Kdyby se sestavoval žebříček nejvýraznějších evropských komiksových počinů 20. století, do první stovky by se pravděpodobně dostal také dobrodruh tělem i duší Corto Maltese. Kdože? No přece Corto Maltese, světoběžník a snílek s šibalským úsměvem na tváři a velkou náušnicí v uchu. Italský kreslíř Hugo Pratt poprvé vtiskl námořníku Cortemu konkrétní rysy na sklonku 60. let a v průběhu dalších dekád dal vzniknout dobrému tuctu příběhů. Benátská báje je jedním z nich.

Po dočtení Benátské báje člověku v mysli naskočí jedno překvapivé srovnání: Corto Maltese je vlastně takový Robert Langdon počátku 20. století. No nesmějte se, skutečně k tomu nemá daleko. Vždyť šarmantní dlouhán se mezi věhlasnými benátskými kanály pouští na stopu dávno zapomenutého pokladu a při pátrání po indiciích se spoléhá na symboly na zdech a runy vyryté na starých sochách. Nezní to snad povědomě? A to jsme ještě nezmínili, že se mimoděk zaplete s členy tajného spolku. Prostě hotový praděd amerického symbologa.

Jakkoli je tahle literární podobnost samozřejmě pouze povrchní a veskrze úsměvná, mohla by být nepříjemně matoucí. Raději tedy uveďme pár drobností na pravou míru. Předně je Benátská báje svou podstatou sice drobrodružný komiks s konkrétní detektivní zápletkou, od realististického pojetí se ale místy odklání a nabírá surrealistického ražení. Navíc si Cortův duchovní otec Hugo Pratt příliš nepotrpí na zachycení dějových detailů, a tak scénář působí zkratkovitě až osekaně. Jako by z něj autor tu a tam na poslední chvíli vygumoval několik bublin, ne-li rovnou vytrhl pár listů, a dal čtenáři možnost domyslet si chybějící kontext. Bohužel tenhle minimalismus nefunguje úplně tak, jak by měl.

Příběhy Corta Malteseho nejspíš právem patří do pokladnice evropského komiksového kánonu, minimálně k Benátské báji, teprve druhém svazku příběhů Corta Malteseho, který se dočkal českého překladu, se ale vyplatí přistupovat s obezřetností. Vysoká očekávání čtenáře odkojeného 21. stoletím totiž v mnohém nejspíš zklame. Dojem komiksu kazí jednak naivně vystavěný příběh, v němž se Corto jako figurka na mapě pohybuje z lokace na lokaci, aby se setkal s jednotlivými vedlejšími postavami – o jejichž významu a aktivním vlivu na děj by se dalo minimálně polemizovat –, jednak dialogy, které při vší úctě k autorovi nepůsobí příliš autenticky. Možná tu recenzentovi uniká Prattův zásadní tvůrčí záměr, spíše se ale zdá, že se grafický román jako žánr v mezičase vypravěčsky zásadně posunul. Tato proluka ve vývoji se logicky promítá i do rozpačitého zážitku z novodobé četby Corta Malteseho.

Nebylo by fér tvrdit, že Benátská báje je špatný komiks. Jako celek upoutá a na čtenáře dýchne podmanivou atmosférou temných uliček a náměstíček legendárního italského přístavu. To obzvláště vynikne ve velkoformátovém vydání v rámci ediční řady Argomiks. Současně ale dnešní čtenář při čtení a bezprostředně po něm bezradně krčí rameny, co to vlastně drží v rukou. Tuto nejistotu živí jednak útržkovitost scénáře, v němž není snadné rozklíčovat vztahy mezi postavami a jejich motivaci k některým činům, jednak křečovitá schematičnost hlavní zápletky. Jako by se vše na stránkách dělo na základě matematického výpočtu a Hugo Pratt si během psaní jen postupně odškrtával jednotlivé kroky.

České vydání příběhů Corta Malteseho má své historické opodstatnění a řadě milovníků komiksu umožňuje doplnit si potřebné mezery na mapě vývoje evropského grafického románu. Coby čtenářský zážitek ale bohužel zůstává poněkud za očekávání.

• Hugo Pratt: Corto Maltese – Benátská báje
• Argo, 2023
• překlad: Alice Flemrová
• 128 stran, 598 Kč