Nadmíru zábavný rozjezd ságy Michaela Bronce, Michael Bronec: Mračna nad Arénou (Tři kapitáni 1)
 |
Objevovat v Čechách nové autory může být občas dost nebezpečné a bolavé. Shodou okolností o tom málokdo ví více než autor recenzované knihy. Právě v jeho případě se ale risk rozhodně vyplatí. Tři kapitáni: Mračna nad Arénou jsou zábavnou akční jízdou v sympaticky rozkresleném vesmíru.
Tak dlouho chodila kobyla pana nakladatele ze Strak na vrbě bosa, až se ucho utrhlo, pohár přetekl a milý pan nakladatel se rozhodl jít na trh s vlastním peřím. A když už, tak rovnou s trilogií. A když už s trilogií, tak vyprávěnou ve třech dějových linkách zároveň. Není třeba, aby laskavému čtenáři bělaly vlasy hrůzou, protože když někdo vydá tolik knih jako Michael Bronec a ještě mnohem více jich přečte, v pravidlech vyprávění a výstavby příběhů má dosti jasno. Ani to by mu samozřejmě nepomohlo, pokud by byl mizerný spisovatel, leč ke čtenářskému štěstí se ukázalo, že Michael Bronec je člověk nejedné tváře a vícera umů.
Děj Mračen nad Arénou se soustředí na Koordinátora Země (lehce autokratického vrchního šéfa v demokratickém systému) a jeho dva přátele, které posílá na mírně podezřelé mise. S příliš detailními úvody se autor nezdržuje a svůj vesmír nechává postupně vykukovat mezi řádky kupředu pádícího děje. Je to ideální volba – na jednu stranu zůstávají provokativní otázky, na něž možná získáme odpovědi v dalších dílech (například jak se stalo, že dominantním národem na Zemi jsou v době kosmických aliancí Češi – alespoň by tomu odpovídala jména hlavních hrdinů), na druhou stranu se již v tomto svazku do mnoha zákoutí galaxie podíváme bez nudných rozsáhlých popisů. A je to přesně tohle postupné odkrývání dalších detailů, které Broncův vesmír obohacují, co činí knihu tak zábavnou.
Samotný děj není nijak závratně sofistikovaný a nedostaví se ani mnohovrstevnaté charaktery se stíny minulosti. Autor naopak v mnoha případech cílí na první dobrou humornou notu, už třeba v ústřední dvojici jednoho z nejbohatších mužů planety, který většinu svého času tráví posilováním a hrátkami se super-technologiemi, a jeho tajemníka Alfréda. Filmovou řečí jde o poctivé akční blockbusterové béčko – což je, přiznejme si to, ten nejlepší druh filmů. Autor si prostě plní dětské sny o klukovských dobrodružstvích a ano, připlují i korzáři na nefalšovaných vesmírných fregatách a Jules Verne se usmívá zpoza každého druhého rohu.
Nakonec tak lze vznést jen jedinou výtku, a totiž ke krutému zjištění, které čeká čtenáře s tím, jak stránky ubíhají mnohem rychleji, než se stíhá rozvíjet zápletka. Mračna nad Arénou jsou opravdu jen úvod, jeden nádech a najednou je konec… karty jsou rozdány, ale to je zatím vše a protagonisté sotva udělali první krok na cestách, po kterých se mají vydat. Snad tedy nebude autor s dalšími díly příliš otálet. Dobrou zprávou rozhodně je, že vyhrožuje, že druhá kniha bude tak tlustá, že ji bude možná třeba rozdělit do dvou svazků!
- Michael Bronec: Mračna nad Arénou (Tři kapitáni 1)
- Straky na vrbě, 2016
- Obálka: Tomáš Kučerovský
- 291 stran, 190 Kč (paperback), 240 Kč (hardback)
