Mrtví mohou tancovat, Jan Lipšanský
 |
Každá kniha, která vyjde buď ve vlastním nákladu, nebo
prostřednictvím malonákladového vydavatelství, jako je tomu v případě
sbírky sci-fi povídek Mrtví mohou tancovat, je recenzentovi
automaticky podezřelá. Zvlášť v době boomu české fantastiky, kdy
i zavedená nakladatelství občas vydávají ne zrovna kvalitní tituly.
Sbírka Jana Lipšanského je poněkud zvláštní případ. Nejde ani tak
o kvalitu jeho povídek, jako o jejich druh. Vesměs velmi krátké texty jsou
inspirovány českou sci-fi z osmdesátých let a řekněme si na rovinu, že
Pendolino domácí fantastiky dnes pádí po úplně jiných kolejích než
lokálka, v níž se vezli autoři, kteří vycházeli v Ikarii v roce
1990.
Dobrá, styl psaní a způsob zpracování je jedna věc, nad tím by šlo
ještě mávnout rukou. Druhá je příběh, který autor vypráví. Ve sbírce
jich je šestadvacet. Vesměs velmi krátkých, které lze přečíst za deset
minut. Originálních jich ale bohužel moc není. Pravda, tři jsou skutečně
geniální, pár je docela dobrých, ale pořád zbývá asi tak dvacet, které
jsou vesměs podprůměrné, a přestože jsou krátké, tak dokáží i docela
nudit. Nápady v nich jsou nedotažené do konce a je vidět, že Lipšanského
nebaví vytvářet delší texty. Většinu povídek napsal zřejmě za hodinu a
s jejich propracováním a korekturami si moc práce nedal. Odpovídá tomu
i styl psaní, který je uspěchaný a autor se někdy pachtí za pointou,
aniž si vychutnává cestu k ní.
- Jan Lipšanský: Mrtví mohou tancovat
- vydala: Nová Forma, České Budějovice 2008
- obálka: autor neuveden
- 152 stran / 150 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 9/2008.
20. října 2008, Leoš Kyša