Napořád, Alyson Noëlová
 |
Ale to nemají ani obyčejní lidští hrdinové. Tak třeba kamarádi hlavní hrdinky. Materiálně jim vlastně nic neschází, ale jinak je to docela bída. Haven je citově strádající dítě příliš sebestředných rodičů, které se marně snaží upoutat na sebe jejich pozornost a je vděčná za jakýkoli projev přízně. Miles je mladistvý homosexuál, který těžce snáší snahy svého otce udělat z něj „správného chlapáka“, který chodí na baseball, fotbal (ten americký, samozřejmě) a vůbec má ty pravé chlapské zájmy.
A hlavní postava jménem Ever? Není mnoho lidí, kteří by bez újmy na
psychice dokázali přežít to, co ona. U lidí kolem sebe vidí jejich auru,
vnímá jejich myšlenky a dokáže poznat, co se stane. Ráda si povídá se
svou mladší sestrou. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ta sestra nezahynula
při autohavárii s celým zbytkem jejich rodiny.
Takže není divu, že je docela překvapená, když se ve škole objeví
mimořádně atraktivní spolužák, jehož auru nevidí, neslyší jeho
myšlenky a ona tak vůbec neví, co si o něm má myslet. Že se není jediná
komu se velice líbí, to je jasné. Kvůli Damenovi tak dojde k téměř
nezvratné roztržce mezi Ever a jejími přáteli, stejně jako k dalšímu
vyostření neshod mezi Ever a hvězdou třídy.
Takže i když ji Damen hodně přitahuje, současně se ho trochu bojí,
zvláště jeho schopnosti vytvářet kolem sebe jakousi bublinu, ve které má
Ever pokoj od dorážení myšlenek jiných lidí. Nakonec se samozřejmě
sblíží, ale nejsme ještě ani v polovině knihy, a tak je jasné, že
i v tomto ráji se schovává nějaký had. Sice krásný, ale o to
nebezpečnější: Damenova známá z minulosti Drina. Krásná, elegantní,
inteligentní, charismatická.
Zápletka se utěšeně zaplétá, komplikace se množí, ukáže se, že
havárie, při níž zahynula celá její rodina, nebyla tak úplně náhodná.
Taky přijde na to, že rozhovory se sestrou jí (tím myslím sestře)
škodí – tak co tím?
Nakonec samozřejmě vše dopadne dobře, zlo je potrestáno a dobro odměněno,
šťastný pár si vše vyjasní a může spokojeně žít až do ….. do čeho
vlastně může žít nesmrtelný? Do věčnosti?
Červenou knihovnu jsem nečetla ani v době, kdy jsem na to měla ten správný věk. Připadala mi k smíchu a tento pocit s léty nevymizel. Bohužel, Napořád se jinam než do červené knihovny zařadit nedá. Je to taková harlekýna s fantastickým motivem, která se přidala do současné vlny podobných opusů zahájené Stmíváním. Protože je kniha prvoplánově určena především dívkám těsně po pubertě, cítila autorka potřebu jim „nenásilně“ naznačit, že ani ti majetnější to nemají v životě jednoduché, protože hmotný dostatek ještě nemusí znamenat štěstí, že alkohol vaše problémy nejen nevyřeší, ale spíše prohloubí, že není nejlepší se bez rozmyslu upnout na krásného člověka, protože nemusí být také dobrý, že dostat se do spolku poněkud nekonvenčních mladých lidí je snadné, ale už nemusí být tak snadné se od nich odpoutat. Zvlášť když se ukáže, že aspoň někteří z nich nejsou tak neškodní, jak se zdálo … a ještě jiné varovné situace.
Ale přesto bych tuto knihu nezavrhla, kdyby ji vydavatel vydal v klasickém paperbacku kapesního formátu. Pak by se mohla pro čtenářky, kterým je určena, stát vcelku neškodným způsobem ukrácení dlouhé cesty vlakem nebo nudného večera. Takto, v pevné vazbě, s přebalem a velikostí písma pro slabozraké, se stane jen předmětem překážejícím v knihovně a zabírajícím místo něčemu lepšímu, protože po jednom přečtení už asi nenajdete důvod se k ní někdy vrátit.
- Alyson Noëlová : Napořád – Nesmrtelní 1
- vydal: Argo, Praha 2010
- překad: Lucie Simerová
- obálka: Jan Křikava
- 272 stran / 269 Kč