literaturou ho sice nakrátko vynesl mezi místní smetánku, ale tento konkrétní výlet neměl dlouhého trvání. Někteří mocní na Arestonu holt berou víru poněkud vážněji. A proto je jakákoli zmínka o Zemi přísně potrestána. Vždyť není jiného světa než Arestonu.

Přesto se Sršeň rozhodne, že nejlepší způsob, jak se zachránit, je tento svět zničit. Pokud možno ne doslova. Postačí mu objevit všechna tajemství planetky a potom vymyslet, jak udělat z Arestonu spíš vědeckou stanici než beznadějné vězení. Jenomže aby se k těmto tajemstvím Sršeň mohl dostat, musí nejdřív získat neomezený přístup do všech oblastí. Takovou moc může mít jedině absolutní vládce Arestonu.

Je tedy jasné, že literatury si tentokrát hlavní hrdina moc neužije. I kdyby se mu nějak povedlo vymyslet, jak se dostat na vrchol potravního řetězce, každý pokus o realizaci bude tak trochu sci-fi. A to je ještě Areston rozdělen na dvě zóny vlivu, přičemž oba její vládci mají se Sršněm každý své plány…

Josef Pecinovský v pěti bodech

1. Narodil se 5. května 1946 ve Varnsdorfu.
2. Vystudoval střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě.
3. V próze se zaměřuje na sci-fi a western.
4. V nedávné době vyšla v edici Pevnost všechna pokračování jeho novely Plástev jedu.
5. Kromě beletrie je i autorem mnoha softwarových příruček.

Cesta vzhůru tak povede přes mrtvoly (ne, že by to zrovna tady šlo jinak) a bude vyžadovat značnou dávku přizpůsobivosti. Sršeň sice nepatří mezi bůhvíjaké svatoušky, nicméně svůj trest si vysloužil spíš z politických důvodů, než že by se do Arestonu provraždil. Nicméně nazpátek to bude muset vzít obráceně. Pokud tedy opravdu chce, aby Areston přišel o svůj statut vězení. Než se mu to podaří, musí zapomenout na smysl pro spravedlnost či svědomí. Tady nejde jen o jeho budoucnost, ale i o budoucnost všech, kteří už na Arestonu jsou, případně se tam v dohledné době chystají. Nicméně i kdyby se snad stal zázrak a Sršni se povedlo získat vládu nad celou planetkou, kde existuje jistota, že se své draze zaplacené funkce zase vzdá?

Josef Pecinovský pokračuje v dobře rozehraném příběhu. Čtenáři se již dovedou po planetce orientovat, takže tentokrát dostává mnohem víc prostoru samotný děj. Byť je třeba podotknout, že autor se vždy drží rozumné délky vysvětlování a rozhodně z nich nedělá přednášku jaderné fyziky. Pomáhá mu v tom i ich-forma vyprávění, která neumožňuje čtenářům dohlédnout dál než hlavnímu hrdinovi. Děj je tak ještě napínavější, a navíc zde ani není prostor na rozsáhlé teoretické rozjímání o smyslu Arestonu. Kdykoli se zde totiž může stát překvapivý zvrat.

Zároveň má autor k dispozici rozsáhlý arzenál situací, během nichž dokáže hrdinu popostrčit zase o kousek dál směrem k cíli, aniž by si musel zahrávat s deus ex machina. Za každým šťastným okamžikem se totiž skrývá jednoduché vysvětlení, které autor pochopitelně dávkuje až zpětně a občas trochu neochotně. Nicméně žádné volné konce a nedotažené nápady se zde nenachází. Vše je důkladně promyšleno a připraveno na finální díl, který by měl odhalit i zbytek záhad kolem Arestonu.

• Josef Pecinovský: Útěk z Arestonu (Areston 2)
• Epocha, 2017
• Obálka: Žaneta Kortusová
• 354 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)