Představte si svět, kde má železo větší cenu, než zlato, Evropa je sjednocená v jediný ohromný celek a lidé si poklady ukládají na místo, kde jim je nikdo neukradne. Výběrčí daní mohou v klidu cestovat krajem, aniž by museli mít strach, že budou okradeni. Téměř dokonalá utopie. Ale napadlo někdy někoho podívat do zákulisí takového světa? Ptá se někdo někdy, co se stane s lidmi, kteří poruší zákon? A co teprve kdyby kdosi získal věc, po níž po celé generace pátrají vládcové i kněží, bohatí i chudí? Dokážete si vůbec představit, jak drtivá síla na toho nebožáka udeřila?

Ilmar je s Princem Marcusem stále na útěku. Následovníků stále přibývá a napětí roste. Chytí je stráž tentokrát? A který z následovníků Vykupitele nakonec zradí? Lukjaněnko čtenáře opět uvádí do paralelního světa, kde má železo moc kupovat si lidi, a kde jsou lidé kvůli Slovu ochotni rozpoutat válku.

Ani druhý a poslední díl dilogie Hledači nebe čtenáře rozhodně nezklame. Hlavní hrdinové potkávají nové postavy a charaktery, které jsou stejně dobré jako ty předchozí. Někteří z nich se stanou následovníky Vykupitele, jiní ho jen minou a další proti němu budou bojovat. Avšak všichni zanechají jak v postavách, tak v samotném čtenáři zvláštní pocit, který je bude sledovat až do posledního odstavce, do poslední věty.

Celé knize Nadchází ráno ale bezkonkurenčně vévodí úžasné dialogy, výborná prostředí i skvělá atmosféra. Už jen samotné rozhodování postav je mistrovsky věrohodné. Zde se jasně projevila Lukjaněnkova zkušenost v psaní. Pochopitelně také stojí za zmínku Ilmarovy myšlenky, které čtenáře budou provázet po celou četbu. Jeho zajímavá filozofie, se kterou pohlíží na věci i na druhé lidi na jednu stranu trochu zaráží, avšak na druhou stranu čtenáře zaujme a povznese. Nahlíží na všední problémy zcela jiným pohledem než obyčejný člověk a uvádí tak do chodu myšlenky a procesy, které by jinak pravděpodobně zůstaly ležet v koutu mozku. Nejkrásnějším příkladem je pravděpodobně vzpomínka, kde Ilmar znovu prožívá příhodu o tom, jak se odmítl stát námořníkem. Pokládá si zásadní otázky: „Kdybych se stal námořníkem, potkal bych Marcuse?“ „A kdybych ho nepotkal, kdo by mě v jeho skupině zastoupil?“ „Existuje vůbec možnost, že bych se s ním nikdy nesetkal? Byl by tím, kým je dnes?“

Sergej Lukjaněnko v bodech

• Narozen roku 1968 v Kazachstánu, v současné době žije v Moskvě.
• O fantastiku se zajímal už od dětství – mezi jeho oblíbence patřili Krapivin a Heinlein.
• Jeho nejúspěšnějším a neznámějším dílem je série Hlídek – Noční, Denní, Šerá, Temná, Poslední a Nová).
• Dnes má na kontě přes dvacet knih, z nichž většina už vyšla i česky.
• Lukjaněnko miluje Rusko a především Moskvu – zde se také odehrává děj většiny jeho knih.

Putování prince Marcuse je navíc okořeněno o akční úniky a nové přátele i nepřátele. Čtenář si nikdy nemůže být jistý, jak se která postava zachová, a dokonce ani jak hrdinové vyřeší daný problém. O to zajímavější je skutečnost, že následovníci budoucího Vykupitele – mezi nimi také Ilmar – sice respektují pozici svého „pána“ a v jistém slova smyslu podporují jeho chování, avšak neustále ho kibicují za jeho činy a myšlenky. A právě tady vyvstává jedna z mnoha otázek: Chovali se takto i apoštolové Ježíšovi? Jak by to vypadalo, kdyby se Vykupitel (Ježíš), objevil zrovna dnes, teď a tady? A co by čtenář dělal, kdyby byl jeho následovníkem? Nebo dokonce Vykupitelem samotným?

Žádná kniha však nemůže být bezchybná. Jako hlavní mínus knihy jasně dominuje zvláštní nedotknutelnost hlavních postav, naprosto odlišná od prvního dílu. Ve druhé knize jakoby zmizely všechna zranění, i fyzická nebezpečenství, nepřátelé ztrácí své schopnosti. Nelze pochopitelně očekávat, že Lukjaněnko půjde ve stopách svého kolegy Martina, jenž je schopen v jediné knize popravit všechny hlavní postavy, jimž pracně vytvořil příběh i charakter, ale sem tam nějaké to škrábnutí nebo zlomenina by rozhodně neuškodily.

Další výtka se zaměřuje na nepřehlédnutelné štěstí všech hlavních postav, a proto trochu souvisí s předchozím odstavcem. V okamžiku, kdy se část protagonistů zdá být mrtvá nebo navždy ztracená, objeví se tito zcela nečekaně v zájezdním hostinci nebo dokonce sami vyhledají skupinku sledovanou očima zloděje Ilmara.

Bohužel, toto následuje hrdiny po celou druhou knihu. Je trochu nešťastné, že se autor oproti dobře rozjetému začátku uchýlil k něčemu takovému. Bylo by pochopitelné, kdyby přežíval Ilmar, Marcus a ještě jedna dvě další postavy, ale nelze předpokládat, že by situace, jaké skupinka prožívá, přežili úplně všichni v podstatě bez škrábnutí. Jakoby si Sergej Lukjaněnko zamiloval všechny postavy, které vymyslel, a teď mu bylo líto se jich vzdát… Ale lze předpokládat, že u většího množství protagonistů se tomu spisovatel zkrátka nevyhne. Zvláště pokud chce zachovat myšlenku třinácti apoštolů a jejich Vykupitele.

Navíc naproti všem nedostatkům stojí smysluplná myšlenka a poučná pointa, které druhý díl Hledačů nebe přemisťují do zcela jiných rozměrů, než je obyčejná fantasy. Autor i přes určité odchylky a přešlapy zachoval hlavní myšlenku a s tím i možnost zamyslet se. To vyváží cokoliv jiného. Když celé dílo nakonec zakončí posmutnělé řádky, při jejichž čtení člověku vlhnou oči, nezbývá, než se divit – opravdu může fantasy dosáhnout takové kvality? Lukjaněnko odpovídá naprosto jasně a srozumitelně.

• Sergej Lukjaněnko: Nadchází ráno (Hledači nebe 2)
• Triton, 2012
• překlad: Pavel Weigel
• obálka: Milan Fibiger
• 342 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).