Nefritový trůn, Naomi Noviková
 |
Prvotina Naomi Novikové Drak Jeho Veličenstva byla příjemným překvapením nejen pro čtenáře, ale i recenzenty a literární kritiky. Svůj podíl na tom měla originální myšlenka propojení draků s historickou epochou napoleonských válek, i sami hlavní hrdinové kapitán Laurence a drak Temeraire. Poutavý příběh spojující fantasy s dobrodružstvím i historickým románem se tak stal bestsellerem. Není tedy žádným překvapením, že kniha už začala sbírat první nominace i ceny coby nejlepší literární debut letošního roku.
Drak Jeho Veličenstva byl úspěšný i u českého publika, takže bylo jen otázkou času, kdy se na knižních pultech objeví jeho pokračování. Naštěstí uplynulo jen několik málo měsíců a kooperace Tritonu a Arga přinesla další ovoce v podobě druhé knihy cyklu Temeraire – nazvané trochu tajemně Nefritový trůn. Už na první pohled upoutá obálka, jejímž autorem je dvorní ilustrátor Pevnosti Lubomír Kupčík. Ačkoliv není špatná, přece jen úrovně Todda Lockwooda z jedničky nedosahuje.
Ovšem výměna na postu ilustrátora není zdaleka jedinou odlišností, která čtenáře v Nefritovém trůnu čeká. Asi největším překvapením je zbrusu nová zápletka, která děj příběhu posunuje naprosto neočekávaným směrem a dává tak knize nový rozměr. Tomu také odpovídá její poněkud odlišné pojetí občas se blížící cestovatelskému deníku. Čínská mise, jak by se s troškou nadsázky dal druhý díl nazvat, přináší další zajímavé nápady úhledně zabalené do napínavého dobrodružství.
Temeraire a Laurence už se naplno zapojili do boje proti napoleonské Francii a nevedou si přitom vůbec špatně. Ovšem na obzoru se objevují další problémy, které přicházejí z naprosto nečekané strany. Hrozí diplomatická roztržka mezi Británií a mocným čínským císařstvím. Dračí vejce, z něhož se Temeraire vylíhl, bylo totiž darem čínského císaře Napoleonovi. Číňané tedy nejsou vůbec nadšeni, že jejich vzácný nebešťan nakonec skončil v rukou barbarských Angličanů. Takže se jednoho dne objeví v Londýně poselstvo vedené samotným princem Jung Singem, jež se vehementně dožaduje navrácení draka. A zástupci anglické vlády mu podlézavě ustupují.
To se ovšem vůbec nelíbí Temarairovi ani Laurencovi. Po dlouhých neplodných tahanicích se nakonec dohodnou na kompromisu. Laurence s Temerairem odjedou s poselstvem na císařský dvůr, kde se má celá situace rozřešit jednou provždy. A tak může začít velká cesta, na níž oba hrdinové zažijí spousty podivuhodných situací. Musí se přitom potýkat nejen s přepady francouzských jednotek, ale i prohnanými intrikami a lstivými úskoky, které kolem nich splétají někteří členové čínského poselstva. Temeraire se tak nevědomky stává důležitou figurou v zákulisí čínské politiky…
V této knize si čtenář užije sice méně vzdušných soubojů a bitev, ovšem rozhodně se nemusí bát, že by se nudil. Noviková totiž celou knihu pojala jako dobrodružnou cestu v téměř objevitelském duchu, při níž její hrdinové poznávají nové země, lidi a draky, což se samozřejmě neobejde bez nebezpečí. Obzvláště když mají někteří lidé eminentní zájem vrazit klín mezi Temeraira a Laurence, aby mohli realizovat vlastní ambiciózní plány. A protože si počínají dost chytře, je tu jistá možnost, že by jejich úsilí mohlo nést nějaké ovoce…
Ale i samotný vztah mezi oběma hrdiny prochází vývojem. Temeraire a Laurence jsou si sice blízcí, ovšem i mezi nimi občas dochází k nějakým těm rozmíškám, které ovšem většinou nejsou způsobeny rozdílnými názory, ale spíše realitou toho, jak je svět zařízen. Názorným příkladem je například instituce otroctví, s níž se oba setkají cestou. Laurence s Temerairem naprosto souhlasí v tom, že otroctví je zavrženíhodné, pokouší se mu ale vysvětlit, že oni sami nemohou pro osvobození otroků podnikat žádné drastické akce. A s tím se radikálně uvažující drak není ochoten smířit.
Skutečnou „zkouškou ohněm“ ale oba hrdinové procházejí, až když se jejich cesta završuje. Konfrontace podmínek draků v Anglii s tím, co je vidět v Číně, nedopadá pro zemi Jeho Veličenstva moc dobře. Čína totiž na první pohled vypadá jako země pro draky téměř ideální, mohou tu s lidmi koexistovat jako rovnocenní partneři. Obzvláště Temeraire je okouzlen množstvím a různorodostí dračích plemen i volností a úctou, jaké se jim tu dostává. Ovšem pozvolna se ukazuje, že i zde se najdou nějaké ty chybičky…
Noviková se v Nefritovém trůnu zaměřila důkladněji na draky samotné i jejich vztah k lidem. Představuje je v mnohem větším množství i rozmanitosti. Bližší pohled na dračí civilizaci přitom ukazuje, že jsou to velmi schopní tvorové, kteří se téměř ve všem vyrovnají lidem. A to jak svou inteligencí, tak i schopností tvořit a ničit. Přesto jsou v jistých ohledech až dětsky naivní a některé stránky lidské povahy prostě nechápou. To dává člověku nad drakem jistou míru převahy. Patrné je to zejména na evropských dracích, kteří se účastní ve válkách, jež pro ně nemohou ani zdaleka mít takový význam a smysl jako pro lidi.
Nefritový trůn je velkoryse pojatou výpravou plnou dobrodružství a nebezpečí, skrytých intrik i otevřených bojů, kterým se musí Temeraire i Laurence postavit, pokud chtějí přežít a udržet si své přátelství. A nejen to. Každá nová zkušenost jim něco dává a zároveň umožňuje lépe poznat sebe i toho druhého. Druhé nahlédnutí do fascinujícího světů draků Naomi Novikové působí sice o malinko slabším dojmem než to první, přesto stále převyšuje průměr.
- Naomi Noviková: Nefritový trůn
- vydal: Triton + Argo, Praha 2007
- překlad: Petra Kůsová
- obálka: Lubomír Kupčík
- 292 stran / 298 Kč
