Národ, Terry Pratchett
 |
Událo se to v den, kdy se měl stát Mau mužem. Přišla velká vlna a smetla, co jí přišlo do cesty. Tedy i všechny Mauovy příbuzné na ostrově Národ… a také britskou loď Sladkou Judy, na jejíž palubě se nacházela třináctiletá dáma jménem Ermintruda, vychovaná v přísně viktoriánském duchu (dáma nesmí na veřejnosti ukázat ani kotníček).
Obě děti na prahu puberty (přírodní „divoch“ považující oblečení za zbytečnost a dívka, pro niž je čaj o páté nejlepší způsob, jak se s někým seznámit) tak nejen musejí nalézt společnou řeč, ale zároveň se postarat o skupinky uprchlíků, pomalu se trousící na ostrov, vypořádat se se zločinnými vzbouřenci ze Sladké Judy i s lidojedy… a v neposlední řadě zjistit, kdo jsou všichni ti Praotci, kteří Mauovi do všeho v hlavě mluví, a co s tím má společného prastará jeskyně, v níž těla těchto Praotců práchniví.
Terry Pratchett opouští svět Zeměplochy už jen zřídka. Národ touto vzácnou výjimkou je. Děj se odehrává v alternativním devatenáctém století, kde místo Tichého oceánu existuje Velký jižní pelagický a také dějiny se vyvinuly trochu jinak než v naší realitě (kupříkladu epidemie ruské chřipky doslova vybila většinu anglické královské rodiny, což má pro život hlavní hrdinky fatální důsledky). Formálně je kniha klasickou dobrodružkou pro mládež ve stylu *Ostrova pokladů*… jen více v pratchettovském duchu. A to v dobrém i ve zlém.
Nechybí samozřejmě humor, který často vychází z kontrastu světů, jež obě děti formovaly (pouze je škoda, že se tu Pratchett víc nevyřádil a zůstalo jen u půvabných náznaků), ale objeví se i jazykové hříčky a situační gagy pro autora tak typické (hejna ptáků Praotců, kteří sežerou, na co přijdou, a v rozrušení to pak zase vyzvrací, pokud možno na všechny a všechno kolem).
Na druhou stranu kniha jednoznačně navazuje i na sérii o Toničce Bolavé, a to nejen zaměřením na konkrétní věkovou skupinu čtenářů, ale i Pratchettovou snahou o nenásilný přesah – řeší se zejména otázky smrti, smutku, zodpovědnosti, ale i vlastenectví nebo víry. Ne že by to bylo vysloveně na škodu, ale jinak vcelku jednoduchý, předvídatelný, lehce plynoucí příběh to místy trochu brzdí.
Národ je milá, oddechová kniha, které by neškodilo méně moralizování a více humoru, ale i tak s největší pravděpodobností Pratchettovy fanoušky nezklame – a má šanci zaujmout i mladou generaci čtenářů od deseti let výše.
- Terry Pratchett: Národ
- vydal: Talpress, Praha 2009
- přeložil: Jan Kantůrek
- přebal: Jonny Duddle
- 344 stran / 259 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 9/2009.
14. ledna 2010, Jiří Popiolek
