Život na cestě není žádný med. Zkušený Geralt to moc dobře ví a mladá Ciri to za chvíli okusí na vlastní kůži. Geralt se už jednou dokázal vypořádat se strigou, její kletbou, lidskou zlobou i intrikami na dvoře krále Foltesta. Ale každé rozhodnutí má své dopady a ne nadarmo se říká, že není dobré se vracet na místo činu.

Třetí kniha komiksového Zaklínače se snaží dát dohromady vizuál silně inspirovaný hrou s odkazem na jednu z původních Sapkowského povídek – celkem zajímavý pokus o spojení ne zcela hladce spolupracujících médií, jak o tom svědčí drobné kontroverze mezi Sapkowským a studiem CD projekt, autory herního Zaklínače. Že nejde o úkol zcela jednoduchý, je poměrně jasné.

Hned na úvod musím přiznat, že tentokrát má větší vliv patrně herní zpracování. Kromě samotné kresby a výtvarného ztvárnění jdou tyto náznaky vidět i na chování postav – přece jenom Geralt je méně zachmuřený a více hláškující než jeho knižní předloha a podobný posun jde vidět i u dalších postav. I množství odboček a jejich vzájemné prolínání připomíná více hru než přímočařejší, vypointovanou údernost zaklínačských povídek. To samozřejmě neznamená, že je to implicitně špatně, ale možná by to fungovalo lépe, kdyby příběh rozvíjel motivy z her, a nikoli starší Sapkowského povídku. Přes všechnu snahu toto spojení nefunguje tak dobře jako v minulých komiksových příbězích.

Lze na místě přiznat, že na množství stran je scénář místy až zbytečně spletitý a chaotický, protože se snaží odvyprávět příliš mnoho příběhů najednou, patrně asi hlavně proto, aby se v každém sešitu něco událo a vyřešilo. Tak se uloví doppler, řeší se prokletí vran, nová striga i její vztah k té původní povídkové. Mezi řečí se potom zrekapituluje i příběh samotné Sapkowského povídky. Pravda autoři velmi zkušeně a nápaditě využívají možností komiksového média, a tak se jim docela daří jednotlivé dějové linky celkem nenásilně propojovat, ale na jejich plochost už to nestačí. Prokletí vran tak velmi snadno sfouknete na jeden zátah, ale nic vás moc nenutí se v komiksu nimrat nebo se k němu vracet. Bohužel žádný hlubší dojem se tentokrát nepodařilo vyvolat.

Předchozí komiksy vsadily mnohem více na atmosféru a osobitější pojetí a fungovalo to výrazně lépe. Kresba je sice na vysoké úrovni, ale je trochu omezená v nápaditosti, a nedokáže proto vyvolat tak podmanivou atmosféru, jakou se vyznačovaly předchozí příběhy ze zaklínačova světa. Což trochu zamrzí, protože z podmanivého a osobitého přístupu, který dokázal rozšiřovat obzory jak hráčů, tak čtenářů, se stal sice zábavný, ale poměrně typický přívěšek herního světa. Stále je to sice komiks, který obohatí českou scénu, jež se nemůže pochlubit mnoha fantasy komiksy, a své příznivce si rozhodně najde. Ale nelze se zbavit dojmu, že tentokrát jde o krok špatným směrem.

• Paul Tobin, Piotr Kowalski: Prokletí vran (Zaklínač 3)
• Crew, 2017
• Obálka: Grzesiek Przybys
• Překlad: Martin D. Antonín
• 128 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 296 Kč)