Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Mlok 2009 ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, v nejbližších dnech bude z důvodu nařízení vlády ve výdejních místech tato provozní doba:
Arrakis Brno: Od 16.3. dokud vláda nedovolí. zavřeno
Fantasya Praha: Od 16.3. dokud vláda nedovolí. zavřeno
Matrix Ostrava Od 16.3. dokud vláda nedovolí. zavřeno
Objednávky přes PPL a poštu budou v omezenějším režimu nadále odcházet. Osobní odběry jsou po tuto dobu pozastaveny. Děkujeme za pochopení a těšíme se na vaši návštěvu.

Mlok 2009, Jiřina Vorlová (ed.)

ed. Vorlová Jiřina: Mlok - Nejlepší sci-fi a fantasy povídky roku 2009

Mlok:
1. Zástupce řádu mloci (Salamandroidea), někdy dokonce synonymum pro infratřídu ocasatí (Urodela). (Wikipedie)
2. Ocenění pro vítěze literární (sci-fi a fantasy) soutěže o Cenu Karla Čapka (CKČ). (Wikipedie)
3. Publikace obsahující vítězné práce literární (sci-fi a fantasy) soutěže o Cenu Karla Čapka.
Cena Karla Čapka pro literární práce v žánru SF byla vyhlášena poprvé již v roce 1982, ale reprezentativního zveřejnění formou profesionálně vyrobené knihy se dočkala až v roce 1994, když vstoupil do hry Mirek Dvořák a jeho typografické studio, který u Mloka zůstává dodnes, i když editoři a vydavatelé se mění. Před Mlokem zde byl Kočas, sbírka povídek z CKČ, který ovšem vycházel nepravidelně a v různé kvalitě a obsahovém rozsahu. Letos (2009) vyšel Kočas ve formě profesionálně vyrobené a editované knihy, která obsahuje kvalitní povídky, jež se do Mloka nevešly.

Sbírku uvozuje sekce mikropovídek. První z nich je Konkurence Terezy Kovanicové, vtipná anekdota o nahrazovaní lidí geneticky vyšlechtěnými inteligentními zvířaty mi po dlouhé době připomíná, že lze stále vymyslet kvalitní mikropovídku.
Julie Nováková se propracovala se svou mikropovídkou Bezpečnost nade vše do Mloka, ale i letošní Kočas obsahuje její další práci. Opět se jedná o anekdotu na téma opravdu dokonale zabezpečené budovy.
Ťuky, ťuky Petra Plačka je – jak jinak – opět anekdota, tentokrát na téma potrhlého vědce a jeho zlomyslných asistentů. Podobné povídky si pamatuji z prvních SF sbírek s českými autory, které vycházely za tuhé totality. To není pohana, ale nostalgická vzpomínka.
Všechny tři mikropovídky jsou pojaty humorným stylem a všechny jsou natolik invenční a řemeslně zvládnuté, že si zveřejnění zaslouží. Hlubší smysl je však v mikropovídkách těžko k nalezení.

Zádušní mše za Supermana Martina Koutného je odpovědí na politickou korektnost, která začíná ze společnosti dělat její vlastní parodii. Povídka krásně vystihuje nesmyslnost byrokratických omezení a karikuje současné politické smýšlení na příkladu superhrdinů v komiksech.
Ivan Mls v Nebi na útěku zachovává humornou náladu předchozí povídky a také si neopomene rýpnout do politiků. Tématem povídky jsou však vztahy mezi nebem, peklem a lidmi.
Ve znamení štěstěny Julie Novákové je karetní povídka ozvláštněná trochou fantastična. Kdo považuje poker za prací prostředek, povídku neocení, ale mnohým se atmosféra turnajů v pokeru či kulečníku zamlouvá natolik, že vynesou do síně slávy i filmy jako Hazardní hráč nebo Barva peněz. Povídka jen s lehkým fantastickým ozvláštněním ukazuje, že autorka dokáže vystavět příběh i bez efektních fantaskních obezliček.
Terakotová armáda Romana Splítka je snová záležitost založená na atmosféře, kterou se mu podařilo vystihnout velmi dobře. Při čtení sami pocítíte lechtání písku ve větru.
Daniel Sterzik mne svou Strygou dokonale zaskočil. Čekal jsem plytkou fantasy a dočkal jsem se příběhu z ruského Dálného východu na začátku 20. století. Už samotné téma je zvoleno skvěle, ale zpracování ještě podtrhuje výjimečnost povídky. Co udělají lidé ve vlaku, před kterým tančí Stryga? Milé osvěžení mezi zbytkem sbírky.
Krátké povídky jsou o poznání lepší než mikropovídky, což se však dalo čekat. Jejich rozsah přece jen umožňuje autorům více využít svých schopností ve stavbě příběhu a tvorbě něčeho lepšího než anekdot založených jen na pointě. Jednoznačným vrcholem je invenční Stryga, která předkládá uvěřitelný příběh ze zajímavého, přesto naprosto věrohodného prostředí. Julii Novákové se podařilo zpracovat zajímavě zdánlivě nudné téma a dokazuje, že její jméno je hodno zapamatování. Martin Koutný si zase střihl výbornou politickou satiru, jaké v našich krajích nejsou k vidění každý den.

