Originalita. Toto slovo se poslední dobou v souvislosti s literaturou skloňuje poměrně často. Jenže podobné diskuse většinou končí tím, že vše už bylo někdy napsáno, a proto buďme rádi za každý ždibec textu, u kterého nedokážeme spolehlivě říct, že někoho kopíruje. Chuck Palahniuk však v Návnadě všem pochybovačům vytřel zrak a ukázal, že pokud dokážete myslet mimo zajeté koleje, pak nemusíme mít z nudných vykrádaček sebe sama nebo ostatních žádné obavy.

Palahniukova Návnada je sice sbírkou povídek, ale… Už koncept celé knihy je velmi netradiční. Na vnitřní ilustrace v povídkových sbírkách jste určitě zvyklí a nikterak vás neohromí. To, že má každý text ve sborníku jiného ilustrátora, už také není výjimkou. Palahniuk však zašel ve svých literárních experimentech mnohem dál. Poté, co se rozhodl nabídnout druhý díl kultovního Klubu rváčů v čistě komiksové formě, se v rámci svojí novinky rozhodl oslovit osm různých komiksových kreslířů, přičemž mnoho z nich má za sebou tvorbu pro Marvel či DC na komerčně úspěšných a celosvětově známých sériích. Každé z osmi děl vydaných v knize díky tomu obsahuje hned několik černobílých obrázků těchto matadorů kreslířského řemesla. Z opravdu známých jmen se objeví například Lee Bermejo či Duncan Fegredo.

A aby toho nebylo málo, tak autor vyzývá své čtenáře, aby si ony kresby sami dobarvili, a dali tím knize svůj osobitý rukopis. V předmluvě dokonce radí a doporučuje nejvhodnější techniky a prostředky pro to, aby stránky ožily barvami. Vydavatelství Crew této novátorské myšlence také vyšlo naproti – kniha je vázána ve tvrdých deskách a formát velikosti A4 dává mnoho prostoru ke kreativitě.

Experiment na druhou

Návnada je experimentem se vším všudy. Autor se totiž nebál pojmout netradičně i své texty. Náměty jsou neokoukané a hýří originalitou. Dozvíte se, jaký je nejhorší narozeninový dárek pro malou holčičku, jak lze uniknout z potápějícího se Titanicu nebo že je možné, aby akvarijní rybka byla vyslýchána jako klíčový svědek. Zde si dovolím malou vsuvku: ona netradičnost a originalita se vztahuje zejména na srovnání s jinými tvůrci, od Palahniuka podobné věci člověk tak nějak očekává.

Povídky v knize se vyznačují velmi specifickým stylem. Tvůrce si hraje se slovy, zkouší a nemá strach víceméně z ničeho. Některé texty mají za cíl primárně pobavit, jiné však obsahují šokující témata, nechutné scény nebo surově podané násilí. Návnada není pro útlocitné ani slabší povahy. Chtě nechtě však budete muset obdivovat autorovu práci s textem, lehkost, s jakou jsou příběhy podány a zároveň variabilitu stylu. Tu kroutí kudrlinky a nechává slova líně plynout, tam zase zatlačí na pilu a doslova čtenáře spláchne dynamickým přívalem slov. Mnohokrát po dočtení zbudou pouze rozporuplné pocity, kdy se v hlavě tluče kontroverzní téma s nekonvenčním pojetím. A někdy později vám dojde, že pod tím vším je ukryta vrstva rošťáckého snílkovství a trocha ironicko-cynické romantiky.

Chuck Palahniuk v pěti bodech

1. Chuck Palahniuk je americký postmoderní spisovatel, který se často věnuje depresivním tématům nebo čerpá z vlastní frustrace a novinářské kariéry.
2. Nejvýznamnější knihou se stal jeho debut Klub rváčů, který se dočkal filmového zpracování od Davida Finchera.
3. Téměř všechny jeho romány vychází z reálných příběhů, ať už z osobní autorovy zkušenosti nebo zkušenosti jiných lidí.
4. Základním tématem Palahniukových knih je současná civilizace, která znemožňuje prosazení individuality jednotlivců a brání dosažení smyslu života.
5. Kromě Klubu rváčů se filmové podoby dočkala i kniha Zalknutí.

Některé povídky jsou přímo ukázkovým studijním materiálem, jak by měla povídka vypadat. Postavy mají hloubku, kulisy, ve kterých se příběhy odehrávají, zase pevné mantinely – a každá z osmi povídek je zakončena mnohdy překvapivou či zcela nečekanou pointou. Na malém prostoru (nejdelší příběh má 30 stran) dokáže Chuck Palahniuk předložit funkční a komplexní příběh, což je skutečné umění.

Zřejmou nevýhodou je, že celá kniha má pouhých 152 stran, přičemž vezměte v úvahu i velké množství vnitřních ilustrací. Na omalovánky proložené textem velmi slušná porce, na povídkovou sbírku s ilustracemi naopak žádný zázrak. K tomu je třeba přičíst i fakt, že font, kterým jsou povídky psány, je poměrně velký.

Přesto bych se nebál Návnadu doporučit. Je to kniha nabízející zcela jiný prožitek, než na jaký jste z většiny „klasických“ knih zvyklí. Nemluvím jen o omalovánkovém konceptu, ale především o obsažených textech, které mají kvalitu, sílu a dokážou šokovat i pobavit.

• Chuck Palahniuk: Návnada
• Crew, 2017
• Obálka: Duncan Fegredo
• Překlad: Richard Podaný
• 152 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)