Nalezený milenec, J. R. Ward
 |
**V Caldwellu zuří odvěká válka mezi Bratrstvem černé dýky a Vyhlazovací společností. Upíří válečníci se snaží chránit civilisty před bezduchými, nemrtvými bojovníky utvořenými z esence čistého zla, Omegy. **
Butch O'Neil je člověk ztracený mezi dvěma světy. Nepatří k Bratrstvu, protože je „jen člověk“, ale ani se nemůže vrátit zpátky do svého starého života. Pocit méněcennosti maskuje za obleky od světových návrhářů a neopětovanou lásku ke krásné upírce Marisse utápí ve sklenkách skotské. Butchovou jedinou jistotou je jeho nejlepší přítel a spolubydlící Vishous, který se ale začíná poslední dobou chovat opravdu divně.
Jednou, když opouští noční klub Zero Sum, narazí na bezduché, kteří se snaží zajmout civilistu. Butch chytá příležitost za pačesy a upíra zachraňuje. Když dorazí posily, nemá proti přesile šanci a ocitá se ve spárech vrahounů sám. Je mučen, ale odmítá prozradit cokoli týkající se Bratrstva. Když už je skoro mrtvý, Omega do něj přesune kousek svého já a udělá z něj lidského trojského koně. Poté co mu vymaže paměť, nechá ho pohozeného v lese. Spoléhá totiž na to, že ho bratři přijdou zachránit. A taky že se neplete. Vishous Butche zachraňuje ve scéně ne nepodobné tomu, když Zsadist zachraňoval v Probuzeném milenci Bellu. Odveze polomrtvého poldu na Haversovu kliniku, kde ho umístí do karantény. Jeho krev je totiž černá a smrdí po dětském pudru, stejně jako u bezduchých. Na žádost Vishouse za ním na kliniku přichází Marissa a milostná zápletka je na světě.
Marissa je členka upírské aristokracie, na Butche ale nikdy nezapomněla. Po týdnu společné izolace jsou do sebe ti dva nenávratně zamilovaní až po uši. První problém ale přichází, když se Marissa potřebuje nakrmit. Nemůže použít Butche, protože jeho krev je slabá a nakonec by ho vysála úplně do sucha, takže musí vyhledat jiného muže. Tahle pasáž mi pro změnu připomínala problém, který měli v díle druhém Rhage a Mary. Na rozdíl od Marissy ale Butch propadá šílenství, které vede k tomu, že se zpije do němoty.
Problémy v lásce ale nejsou to jediné, co ty dva tíží. Vypadá to totiž, že záležitost s Omegou bude mít své důsledky.
Nedokážu se ubránit pocitu, že Nalezený milenec byl z celé série zatím nejslabší. Mám ráda Butche, ale Marissa opravdu vynikala svou schopností lézt mi na nervy. Občas mi přišlo, že je to s její čistotou docela přeháněno. I když, co byste chtěly od holky, která délkou svého panenství trumfla i starého dobrého třpytícího se Edwarda. Na druhou stranu je ale obdivuhodný její vývoj. To, jak se postavila na vlastní nohy a konečně se začala starat sama o sebe, a nedala na názory ostatních. Myslím, že to opravdu potřebovala. Dokázala mne v některých místech dokonce příjemně překvapit. Jistým vývojem si prošel i Butch, který se konečně vyhrabal ze své role mazlíčka Bratrstva.
Věc, která se mi na Bratrstvu líbí, je způsob, jakým Wardová dokáže propojit náznaky z minulých knih, minulost postav a ještě si rozehrát něco i do budoucnosti. Za to smekám klobouk. O pár bodíků ale přichází ve chvílích, kdy narážím na opakování myšlenek z předchozích dílů. Bojím se toho, že mě nakonec začne nudit monotónnost závěrů. Nic proti happyendům, ale pokud to tak půjde dál, stane se z celého Bratrstva kupa opravdu mužných válečníků s opravdu dlouhým přirozením, kterým po boku stojí ženy, které jsou jako přes kopírák. Všechny opravdu úžasné.
Přes to všechno jsem nemohla knihu celou tu dobu, co jsem ji četla, odložit. I když z duše nesnáším příběhy stavěné na romantice, u Bratrstva černé dýky jsem ochotná svou averzi překousnout. Nejspíš má nějaký x-faktor, protože i když vím, že vlastně dobrá není, stejně se mi strašně líbí a já se musím těšit na další pokračování. V tomto díle jsme se konečně dozvěděli něco víc i o Vishousovi. Pátý bude ale jen a jen o něm a já jsem opravdu zvědavá, jak se s jeho příběhem spisovatelka popere.
20. května 2011, Michaela Křivánková