Na velikosti záleží. Robert Reed to dokazuje ve space opeře Dřeň, Robert Reed: Dřeň
 |
Nekonečným vesmírem se tiše jako myš sune obrovská loď velikosti Jupitera. Nikdo neví, kdo ji postavil, kdy nebo proč se tak stalo. Ví se, že jako první ji zabrali lidé, zútulnili a začali vybírat poplatky za cestu skrz Mléčnou dráhu na tomto úctyhodném vesmírném plavidle. Jenže i po staletích se toho o Lodi stále moc neví. Třeba že uvnitř je planeta.
Román Dřeň amerického science fiction spisovatele Roberta Reeda spadá do volné série dvou samostatných románů a několika povídek, z nichž v češtině pár známe – například nedávného Jediného z antologie Nejlepší fantasy a science fiction 2010. Všechny se točí okolo velké Lodi, o níž nikdo prakticky nic neví – jednom z nejprofláklejších science fiction motivů, použitý třeba v Clarkově sérii o Rámovi. Od dávných dob už musí vesmírný koráb letět vesmírem, s dostatečně silným pláštěm, aby odolal všem drobným nárazům, nasměrovaný kamsi do neznáma. Do té doby, než zabrousil do okolí Mléčné dráhy, kde si jej jako první zabralo lidstvo, ovládlo fascinující technologie, které čekaly na palubě, a pošťouchlo jeho kurz do středu Galaxie, aby ji mohlo využít jako takový pojízdný hodinový hotel pro všechny vesmírné rasy. Velký hodinový hotel.
Robert Reed má ostatně zřejmě všechno rád velké, protože pokud se Dřeni nedá něco upřít, je to důraz na monstrózní rozměry. Ústřední dějiště knihy, sama Loď, je tak velké, že se do jeho středu pohodlně vejde planeta velikosti Země, na níž se odehrává důležitá část celého příběhu, a stejně si toho lidstvo všimne až po velmi dlouhé době. Čas je druhý velký rozměr celé knihy, neboť civilizace už v této době ovládla pokročilé technologie a zařídila si odvěký ideál – věčné mládí a nesmrtelnost. Autorovi tak nic nebrání posunout vypravěčství na vyšší level a rozehrát děj dlouhý tisícovky let.
Když čtenář přestojí nezbytné aklimatizační období a přijme autorovu myšlenku, že tady se nacházíme v opojné budoucnosti plné mimozemských ras a technologií, o nichž se nám může nyní jen zdát, Dřeň se rozvine v poměrně zajímavý příběh. Skupině nejlepších Kapitánů na Lodi je na základě jakési staré směrnice přikázáno odhodit svou dosavadní totožnost a dorazit do jedné prázdné palivové nádrže. Jejich Velitelka je totiž pošle na speciální misi, tedy aby prozkoumali zřejmě největší tajemství, jaké si Loď schovává, bouřlivou planetu ze železa uprostřed celého plavidla.
Tisíciletý příběh ve více etapách
Kniha Dřeň by se dala rozdělit na několik docela odlišných
pasáží, skrz které Robert Reed příběh o skupině Kapitánů provede.
Navzdory jeho očividným sklonům k megalomanství ale jeho kniha není ani
v nejmenším rozvleklá a čte se docela příjemně a svižně, nemluvě
o velkém množství zajímavých nápadů a sugestivních obrazů, které
autor čtenářům předkládá. Především na začátku má kniha slušný
náboj a nutí čtenáře rychle otáčet stránky, ačkoli v pozdějších
pasážích tento náboj pomalu a jistě ztrácí, třebaže se rozhodně nedá
říct, že by nebylo o čem psát. Autor se možná jen přehoupl přes tu pro
něj nejzajímavější pasáž, nebo ho už zápletka omrzela.
Kanadský recenzent Claude Lalumi?re v souvislosti s tímto na jednom zahraničním serveru prohlásil, že Dřeň by byla mnohem lepší knihou, kdyby se nejednalo o celistvý román, ale o knihu několika vygradovaných povídek, dohromady propojených společnými postavami a volnou dějovou konstrukcí. Na tom je zcela jistě něco pravdivého, protože především na posledních stránkách se ukazuje (jakkoli je čtenář stále unášen Reedovým svižným a do jisté míry úsporným stylem psaní), že závěrečné vyvrcholení a finální pointa tak úplně nesedí jako koncovka ke všemu, co se stalo.
Robert Reed v pěti bodech:
- narodil se 9. října 1956 v Omaze ve státě Nebraska
- vystudoval bakalářský titul z biologie na univerzitě v Lintonu
- napsal řadu románů, z nichž v češtině vyšla pouze Dřeň, a přes 200 povídek
- k sérii o Lodi se autor v posledních letech vracel v mnoha povídkách (Královnina řeka, Snůška nebo Jediný vyšly i česky)
- na Dřeň volně navazuje román The Well of Stars, kde Loď nabere neodvolatelný kurz vstříc zvláštní neprozkoumané mlhovině známé jako Inkoustová studna
Přesto Dřeň zůstává zajímavým čtením, které sice není nijak přehnaně geniálním příběhem, ale ani tuctové vyprávění, které už tu xkrát bylo. A to i přesto, že pracuje s docela ohranými prvky. Robert Reed dokázal, že se do toho umí opřít a vytvořil román, tak trochu space operu, tak trochu něco jiného, co člověka dovede zabavit na dlouhé večery. Přece jen se to odehrává v budoucnosti, má to rozsáhlý děj (ačkoli jen s jednou dějovou linií), mnoho lokací, plejádu propracovaných postav (je docela zajímavé, vzhledem k tomu, že autor je muž, že dvěma hlavními hrdiny jsou ženy) a tu správnou atmosféru, hlásající, že člověk – i s těmi fascinujícími vylepšeními – je pořád jen mravenec ve srovnání s obrovským vesmírem.
- Robert Reed: Dřeň (Marrow)
- vydal: Laser-books, Plzeň 2012
- přeložil: Tadeáš Pelech
- obálka: Stephan Matiniére
- 432 stran, 339 Kč (v e-shopu Fantasye již za 309 Kč)
