Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, ve dnech 24-27.10 bude knihkupectví Arrakis uzavřeno. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Modrý měsíc, Anita Blakeová, lovkyně upírů 8

Mesic_Front

Vykročila jsem k Asherovi. V plánu bylo, že jim předvedeme trochu mazlení. Chtěla jsem ho upozornit, aby to bylo hodně mírné, ale nedostala jsem k tomu příležitost. Ve tmě se něco hýbalo. Ze tmy se vynořily desítky upírů a obklíčily mýtinu. Colin odváděl naši pozornost, než nás upíři obejdou, a Asher, já ani žádný z kožoměnců jsme si jich nevšimli. „Necháme si jenom Ashera a vy ostatní můžete jít.“ „Teď porušuješ příměří,“ upozornil ho Asher. Hlas měl klidný a bezvýrazný, jako by Colin právě netrval na jeho zabití. Kupředu vykročil Verne. „Tohle je náš lupanar. Všem cizincům ho můžeme uzavřít.“ „Ale ne bez vargamor. Tu jste však nechali v bezpečí doma pro případ, kdyby se něco zvrtlo. Taková péče o bezpečí lidského mazlíčka! Já jsem s tím počítal.“ Zvedl paže, jako by k sobě volal své lidi. „Nikdo, koho tu s sebou máš, není čarodějnicí natolik, aby dokázal uzavřít kruh.“ „Pokud zabiješ Ashera, bude to porušení příměří.“ „Nikomu z Jean-Claudeova triumvirátu neublížím. Jenom se zbavím soka.“ Mezi stromy se blížili upíři. Nikam nespěchali. Pohybovali se pomalu jako temné stíny. Jako by měli celou noc na to, aby nás obklíčili. „Ashere?“ řekla jsem, aniž bych spustila oči z pomalých, výhrůžných postav. „Oui.“ „Je to porušení příměří?“ „Oui.“ „Super,“ pochvalovala jsem si. Cítila jsem, že se ke mně blíží, ale oči jsem měla jenom pro tmavý a neustále se zužující kruh. Vybrala jsem si jednoho z upírů. Štíhlého mladého muže. Neměl na sobě košili. Jeho hruď byla bledá a ve tmě skoro bíle zářila. „Co se děje, ma cherie?“ Asher teď stál těsně vedle mě. Levou rukou jsem ho odstrčila stranou a pravou vytáhla uzi. Otočila jsem se a vystřelila dřív, než jsem stačila zamířit. Kulky projely upírovi nohou, až sebou škubl. Popadla jsem samopal oběma rukama, zápasila s ním a přejížděla sem a tam přes jeho tělo. Celou dobu jsem neartikulovaně řvala, ale ne, abych někomu nahnala strach. Přes střelbu samopalem není řevu rozumět. Křičela jsem, protože jsem si nemohla pomoct. Moje nervozita a hrůza si prostě našly cestu ven mýma rukama a ústy. Krev, která mu stříkala z těla, byla díky vzdálenosti a noční tmě docela černá. Vypadalo to, jako by jeho tělo nějaká ohromná ruka přetrhla v půli. Horní část se pomalu sesunula stranou. Spodní se zhroutila na kolena. Celý kruh upírů znehybněl nebo se skrčil v úkrytu. Ticho bylo skoro hrobové. I můj přerývaný dech byl hrozivě hlasitý. Trochu zadýchaně, ale srozumitelně jsem zavolala: „Nikdo se nehne. Nikdo se kurva nehýbejte!“ Nepohnuli se. Ticho prolomil Asherův hlas. „Ještě odsud můžeme všichni odejít, Coline.“ „Působivě drsné,“ poznamenal Colin, „ale myslím, že se pleteš. Chudák Archie už nikam nepůjde.“ „Archiemu se omlouvám,“ ozvala jsem se. „Potřebuji za něho náhradu, slečno Blakeová.“ „Naúčtuj to mně.“ „Ó, přesně to mám v úmyslu, slečno Blakeová. Osobně si to u vás vyberu.“ „Kolik tvých lidí mám ještě zabít, Coline? Mám spousty nábojů.“ „Všechny je zabít nemůžete, slečno Blakeová.“ „To ne, ale pět šest jich zabít stačím a dvakrát tolik jich zraním. Nepřipadá mi, že by na to čekali ve frontě, Coline.“ Strašně ráda bych viděla jeho výraz, ale musela jsem se soustředit na upíry mezi stromy. Nehýbali se. O upíry, co už jsou uvnitř lupanaru, se bude muset postarat někdo jiný. Moje práce bude udržet ostatní na distanc. Doufala jsem, že Asher dělbu práce chápe. A jenom jsem se modlila, aby to pochopil Richard. „Nevím, jak svoje území spravuje Jean-Claude, ale vím, jak mám spravovat své. To, co vám nedochází, slečno Blakeová, je, že nic, co jim můžete udělat, jim nenažene větší strach, než jaký už mají ze mě.“ „Smrt je poslední výhružka, Coline, a já neblufuji.“ „To já taky ne.“ Postřehla jsem, že se mezi stromy něco pohnulo. Od Colina proudila k čekajícím postavám energie. Chtěla jsem obrátit samopal na Colina, ale Asher se dotkl mé paže. „Ten patří mně. Hlídej si ostatní.“ Posunula jsem hlaveň o kousek blíž k nehybným postavám. „Ty dostaneš Pána města a já ostatní. To mi připadá fér.“ Po mém boku se pohnul Richard. „Všechny je nedostaneš,“ upozornil mě. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli by je nemohl zabít. Jestli by nepoužil tu svou nadpřirozenou sílu a nevrhl se lámat páteře a trhat jejich těla na kusy, jako jsem to já udělala samopalem. Ale nezeptala jsem se. To, jak je Richardova hrozba vážná, zůstane mezi ním a jeho svědomím. Jediné, co mi na tom vadí, je, že se nemůžu spolehnout, že dneska zabije aspoň jednoho. Může je poranit a odhazovat stranou, ale pokud je nebude zabíjet, nebude mít na kontě nikoho. Je tady více než stovka lumpů a nás je jenom osm. Šestnáct, pokud můžu počítat s Vernem. Ale nevěděla jsem, jestli ano. Bylo by fajn, kdybych se mohla na Richarda spolehnout, že mi ohlídá záda, ale nešlo to. Upíři ve tmě se začali rozkládat. Ne všichni, ale skoro polovina. U tolika najednou jsem to nikdy neviděla. To, že upír může hnít, znamená, že ten, kdo ho stvořil, má stejnou podstatu. Takže Barnaby stvořil polovinu Colinových lidí. Žádný vládce města by podřízenému nesvěřil takovou moc. Důkaz mi ale zíral do očí prázdnými důlky propadajícími slizké černé zkáze.

19. května 2011, Laurell K. Hamiltonová

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Anita Blakeová 08 - Modrý měsíc

Anita Blakeová 08 - Modrý měsíc
Vložit do pytle na zboží  Koupit 299 Kč 269 Kč