Jan Kovanic v Maximálních andělech mate tělem. Povídka začíná příběhem, který je vlastně něčím úplně jiným, než se zpočátku zdálo. Škoda. že u této části příběhu včas nepřibrzdil, protože zbytek je již jen klišé s chatrnou pointou.
Vladimír Němec s povídkou Lepší svět patrně potěšil fanoušky herní série Fallout, která se odehrává podobném zničeném světě, kde zůstávají jen zbytky předkatastrofické civilizace a svět je zamořen mutanty. Povídka se tváří akčně, ale ve skutečnosti je to kombinace romance s filozofickou polemikou o právu mutantů na slušný život.
Šamanův úkol Petra Plačka utrpěl nevypsanou rukou autora, která v některých chvílích vede děj příliš těžkopádně a zmateně. Jinak se jedná o nadprůměrnou romantickou povídku z prostředí nespecifikované doby „pravěku“, kde lidé teprve bojují s pralesy o své místo na slunci.
Jana Rečková se v povídce Nebylo ráno vzdaluje na kosmickou stanici, která má vyzkoušet rizika pro přežití lidstva v dalekém vesmíru. Hlavní postavou je zákuskář, který lidem připravuje zákusky podle jejich nejtajnějších tužeb. Nepředstavujte si však kuchařskou dílnu, ale spíše mix mezi blyštivou laboratoří plnou tajemných přístrojů a doupětem vařiče pervitinu. Zákusek je totiž povolená nenávyková droga, kterou se mohou lidé odreagovat. Stanice ve vesmíru je velmi uzavřené místo, a když se začnou ztrácet lidé, je to na pováženou. Kvalitní povídka, ale poněkud chladná. Jako by hlavního hrdinu to vraždění nechávalo zcela klidným, ať již oběti zná, nebo dokonce jde vrah po jeho krku.
Povídka Zkratky Daniela Tučky mi okamžitě připomněla tématem povídku Stephena Kinga Zkratka paní Toddové v českých reáliích zapadlého pohraničí. V obou povídkách jde nalezení cesty kratší, než je přímá spojnice mezi dvěma místy. V české verzi necestujeme do Bangoru autem, ale jdeme pěšky z Újezda do Horní Kamenice po stezkách, které vedou kdovíkam. Závěr povídky je však jaksi uťatý, jako by autor sám nevěděl, jak povídku ukončit.

Povídky si bezesporu zaslouží zveřejnění, i když občas něco zaskřípe a dalo by se to vylepšit. S překvapením musím konstatovat, že krátké povídky se letos povedly o poznání více, přesto jsou všechny zveřejněné práce kvalitní a můžeme s napětím čekat, co nám autoři nabídnou příště. Zvláště Petr Plaček, jenž mi připomněl romány Eduarda Štorcha, a Daniel Tuček nám jistě ukážou ještě leccos zajímavého.

Závěrečná novela Jany Rečkové Se svědomím i bez zabírá bezmála dvě stě stran výrazně hustším písmem než předchozí texty. Jde tedy o plnoprávný román, který by mohl okamžitě vyjít samostatně. Četl jsem ho jedním dechem a příběh osudem stíhaného chlapce, který dorůstá v muže při pokusech o záchranu své rodiny mne vtáhl do děje. Příběh je zasazen do diktaturou ovládaného státečku v Evropě, kde přežití není jednoduchá ani samozřejmá záležitost. Část románu se odehrává v herních světech, kam utíkají frustrovaní obyvatelé před bídou reálného světa a hrdina je tam svého druhu administrátorem. Reálný svět nejvíc připomíná drsnější paralelu k socialistickému Československu, kde účel světil prostředky a s režimem musel spolupracovat každý, kdo nechtěl vidět své inteligentní děti studovat na ševce a sám trávit dny v kotelně nebo v horším případě v uranových dolech.
I hlavní hrdina je společností dotlačen až ke konečnému výběru, kde si volí cestu spolupráce a udavačství, jak se dozvídáme hned na začátku románu. Současnost se střídá s retrospektivami, které čtenáři osvětlují motivy hlavního hrdiny, jež ho vedly do tohoto nelichotivého postavení. Dotud se jedná o výborný akční román s kyberpunkovým nádechem a filozofickým podtextem. Na konci textu však autorka zabředá z reality antiutopie do nereálných snových forem, které začínají připomínat kultovní film Brazil. Na rozdíl od filmu však tyto surreálné vize nejsou snem zešílevšího hrdiny, ale jeho realitou. Škoda, závěr ke knize nesedí a pro mne ji sráží o stupeň dolů z výborného na nadprůměrný.

Celkově jde o velmi kvalitní sbírku prací známých i neznámých českých autorů, kteří si zaslouží zveřejnění svých prací. Doufám, že i příští rok se najde dostatek autorů, jejichž práce by stálo za to zveřejnit a dostatek peněz na vytištění další sbírky z Ceny Karla Čapka.

  • Jiřina Vorlová (ed.): Mlok: Sbírka vítězných prací Ceny Karla Čapka 2009
  • vydal: Cena Karla Čapka a Nová vlna, Praha 2009
  • obálka: Henning Ludvigsen
  • 460 stran / 229 Kč
23. října 2009, Piter

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Mlok 2009

Mlok 2009
  229 Kč