Slyšeli jste někdy jméno Augustin Veliký? Pokud je vaše odpověď ano a v hlase vám při ní zazní i krapet nadšení, pak rovnou přeskočte k dalšímu odstavci. Pro vás ostatní si dovolím objasnit, že Augustin Veliký je penzionovaný kriminalista, který se směle může postavit po bok Sherlocka Holmese, Hercula Poirota a dalších věhlasných legend detektivního žán­ru.

On totiž Augustin Veliký z pera Jaroslava Velinského legendou opravdu je! Minimálně legendou české detektivky, protože jeho první případ s názvem Spravedlivá pistole spatřil pulty knihkupectví již v roce 1969, dříve než se Velinský stal ideově nepohodlným autorem. Svého dalšího, přepracovaného vydání se román dočkal v roce 1992, a protože dobré knihy nestárnou, vrací se zpět i v roce 2017 díky dohodě nakladatelství Mystery Press s autorovým synem. Sluší se dodat, že prozatím je Spravedlivá pistole k mání pouze jako e-book.

Mnoho zajímavých informací a faktů o Jaroslavu Velinském a jeho knižní tvorbě přinese doslov napsaný autorovým synem Frederikem. Mimo jiné se v něm dozvíte, že kniha vychází z původního prvního vydání včetně argumentů, proč je tomu tak a proč nezvítězila modernější varianta. Také jsou zde vysvětleny některé narážky a odkazy, které by již dnešní čtenáři nemuseli znát.

Případ první: detektiv

Jak bylo uvedeno výše, spadá Spravedlivá pistole do žánru detektivních příběhů. Přesto, že je pan Veliký již na penzi, stále se motá kolem svého bývalého řemesla. Kromě toho se však také poloprofesionálně věnuje životu bohéma, v čemž mu vydatně pomáhá jeho přítel, malíř Smetana, a sem tam se do jejich party z mokré čtvrti přimotá i sochařka Hornová. Právě tato dáma otevírá celý kolotoč záhad tím, že zvedne telefon. A pak už to jde ráz na ráz – Kalous věští smrt (hůů hůů), blesk zapálí les a s ním i trampskou chatu a v městském parku se ozývá střelba…

Co se týče detektivní složky, lze místy vidět, že text je autorovou prvotinou. Velinský rozehrává zápletku s několika (alespoň zdánlivě) nesouvisejícími případy, vývoj většiny věcí není dopředu jasný, rozuzlení je logické a proběhne na základě důkazů a dedukce, nikoliv na bázi náhody a šestého smyslu. Pravda, některé věci jsou lehce nedotažené nebo mohly být lépe vysvětleny, ale nejedná se o nic, z čeho byste se měli držet za hlavu a dlouze lamentovat. Svoji roli sehraje i doba, do které je příběh zasazen, a tak se mladší generace bude podivovat třeba nad tím, že módní boty byly pouze „na příděl“.

Případ druhý: osoby a zasazení

Dovolte, abych nyní osvětlil, proč jsme jako první rozpitvali detektivní složku. Spravedlivá pistole má totiž ještě jednu složku, která se tou detektivní proplétá a v mnoha místech ji překrývá, takže se ona ryze detektivní součást vytrácí a ustupuje do pozadí. Tou složkou je humor a nadsázka. Velinského vypravěčský styl je živelný, nesvázaný, hraje si se slovy a okouzluje čtenáře svojí lehkostí a nadneseností.

Opět narážíme na mantinely, které prvotiny většinou nepřekonají. Podání postav vyznívá humorně, ale nejde příliš do hloubky. Jejich motivaci pochopíte a příběh utáhnou, přestože jsou některé dialogy nebo situace „přepálené“ nebo naopak naivní. Ale tyto nedostatky si uvědomíte až zpětně, při prvním čtení si budete užívat, jak text dokonale klouže a ubíhá, břitké slovní přestřelky, které vás přinutí k úšklebku, a autorův specifický humor. Z každé stránky budete cítit, jak si Velinský psaní užíval!

Jaroslav Velinský v pěti bodech

1. Jaroslav Velinský se narodil v Praze v roce 1932. Během života vystřídal řadu zaměstnání (z těch méně typických například hlídač v ZOO nebo opravář sportovního nářadí) a také se projevil jako muž mnoha talentů.
2. Svou detektivní literární tvorbu začal v roce 1969 románem Spravedlivá pistole. Hlavní hrdina Augustin Veliký se pak objevil ve čtyřech dalších knihách. Kromě Velikého přivedl Velinský na scénu ještě jednoho populárního detektiva – Otu Finka.
3. V roce 1969 vydal i svůj první sci-fi román. I na této půdě sbíral úspěchy a žánrová ocenění. Kromě toho vydal také několik dobrodružných románů pro mládež a je tvůrcem devíti sešitů populární série RODOKAPS.
4. V porevoluční době dokonce Velinský provozoval nakladatelství pod názvem Kapitán Kid.
5. A když už jsme u toho Kapitána Kida – pod tímto pseudonymem znala Velinského celá trampská obec a jeho písně se hrály (a stále hrají) na mnoha osadách.

K výslednému dojmu výrazně přispívá i autorův specifický styl. V textu (ještě jednou připomínám rok vydání – 1969) proběhlo oproti původní verzi jen několik zásahů, a způsob vyprávění je tím pádem zcela odlišný od detektivních textů, na které jsme zvyklí dnes. I přes značný časový odstup má kniha neopakovatelné kouzlo, především díky archaickému jazyku. Jestliže mluvíme o subžánru severské detektivky, tak Spravedlivá pistole je přesným opakem, rozjetou hlučnou párty s drinky s barevnými paraplíčky namísto šedi a deprese.

Je na vás, zda si elektronickou verzi Velinského Spravedlivé pistole pořídíte z nostalgie nebo ze zvědavosti, rozhodně však nebudete zklamáni. Je to totiž úplně odlišná detektivka, než na jakou jste zvyklí. A kdyby to byla špatná kniha, nebyl by důvod vydat jí opětovně po tolika letech, ne?

• Jaroslav Velinský: Spravedlivá pistole
• Mystery Press, 2017 (pouze jako e-book)
• Obálka: Daniel Špaček
• 185 stran, 199 Kč