Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Nanečisto ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Nanečisto, Sergej Lukjaněnko

Lukjaněnko Sergej: Nanečisto

Sergej Lukjaněnko se v románu Nanečisto zaměřil na téma, které přináší mnohé možnosti a které tím pádem přilákalo již mnohé autory: existenci paralelních světů či vesmírů s odlišnými cestami a stupni vývoje – a to nejen přírodního, ale také společenského. Právě odlišnosti společenského vývoje ve světech nacházejících se vedle sebe jsou tím, co Lukjaněnka zajímá. Vytvořil si proto docela originální koncepci jakýchsi přestupních stanic, které umožňují přechody mezi těmito světy.

Tato možnost však má jeden háček. Nutnost takový přechod uchránit v tajnosti před nezasvěcenými a zároveň před zneužitím příliš zasvěcenými. A taky nutnost ochránit jednotlivé světy před přílišným pronikáním technologických postupů, zařízení a výrobků i kulturních zvyklostí neodpovídajících jejich dosažené technické a společenské úrovni.

Proto přechody mezi světy fungují zároveň jako celnice. A kde jsou celnice, musí být i celníci. Kirill Maximov se najednou zcela nečekaně stane jedním z nich – a má z toho pořádně zamotanou hlavu.

Jak by taky ne, vždyť si představte sami sebe v jeho situaci: Ve vašem bytě bydlí někdo úplně jiný, v zaměstnání o vás nikdo nikdy neslyšel, vlastní pes na vás štěká jako na cizího, přátelé vás nepoznávají, doklady vám mizí před očima, klíč od domu se rozpadne na prach – najednou jako byste vůbec neexistovali. Jediným způsobem, jak přežít, je poslechnout hlas z telefonu, který vás kamsi směruje.

Kam? No přece do celnice. Vaší celnice. A tam zjistíte, že najednou máte zvláštní schopnosti a možnosti: nejenom že se váš nový domov proměňuje podle vašich potřeb a požadavků, nejenom že máte možnost otevřít průchody do několika světů a pouštět do nich ty, kteří o nich vědí, ale ještě k tomu vždycky dobře víte, jestli váš návštěvník nechce propašovat něco, co se nesmí. A taky se už nemusíte bát nemocí, zranění a vlastně snad ani smrti. Stal jste se funkcionálem, příslušníkem utajené společnosti, která má vlastní pravidla, vyplývající ze zvláštního postavení mezi světy. Funkcionálové jsou nejen celníci, jsou to lidé mnoha profesí, kteří svou funkci zastávají ve prospěch lidí ve světě, v němž žijí.

Samozřejmě to nemůže být tak jednoduché. Vaše zajištěná existence je tak trochu fešácký kriminál. Abyste si své schopnosti udrželi, nesmíte se od domova vzdálit víc než zhruba deset kilometrů. Sice v různých světech, ale jen deset kilometrů. A taky se musíte vyrovnat s tím, že váš dosavadní život prostě neexistuje, že už nikdy nemůžete být potomkem svých rodičů, že přátelství musíte znovu navázat – ale bez společných vzpomínek už to nebude ono, že? Prostě život je najednou docela jiný. Noví známí ve vás vidí především funkci a její možnosti.

A tak je Kirill souběžně s tím, jak se dovídá o zákonitostech nového postavení, zaplétán do plánů a činů jiných funkcionálů i lidí. Ve zběsilém tempu odhaluje pravidla, která by měl dodržovat, je nabádán k činům, které se mu nechce vykonat, a naopak je odrazován od konání, jež ho právě proto tím víc láká. Když navíc poznává, že nikdo z jeho nových souputníků mu neříká tak docela pravdu, a mnozí naopak mlží a zastírají skutečnosti, a že zkrátka – jak už to tak bývá – není všechno zlato, co se třpytí, jeho už od počátku malé nadšení pro takový způsob existence se ještě víc vytrácí. Seznámí se pak i s dalším typem funkcionálů – policistou. Vždyť jestliže funkcionálové sledují vývoj v různých paralelních světech a kontrolují rozsah průniků mezi nimi i rozsah informací o možnostech přechodů do jiných světů mezi lidmi, pak tady musí být někdo, kdo hlídá je a kdo potrestá jejich provinění. Jak se zdá, nejhorším a neodpustitelným proviněním je opuštění funkce.

Jenže Kirill je příliš svobodomyslný a nezávislý na to, aby se slepě podrobil pravidlům, jejichž význam tak docela nechápe, a pokud chápe, nedokáže se s nimi ztotožnit. Že se kvůli tomu dostane do potíží, které musí vyřešit zcela mimo pravidla a zvyklosti, a že přitom odhalí věci, které měly před funkcionály zůstat utajeny, o obyčejných lidech ani nemluvě, to je zcela nabíledni.

Čtenář je autorem nenápadně manipulován, protože zběsile se ženoucí události sotva dovolují vstřebávat další překvapení, a najednou je kniha v polovině – a vlastně ještě pořád nic nevíte, zápletka nenaznačuje další vývoj, úloha některých postav je nejasná, nebo dokonce zcela nepochopitelná. Vlastně až v poslední třetině se čtenáři dostane informací, které jsou pro řešení klíčové. Je to od autora tak trochu podraz, ale vzhledem k tomu, jak dokáže vtáhnout do děje, čtenáři mu to jistě rádi odpustí.
A proč se román jmenuje Nanečisto? Vysvětlení z anotace je trochu zavádějící, ale: „My nesmíme ani naznačovat.“

  • Sergej Lukjaněnko: Nanečisto
  • vydaly: Triton a Argo, Praha 2008
  • přeložil: Libor Dvořák
  • obálka: Milan Fibiger
  • 376 stran, 298 Kč
12. března 2009, Zdena Štouračová

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Nanečisto

Nanečisto
Vložit do pytle na zboží  Koupit 298 Kč 268 Kč