Je možné, že na psaní fantastické literatury musíte být tak trochu blázni. Totiž, abyste dokázali vytvořit všechny ty imaginární světy s jejich cizokrajnými pravidly. S jistou nadsázkou musíte být možná trochu výstřední, aby se vám to vůbec líbilo. Ale není jistá porucha příčetnosti vlastní každému vyhraněnému umění a mnohdy i mocipánům nejrůznějšího druhu? Michael R. Fletcher vidí šílenství všude kolem nás, takže ve své fantasy sérii Manifest bludu spojil duševní problémy s magií.

Životní cestu plnou mizérie si razí ne příliš zachovalý žoldák Bedeckt společně s nenapravitelnou kleptomankou Stehlen a chvastounským šermířem Wichtigem. Fyzicky nejzdatnější člen party má v úmyslu stát se nejlepším šermířem světa, a proto v každé vísce, kam parta zavítá, vyzve na souboj místního největšího bojovníka, aby ho porazil. Jinak nemá parta většího smyslu existence, proto se neváhá pustit do riskantního zločineckého podniku. V nedalekém státě vládne teokratický velekněz Konig Furimmer, jehož víra hlásá, že to lidé stvořili bohy, nikoli naopak. Právě proto je podle něj možné stvořit boha nového, v něhož se snaží proměnit chlapce Morgena. Naše banda považuje dítě za vhodný objekt k únosu a vymáhání výkupného. Konig má pochopitelně k dispozici bohatý arzenál lidí obdařených mocnými bludy, takže je neváhá použít k Morgenově záchraně. Pokud se tedy sám nestane obětí bludů vlastních, zhmotněných do celých nových osob…

Nespasitelní jsou zjevně výhrou pro všechny, kteří zoufale hledají fantasy s originálními koncepty. Odehrávají se sice v klasických středověkých kulisách, ale zdejší nadpřirozené principy využívají úplně novým způsobem známé pravidlo, že moc si vybírá svou daň a žádné kouzlo není zadarmo. Díky povaze jednotlivých bludů tak duševně nemocní lidé dostávají moc ovládat ostatní, měnit se na zvířata, kopírovat se, přivolávat oheň nebo jakkoli ohýbat realitu podle toho, co jsou si schopni namlouvat. Nejenže to vytváří neotřelý svět s temnou atmosférou a děj s pitoreskní příchutí, zároveň to vede k zajímavým úvahám o povaze vládnutí a psychologii v naší vlastní realitě.

Nabízí se určité srovnání s filozofující trilogii Scotta Bakkera Princ ničeho. Vztah mezi šílenstvím a skutečností sympaticky glosují úvodní citáty na začátku každé kapitoly. Stejně tak kniha nabízí laskavou nadsázku. Kromě akce vás určitě pobaví samotná jména postav, což jsou vlastně německá slova, která je charakterizují. Dokonce i začínající němčináři se nejednou pousmějí.

Hlavní hrdinové se pohybují ve světě, kde před šílenstvím není úniku, a dokonce ani posmrtný život nenabízí příliš velkou útěchu. Je zcela jasné, že námět si žádal autora, který si s danými možnostmi dokázal vyhrát, což Fletcher dozajista umí, a navíc kuriózní aspekty svého světa nebere seriózně, to by zkrátka bylo nemožné. Jako vedlejší produkt se bohužel patrně dostaví menší apatie vůči hrdinům a možná menší přehlednost některých částí, například těch, jež se týkají Konigových bludů.

Fráze typu „série jako žádná jiná“ mohou být někdy nadužívané. V případě Manifestu bludu to však platí jak specifičností námětu, tak mírou zábavnosti. Možná je kvalita knihy pouze mou utkvělou představou… Ale věřím, že v tom případě by se stala o to platnější skutečností.

• Michael R. Fletcher: Nespasitelní (Manifest bludu 01)
• FANTOM Print, 2020
• Překlad: Zdeněk Milata
• 416 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 279 Kč)